Zemanovy hříchy z mládí aneb Mostecká uhelná
Prezident Zeman jako svědek zločinu. Tentokrát se nemluví o ruských či čínských špionech, ale o kauze Mostecká uhelné společnosti, jejíž kriminální scénář započal během Zemanovy vlády. Prezident by měl vypovídat o prodeji menšinové podílu, který bezmála před dvaceti lety schválila jeho vláda. Zeman premiérem, Zeman prezidentem, Zeman ministrem, Zeman spolupachatelem.
Zemanova vláda tehdy rozjela jadernou elektrárnu Temelín, ale s reaktory dost možná otevřela i jednu z prvních příležitostí pro tunelování dříve státních podniků.
Spojením tří státních podniků vzniká v roce 1993 Mostecká uhelná společnost. A kupónová privatizace z pera Václava Klause se nevyhnula ani této společnosti. Respektive její druhá vlna.
Podzim roku 1999 se zdál přívětivým pro prodej zbylého státního podílu v MUS a Zemanova vláda byla u toho. Firma Investenergy tak získala státní podíl v dolech, za peníze opět z dolů. Existují zde i podezření z uplácení některých členů tehdejší vlády ČSSD. Celá kauza se táhne mnoho let, a byla již i v hledáčku švýcarské prokuratory. Devadesátky se zkrátka jen hemžily pochybnými transakcemi během privatizací státních podílů.
Miloš Zeman v minulosti již dvakrát vypovídal na policii ohledně prodeje menšinového balíku akcií za 650 miliónů. V jeho výpovědi zaznělo i to, že nevěděl komu vláda chtěla v roce 1999 akcie prodat. Jako předseda vlády zkrátka jen přepokládal, že jde o vedení společnosti, které v té době vlastnilo většinu akcií. I mistr prognostik se někdy utne.
V kauze figurují jména jako je Koláček, Diviš a Klimecký. Pánové jsou obžalování z podvodu, ke kterému mělo dojít, když společnost Investenergy zaplatila za akcie penězi přímo z těžařské firmy. Státní zástupce se domnívá, že tak způsobili škodu státu ve výši 3,2 miliardy. Jen další miliardový tunel.
Ne poprvé, ne naposled
Podobný scénář se v naší historii opakoval. Podobně dopadl další státní podnik, disponující taktéž uhlím, ale černým. Privatizace a následná insolvence OKD nese prvky totožné s MUS – podivná zapojení vysokých politiků a prodej státního podílů pod cenou. A samozřejmě vytunelování. Stát disponoval strategickou surovinou, jejíž hodnotu nechal zmizet ve státních podnicích, ve kterých převládla politická moc nad tou tržní. Státní společnosti a jejich privatizace měla přizvat na trh strategické investory. Tito investoři se ale teď musí soudit, pro neschopnost našich politiků a soudů. Česká republika se tak stala krajinou nevlídnou pro investování.
Ať už byla role vysokých politiků ( a Zemana) jakákoliv, faktem zůstává, že se podařilo, později usvědčeným zločincům, ovládnout jednu z největších uhelných firem v zemi. Ačkoliv se soudy snaží pátrat v minulosti a potrestat viníky, mnoho věcí je zapomenuto a mnoho svědků již nemůže promluvit. Stejně jako ztracené miliardy ze státního podílu.
Jedna věc ale zůstává jako zajímavý ukazatel dějin národa českého. I člověk, který tiše přihlížel krádežím a podvodům, se může stát prezidentem. Některé hříchy zkrátka nejsou a nebudou nikdy potrestány.
Zemanova vláda tehdy rozjela jadernou elektrárnu Temelín, ale s reaktory dost možná otevřela i jednu z prvních příležitostí pro tunelování dříve státních podniků.
Spojením tří státních podniků vzniká v roce 1993 Mostecká uhelná společnost. A kupónová privatizace z pera Václava Klause se nevyhnula ani této společnosti. Respektive její druhá vlna.
Podzim roku 1999 se zdál přívětivým pro prodej zbylého státního podílu v MUS a Zemanova vláda byla u toho. Firma Investenergy tak získala státní podíl v dolech, za peníze opět z dolů. Existují zde i podezření z uplácení některých členů tehdejší vlády ČSSD. Celá kauza se táhne mnoho let, a byla již i v hledáčku švýcarské prokuratory. Devadesátky se zkrátka jen hemžily pochybnými transakcemi během privatizací státních podílů.
Miloš Zeman v minulosti již dvakrát vypovídal na policii ohledně prodeje menšinového balíku akcií za 650 miliónů. V jeho výpovědi zaznělo i to, že nevěděl komu vláda chtěla v roce 1999 akcie prodat. Jako předseda vlády zkrátka jen přepokládal, že jde o vedení společnosti, které v té době vlastnilo většinu akcií. I mistr prognostik se někdy utne.
V kauze figurují jména jako je Koláček, Diviš a Klimecký. Pánové jsou obžalování z podvodu, ke kterému mělo dojít, když společnost Investenergy zaplatila za akcie penězi přímo z těžařské firmy. Státní zástupce se domnívá, že tak způsobili škodu státu ve výši 3,2 miliardy. Jen další miliardový tunel.
Ne poprvé, ne naposled
Podobný scénář se v naší historii opakoval. Podobně dopadl další státní podnik, disponující taktéž uhlím, ale černým. Privatizace a následná insolvence OKD nese prvky totožné s MUS – podivná zapojení vysokých politiků a prodej státního podílů pod cenou. A samozřejmě vytunelování. Stát disponoval strategickou surovinou, jejíž hodnotu nechal zmizet ve státních podnicích, ve kterých převládla politická moc nad tou tržní. Státní společnosti a jejich privatizace měla přizvat na trh strategické investory. Tito investoři se ale teď musí soudit, pro neschopnost našich politiků a soudů. Česká republika se tak stala krajinou nevlídnou pro investování.
Ať už byla role vysokých politiků ( a Zemana) jakákoliv, faktem zůstává, že se podařilo, později usvědčeným zločincům, ovládnout jednu z největších uhelných firem v zemi. Ačkoliv se soudy snaží pátrat v minulosti a potrestat viníky, mnoho věcí je zapomenuto a mnoho svědků již nemůže promluvit. Stejně jako ztracené miliardy ze státního podílu.
Jedna věc ale zůstává jako zajímavý ukazatel dějin národa českého. I člověk, který tiše přihlížel krádežím a podvodům, se může stát prezidentem. Některé hříchy zkrátka nejsou a nebudou nikdy potrestány.