K výročí zvolení Václava Klause prezidentem České republiky, podruhé.

Václav Klaus. Nesporně jedno z velkých jmen české politiky. Pro některé politický dinosaurus, jehož veřejné výroky je raději lepší přehlédnout, než se nad nimi rozčilovat. Jiní by naopak každé jeho slovo nejraději tesali do kamene. Čím Václav Klaus budí tak rozporuplné reakce, a co k němu určitou část populace stále táhne?

Jedno z prvních důležitých témat, které nám při zmínění tohoto jména vystane na mysli, je samozřejmě privatizace. Tu Klaus viděl jako nezbytné řešení, jak naši zemi vyvést z nouze, a jak do české ekonomiky přivést potřebný kapitál. Jako jeden z architektů celé privatizace a jako politik, který není zrovna známý svou schopností sebereflexe, považuje Klaus dodnes celý proces za velkolepý úspěch. Avšak vzhledem k množství kauz, spojených s privatizací u nás, které zůstávají nedořešeny, a které neustále budí emoce a spouštějí další a další zapálené konverzace, si tím úspěchem nejsem až tak jistý.
Ačkoliv někteří z našich občanů stále vidí Klause jako hlavního viníka zločinů privatizace, nikdo už nevolá po jeho potrestání a spravedlnosti. Jako jsou zločiny promlčeny, umlká i touha veřejnosti po spravedlnosti. A z nešťastných privatizací řeší soudy už jen OKD, a to převážně proto, že v tomto případě jde opravdu o velké peníze.

I když se můžeme divit, proč veřejnost tolik zajímají názory našeho bývalého prezidenta, faktem je, že příležitostí k naslouchání je až až. Každý si může přečíst, co si pan profesor myslí třeba o takové klimatické změně v hned několika jeho knihách na toto téma. U problémů, které vyžadují okamžité vyjádření, se pak můžeme spolehnout, že se k nám jeho myšlenky dostanou, ať už prostřednictvím rozhovoru pro Parlamentní Listy, nebo sociálních sítí Institutu. A faktme je, že většina médií, i veřejnoprávních, miluje jeho připomínky, neboť jeho názory přilákají velký počet čtenářů a rozpoutají divoké diksuze napříč fóry. Klaus si tedy cestu ke svým obdivovatelům určitě najde, a oni si zase, bez větších problémů, najdou cestu k němu. Jen si občas přeju, aby se skrz toto propojení šířily jiné věci, než pochyby o klimatické změně a do-nebe-vynášení profesorových přátel z Ruska.

Co se týče událostí posledního roku, během pandemie Covidu nás bývalý prezident svými výroky asi moc nepřekvapil. Svůj názor, že očkování ani roušky nás nezachrání horlivě hlásal před, při, i po prodělání nákazy, a za svá přesvědčení (a zároveň porušení zákona) dokonce i zaplatil pokutu. Některým možná imponuje, že se Klaus “postavil na jejich stranu” a proti pandemickým opatřením vlády, mohl tím získat i pár nových příznivců, i když pozornost většiny, zaměřené tímto směrem, získaly asi spíše výkřiky SPD, bývalého poslance Volného a dalších jim podobných.

Václav Klaus se činí, aby byl na české politické scéně stále vidět a slyšet. Někteří mu naslouchají už jen pro pobavení, někteří zbožně hltají každé jeho slovo. A pokud se Klaus rozhodne příští rok znovu kandidovat na prezidenta, budu jen doufat, že těch druhých je podstatně méně. Bude kandidovat? Nechme se překvapit. Já se ale obávám, že takovou příležitost k tomu, být zase jednou středem pozornosti, si pan profesor jen tak nenechá ujít.