Kuciakovo hnutí proti aroganci moci
Včerejším dnem započal soud, který prokáže, nakolik Slovenskem a slovenskou justicí zamával případ nájemné vraždy dvou mladých lidí. Začal soud s aktéry vraždy, která nemá na Česko-slovenském území obdoby.
S vyhasnutím životů mladého novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky se ale zároveň rozplápolal plamínek naděje. Slovenská politika prolezlá italskými pařáty se tak možná změní jednou provždy.
Ján Kuciak a Martina Kušnírová byli zavražděni ve svém domě nedaleko Trnavy. 21.únor 2018 se stal dnem, na který budou navždy vzpomínat nejen pozůstalí, ale i celé Slovensko. Smrt novináře a jeho snoubenky vyvolaly v zemi protivládní demonstrace takové síly, že vyústily v demisi tehdejšího premiéra Roberta Fica.
A spravedlnost si hledá svoji cestu.
Na lavici obžalovaných dnes sedí čtyří aktéři nejhrůznější vraždy v dějinách moderního Slovenska. Marian Kočner, Alena Zsuzsová, Miroslav Marček a Tomáš Szabó. Všem hrozí více jak 25 let vězení a možný je i výjimečný trest: doživotí.
Dnešní odpoledne usedne na lavici svědků Zoltán Andruskó, který se ke zprostředkování vraždy přiznal jako první, a výměnou za poskytnuté informace obdržel trest patnáct let odnětí svobody. Vzdal se práva na proces a bude jedním z klíčových svědků. Dá se proto předpokládat, že minimálně vykonavatelé vraždy, Marček a Szabó, obdrží vyšší tresty jak čtvrt století za mřížemi.
Soud bude mít těžkou práci s dokazováním zapojení Kočnera a Zsuzsové. V jejich případě má prokuratora k dispozici pouze nepřímé důkazy. Přesto rodiče zesnulého páru mají jasno: ,,Po jejich smrti bylo jméno Kočner to první, co nám přišlo na mysl.“ Ján Kuciak jim totiž na rodinné oslavě pustil nahrávku rozhovoru, kde mu Kočner vyhrožuje.
V soudní síni chyběl jeden zásadní aktér: Miroslav Marček, který se k vraždě již přiznal a navrh přihodil doznání k vraždě podnikatele Petera Molnára. Peter Molnár byl zastřelen v roce 2006, a motiv vraždy stále není jasný.
Kauza Gorila a další
Ján Kuciák pracoval na vyšetřování kauz, které se týkaly Mariana Kočnera a jeho pochybného podnikání. Právě jeho investigativní práce se stala důvodem pro jeho odstranění. Kuciak se tak ocitl na seznamu slovenského podnikatele, který se v minulosti nebál uplatit policii či prokurátora. Kuciak se nebál podnikatele přímo konfrontovat a svým vyšetřováním mu znesnadňoval podnikání. Marian Kočner si uvědomil, že novinář takového kalibru se nezastaví před ničím. Ani předchozí výhružky Kuciaka nezastavily od dalšího pátrání po původu bohatství pochybného Kočnera.
,,Mafie byla zakořeněná v samotných strukturách státu.“
Jedno je jisté, smrt novináře otevřela oči i věčným idealistům a omlouvačům ,,nedokonalé demokracie postkomunistických zemí“. Jánova smrt potvrdila, jak mohou oligarchové pomocí svých špinavých peněz určovat směřování politiky a samotné justice. A my, čestí bratia, bychom se z tohoto neštěstí měli poučit. Protože i u nás může snadno přijít den, kdy oligarchům či politikům nebude stačit jejich dosavadní moc. A my se musíme mít na pozoru. Braňme si svobodu, ať už to znamená vyjít do ulic, či mluvit s těmi, kteří mají jiné názory. A především nenechat vládu a představitele státu si protěžovat své zájmy. Tam bychom mohli začít.
Marian Kočner je totiž osobou, která svými aktivitami náhodně připomíná jiného Slováka, který uplatňuje svůj vliv.
S vyhasnutím životů mladého novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky se ale zároveň rozplápolal plamínek naděje. Slovenská politika prolezlá italskými pařáty se tak možná změní jednou provždy.
Ján Kuciak a Martina Kušnírová byli zavražděni ve svém domě nedaleko Trnavy. 21.únor 2018 se stal dnem, na který budou navždy vzpomínat nejen pozůstalí, ale i celé Slovensko. Smrt novináře a jeho snoubenky vyvolaly v zemi protivládní demonstrace takové síly, že vyústily v demisi tehdejšího premiéra Roberta Fica.
A spravedlnost si hledá svoji cestu.
Na lavici obžalovaných dnes sedí čtyří aktéři nejhrůznější vraždy v dějinách moderního Slovenska. Marian Kočner, Alena Zsuzsová, Miroslav Marček a Tomáš Szabó. Všem hrozí více jak 25 let vězení a možný je i výjimečný trest: doživotí.
Dnešní odpoledne usedne na lavici svědků Zoltán Andruskó, který se ke zprostředkování vraždy přiznal jako první, a výměnou za poskytnuté informace obdržel trest patnáct let odnětí svobody. Vzdal se práva na proces a bude jedním z klíčových svědků. Dá se proto předpokládat, že minimálně vykonavatelé vraždy, Marček a Szabó, obdrží vyšší tresty jak čtvrt století za mřížemi.
Soud bude mít těžkou práci s dokazováním zapojení Kočnera a Zsuzsové. V jejich případě má prokuratora k dispozici pouze nepřímé důkazy. Přesto rodiče zesnulého páru mají jasno: ,,Po jejich smrti bylo jméno Kočner to první, co nám přišlo na mysl.“ Ján Kuciak jim totiž na rodinné oslavě pustil nahrávku rozhovoru, kde mu Kočner vyhrožuje.
V soudní síni chyběl jeden zásadní aktér: Miroslav Marček, který se k vraždě již přiznal a navrh přihodil doznání k vraždě podnikatele Petera Molnára. Peter Molnár byl zastřelen v roce 2006, a motiv vraždy stále není jasný.
Kauza Gorila a další
Ján Kuciák pracoval na vyšetřování kauz, které se týkaly Mariana Kočnera a jeho pochybného podnikání. Právě jeho investigativní práce se stala důvodem pro jeho odstranění. Kuciak se tak ocitl na seznamu slovenského podnikatele, který se v minulosti nebál uplatit policii či prokurátora. Kuciak se nebál podnikatele přímo konfrontovat a svým vyšetřováním mu znesnadňoval podnikání. Marian Kočner si uvědomil, že novinář takového kalibru se nezastaví před ničím. Ani předchozí výhružky Kuciaka nezastavily od dalšího pátrání po původu bohatství pochybného Kočnera.
,,Mafie byla zakořeněná v samotných strukturách státu.“
Jedno je jisté, smrt novináře otevřela oči i věčným idealistům a omlouvačům ,,nedokonalé demokracie postkomunistických zemí“. Jánova smrt potvrdila, jak mohou oligarchové pomocí svých špinavých peněz určovat směřování politiky a samotné justice. A my, čestí bratia, bychom se z tohoto neštěstí měli poučit. Protože i u nás může snadno přijít den, kdy oligarchům či politikům nebude stačit jejich dosavadní moc. A my se musíme mít na pozoru. Braňme si svobodu, ať už to znamená vyjít do ulic, či mluvit s těmi, kteří mají jiné názory. A především nenechat vládu a představitele státu si protěžovat své zájmy. Tam bychom mohli začít.
Marian Kočner je totiž osobou, která svými aktivitami náhodně připomíná jiného Slováka, který uplatňuje svůj vliv.