O společnosti OKD se v posledních měsících nemluvilo lichotivě. Nejprve se tomuto největšímu zaměstnavateli v okrese dávala za vinu epidemiologická situace v celém kraji, a následně se začaly odečítat roky, kdy bude firma schopna těžit uhlí. Na firmu tak opravdu tvrdě dopadla epidemie koronaviru a díky neschopnosti vlády situaci řešit, se zapomnělo i na Zdeňka Bakalu. Ani prezident republiky si nebral do úst jméno tohoto podnikatele po delší čas. Jenže soudy fungovat nepřestaly, a přinesly rozhřešení pro horníky i Zdeňka Bakalu.



Psal se rok 2004 a Zdeněk Bakala a jeho partneři legálně kupují OKD, jehož součástí bylo i 44 tisíc hornických bytů. Zdeněk Bakala sice ústně naznačil, že bude současným nájemníkům umožněn přednostný odkup bytů, ale toto prohlášení nebylo nikdy podloženo ničím jiným. Nejednalo se o veřejný příslib. Navíc, pokud stát chtěl nájemníky upřednostnit, měl si smlouvu lépe ošetřit. Stejně tak nájemníci, kteří si nárokují něco, co není nijak potvrzeno. V tomto případě neznalost zákona ( a privatizační smlouvy) nájemníky neomlouvá.

Krúpa jako milovník soudních sporů
Před časem podala žalobu na firmu Heimstaden Czech (vlastní byty nyní) a RPG Industries (vlastnila byty) firma jiná: a to Serbina Consulting, za níž se schovává finančník a dobrý přítel prezidenta: Pavol Krúpa. Firma převzala pohledávku po jedné z nájemnic bytů, které byly součástí majetku těžební skupiny OKD. Krúpa se snažil po dvou výše zmíněných firmách vysoudit 856 tisíc, jakožto bolestné pro nájemnici, která s prodejem bytu přišla o možnost přednostné koupy bytu. Serbina zároveň požadovala i kompenzaci za ,,ztrátu štěstí bydlet ve vlastním bytě“.
Žaloba argumentovala privatizační smlouvou z roku 04, která sice stanovila, že by se s byty nemělo obchodovat, avšak vágně formulované podmínky nepočítaly s tím, že se firma OKD oddělí od původního holdingu, a později prodá celý bytový fond. Smlouva byla upravena tak, že počítala s prodejem jednotlivých domů či bytových jednotek. Nájemníci tak zcela naivně investovali do rekonstrukce obydlí, jehož budoucí vlastnictví neměli ničím podložené.

„Povinnost vlastníka bytového fondu OKD nabídnout předmětné byty k prodeji nájemcům těchto bytů byla vázána na splnění dvou předpokladů, a to za 1., že byty budou rozčleněny na bytové jednotky, a za 2., že se jejich vlastník rozhodne tyto bytové jednotky prodat. Ani jeden z těchto předpokladů dosud nenastal, přičemž ze smlouvy neplyne pro vlastníka bytového fondu ani povinnost tyto předpoklady splnit.“

Už minulý rok Okresní soud v Ostravě tuto žalobu zamítl a uložil firmě Serbina, aby uhradila náklady soudního řízení. V červnu tento rozsudek potvrdil i odvolací krajský soud. Podle soudu pohledávky, které nájemnice (potažmo Serbina Consulting) chtěla uplatnit, vůbec neexistují. Plyne to právě z textu privatizační smlouvy z roku 2004, která byla uzavřena pouze mezi majiteli OKD a Fondem národního majetku, nájemnice tedy žádnou úlohu v této smlouvě nemá.

Pokud by Krúpova firma u soudu uspěla, mohl se tak rozsudek stát precedensem, se kterým by počítalo dalších několik tisíc nájemníků bytů OKD. A to by měly soudy teprve napilno. A zajisté by celá kauza přilila olej do ohně v už tak rozvráceném regionu. Navíc by pozice Pavola Krúpy, jakožto bojovníka proti Bakalovi, posílila. A možná by Zeman zvážil i další vyznamenání.
Proti rozsudku odvolacího soudu lze stále podat dovolání k Nejvyššímu soudu, avšak to vypadá, že se Krúpa vzdává. Možná jej konečně unavily soudní spory, které se mu nedaří vyhrát. Není totiž snadné bojovat proti pravdě.