První nálezy uhlí na Moravě se datují do období bitvy u Slavkova. Mluvíme tedy o více než 150ti letech historie tohoto nerostného bohatství.

Vojáci tehdy objevili, zcela náhodou, naleziště uhlí, když jim zničehonic začala hořet polní kuchyně. Uhlí se ale začal přikládat význam až s rozvojem železnice, který přišel ruku v ruce s průmyslovou revolucí. Století páry tak uvedlo tuto surovinu na mezinárodní trh, který trvá dodnes.
Nejstarší důl na Moravě nesl jméno nacistického vůdce a zanikl v roce 1870, kdy jej zaplavila důlní voda. A podobný osud postihl letos i důl Mír. Poslední z přeživších na Hodonínsku. Svůj podíl na ukončení těžby má ale jiný faktor. Lidský faktor. Doly na Moravě se nechaly inspirovat již zlidovělou pohádkou o OKD. Stejní hrdinové, stejná úskalí a stejný konec.

Doly na Hodonínsku byly vyhledávaným místem pro zaměstnání, horníci zde dostávali velice slušnou mzdu, na zdejší poměry. V minulosti se v Mikulčicích těžilo až 900 tun uhlí ročně. Rozkvět společnosti přišel během 90. let. Privatizace doly nepostihla a proto byly následující roky velice výnosnými. Doly vlastnil podnikatel Pavel Vláčil a fotbalový funkcionář Josef Foltýn.
Konec moravských dolů započal na jaře 2009, kdy první horníci opouští první lignitový důl v České republice. Zadlužení majitelé se dostali do insolvence, do které se musely vložit soudy. Majitelé dodnes dluží horníkům výplaty. Vidíte zde podobnost s OKD? Malý rozdíl tu je. Do budoucnosti dolů se nevložil stát, a možná proto se doly dožily dnešních dnů.
A jak vypadá budoucnost areálu? Jediným lákadlem pro potenciálního kupce by mohla být trafostanice, které umožňuje prodej elektřiny soukromým subjektům. Současní správci rozprodávají majetek a pomalu zaplavují doly. S doly je tedy amen.

Nerostné bohatství naší země bylo veliké. Bohužel změna režimu a politické čarování se podepsaly i na stavu dolů. Díky politickým šarvátkám jsme přišli o nejcennější bohatství naší země. A bohužel, i přesto že prezident míní jinak, jsou neobnovitelné zdroje opravdu neobnovitelné.