Ačkoliv je nápis na prezidentské standartě ,,pravda a láska zvítězí“ naším vysněným heslem, historie ukazuje, že je to ideál, kdy vítězství znamená smrt.

Dnes si připomínáme smrt jedné pravdy, která sice změnila vývoj naší země, ale byla (ne poprvé a ne naposled) podmíněna smrtí. Dnes si připomínáme 605 let od smrti Jana Husa, prvního hrdiny, který svou smrtí změnil dobu.

Hranice vzplála tam na břehu Rýna
Jan Hus byl katolický kněz, který se ostře vyhradil vůči církvi, kdy se tato instituce stala mašinou na peníze, spíše než domovem pro věřící. Právě Hus odmítal odvrácení od ideálů a život kněžích v hříchu. A tak se ho církev musela zbavit. Byl označen za kacíře a na kostnickém koncilu roku 1415 upálen. Jeho smrt se stala impulzem pro vznik nového hnutí, které odstartovalo husitskou revoluci. Hus byl nejen svatý muž, ale i vzdělaný muž. Je autorem traktátu O českém pravopise, kterému vděčíme za diakritická znaménka. Hus byl prvním hrdinou, který přispěl ke vzdělanosti českého lidu a reprezentoval ideály, které bychom dnes jen těžko pohledali. Statečnost, svoboda, boj za pravdu do posledního dechu. Hus byl i vizionář, který předpověděl reformu církve a budoucí protestantské reformy.

Milada
Podobných hrdinů však najdeme v naší historii mnoho. Nedávno jsme si připomněli výročí smrti Milady Horákové. I ona byla velkým člověkem, který se nebál bojovat za pravdu. A i tehdy byla obětí instituce. Sice ne církevní, ale komunistické. Obě instituce však konaly zlo pod heslem ,,pro dobro občanů“. A ti kteří bojovali proti tomuto zlu, museli zemřít. Kostnický koncil byl zajisté divadlem podobným tomu vykonstruovanému procesu s Miladou Horákovou. A i Milada šla na smrt s hlavou vztyčenou.
Otázkou zůstává, jestli by tyto osobnosti, kdyby se nestaly obětmi, přinesly české zemi víc. Kdyby nenaplnily svůj osud zemřít pro pravdu, ale dostaly by šanci žít dlouhý život. Mohla se Milada stát uznávanou političkou, které by dokázala přinést nové a reformní zákony? A mohl Jan Hus změnit podobu církve u nás a podílet se na zaznamenání českých dějin českým písmem?

A možná jejich smrt byla nezbytnou pro vývoj země tím lepším směrem. Směrem od diktátu jedné strany, jedné instituce. Historie se nedá přepsat, ale můžeme se z ní ponaučit. Proto není nikdy špatnou volbou bojovat za pravdu.