Bývalý ministr dopravy Kremlík nevydržel v úřadu ani rok. Vaz mu zlomila předražená zakázka na e-shop, která vyburcovala odbornou veřejnost.

Podnikatel Tomáš Vondráček se naštval a dospěl k jednoduché úvaze: „Tohle je už fakt nesmysl.“ Kolikrát si tohle občané ještě řeknou, než jim dojde trpělivost?

Akcionáři České republiky
O současném vládním průšvihu slyšel už téměř každý. Samozřejmě jde o předraženou zakázku e-shopu na dálniční známky. Jde o lapsus tak velkých rozměrů, že se ho ani Babišovi PR mágové nepokoušeli vyspinovat. Už jsme si zvykli na to, že části voličů nevadí podivné machinace s křeslem ministra spravedlnosti, nárůst byrokracie ani zneužívání evropských peněz. Co si ale kabinet, který se prezentuje jako ztělesnění efektivního vládnutí, dovolit nemůže, je podezření z rozhazování veřejných peněz. Podobná nepochopitelná rozhodnutí ministrů předchozích vlád totiž vždy prezentovali buď jako korupci, nebo nekompetenci. Pokud má ANO skutečně ambici řídit stát jako firmu, pak voliče zřejmě vnímá jako svého druhu akcionáře. A akcionáři nyní volají představenstvo (vládu) k odpovědnosti za špatné hospodaření.

Zakázku konkurenci? Nikdy!
Jaký je rozdíl mezi uplácením voličů formou slev na jízdném a kauzou e-shop? Velmi zásadní. Zatímco u slev na jízdném tečou peníze přímo ke své cílové skupině, u e-shopu je beneficient nejasný. Pokud se nejedná přímo o „malou domů“, tak je to pro ANO dokonce ještě horší, protože nekompetence takových rozměrů je neuvěřitelná. Ale nabízí se ještě třetí možnost, o které zatím nikdo nepřemýšlel.
Politika současného vládního kabinetu je totiž neuvěřitelně etatistická a centralistická. Zejména ANO založilo svou politiku na rétorice, která všechny podnikatele apriori považuje za zloděje podezřelé jen svojí existencí. Potom není divu, že politika, nebo úředníka, na ministerstvu řízeném hnutím, ani nenapadne, že není potřeba budovat nový mamutí systém za stovky milionů, když je možné využít infrastrukturu již existujících soukromých e-shopů. Nevyhnutelným důsledkem politické filozofie ANO je, že soukromé společnosti jsou vnímány jako nekalá konkurence státu-firmy.. V důsledku takového smýšlení zadáte předraženou zakázku, kterou vysoutěží jiná soukromá firma, je už jen třešnička na dortu absurdity.

Genetická výbava ANO
O víkendu proběhl hackathon #ZNAMKAMARADA, organizovaný zmíněným Tomášem Vondráčkem. Je úžasné, že Češi, zejména ti mladí a vzdělaní, se dokáží zorganizovat a předvést, co dokáží. To už jsme viděli v případě Milionu chvilek, proti kterému se ale naplno rozjela trollí mašinérie. Tentokrát stratégové ANO zvolili jinou metodu a vypadá to na zrušení podezřelé zakázky. Chybu už přiznali a rituálně obětovali Kremlíka. I když vláda v tomto případě volání veřejnosti vyslyšela, neměli bychom doufat v pootočení kormidla vládní politiky. Nedůvěru v soukromý sektor má hnutí zakódované v genech, stejně jako chvastání a nadhodnocení vlastních schopností. Tento smrtící koktejl povede k větším a větším selháním, která budou bít do očí. A nepůjdou odmítnout jako „kampaň“. Ačkoliv nás některé průšvihy stály už hodně peněz, nebylo to nic proti tomu, co nás ještě čeká. Stát nelze řídit jako firmu, protože každou jinou firmu v důsledku toho považujete za konkurenci. Zatímco stát musí s firmami efektivně spolupracovat a korektně jednat, aby využil jejich potenciál tam, kde jsou státní zásahy zbytečné. Možná facka v kauze e-shop otevře oči alespoň části voličů, kteří si konečně uvědomí jedno – řídit stát jako firmu je hodně špatný nápad.