Překvapení se nekoná
Řeka Bečva v posledních dnech opět zaplavila noviny i internet. Po roce a půl došlo ke zlomovému rozhodnutí, státní zástupce Jiří Sachr podal v této kauze obžalobu. Může se zdát, že radost je na místě, případ se přeci konečně dostane k soudu. Opak je ale pravdou.
Od začátku havárie byly laickou i odbornou veřejností domněnky policie o vině rožnovské Energoaqua pravidelně vyvraceny. Tento zlomový bod se ve výsledku jeví spíše jako selhání státního aparátu, než-li spravedlivé zakončení vyšetřování.
Obžalovaná je jedna fyzická a jedna právnická osoba, společnost Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm a její ředitel Oldřich Havelka. Čistička odpadních vod Energoaqua obhospodařuje rožnovský areál Tesla. Vyústění jejího kanálu se nachází zhruba 3,5 km od místa, kde ryby začaly hynout. Právě i proto byla podána žádost o zastavení trestního stíhání. Žádost se navíc opírala o vědeckou expertizu vyvracející dosavadní zkoumání, na jehož podkladě došlo k obvinění. Kvůli řadě pochybení totiž není známá ani látka, která ryby otrávila, natož její koncentrace. Nedá se tak určit jakým způsobem, a jak rychle se látka s vodou smísila.
Dle zdejších rybářů se otrava ryb zapříčiněná chybou Energoaquy jeví nepravděpodobná, v očích některých i nemožná. Není podle nich reálné, aby ryby dokázaly přežívat celé tři kilometry v kontaminované vodě. Na to však má soudní znalec Jiří Klicpera svou stručnou odpověď, ryby prý do čisté vody před jedem utekly. Odborníci však také na vlastní pěst provedli konkrétní pokus, s dvaceti kilogramy soli, která se má ve vodném roztoku chovat kyanidům nejpodobněji. Experiment prokázal, že by ke smísení došlo již po prvním jezu a ryby by tedy musel začít hynout podstatně dříve, než po třech kilometrech. To se však Klicpera také pokoušel zpochybnit. Nedůvěřuje prý samotné metodice pokusu ani významnosti nálezu.
S pochybným vyšetřováním nesouhlasí ani Petr Gazdík, současný ministr školství, který vystupuje jako zpravodaj závěrečné zprávy Parlamentní komise utvořené k projednání případu Bečvy. Je přesvědčen, že tak jak to vidí policie, to s jistotou nebylo, a podal trestní oznámení na způsob, jakým je vyšetřování vedeno. Bohužel i tato možnost nápravy se obešla bez úspěchu. Nejvyšší státní zastupitelství doručilo stížnost s doporučením, aby na vyšetřování dohlédl krajský žalobce, jeho se však stížnost týká. Má tak dohlížet sám nad sebou.
Klicpera si je však i přes nedostatek důkazů nadále jist, kdo havárii zavinil. Otázkou jen zůstává, z jakého důvodu je o tom přesvědčen natolik, že během celého procesu vyšetřování nikdo z vyšetřovatelů ani na okamžik nezohlednil výpusť z chemičky Dezy. Ta leží jen několik stovek metrů proti proudu od místa, kde ryby začaly hynout. Bohužel právě tuto výpusť obestírá záhada. Zřejmě nikoho z vyšetřovatelů za celou dobu nenapadlo využít, nebo dokonce odebrat vzorky z blízkosti tohoto místa. Deza tak byla již od prvních momentů po havárii vyloučena z možného zavinění otravy. O to zajímavější je skutečnost, že právě nad ránem toho samého dne, kdy k otravě došlo, nastala v chemičce drobná havárie s toxickou látkou. Ta se z důvodu nepozornosti pracovníka Dezy přehřála, dosáhla bodu varu a začala stříkat po okolí. Právě tady mohlo dojít k úniku látky do dešťové kanalizace a výpustí do řeky Bečvy. Zanedlouho po uveřejnění těchto informací došlo k důkladné kontrole pracovníků Dezy, a i jejich telefonní komunikace. Policie však nehledala příčinu otravy Bečvy, ale jedince, který tak citlivou informaci (jakou je havárie v chemičce) do světa vypustil.
Otrava řeky Bečvy tak opět poukázala na neomezený vliv bývalého premiéra Babiše a jeho holdingu na spravedlnost v České republice. Chemička totiž právě pod tento holding patří. Vysvětleny tak mohou být i podivná selhání starosty města Valašského Meziříčí, Roberta Střížka za ANO, který nesvolal v době zjištění havárie krizový štáb a ani neohlásil stav nebezpečí. Inspekce životního prostředí navíc nedokázala odebrat potřebné vzorky, které by třeba náhodou mohly poukázat na Dezu jako viníka otravy řeky.
Vzhledem k současnému vývoji tohoto případu tak nadále budeme jen mlčky přihlížet bezpráví z rukou těch nejvlivnějších v zemi. Jen další případ, který smrdí Andrejovou neomezenou mocí.
Od začátku havárie byly laickou i odbornou veřejností domněnky policie o vině rožnovské Energoaqua pravidelně vyvraceny. Tento zlomový bod se ve výsledku jeví spíše jako selhání státního aparátu, než-li spravedlivé zakončení vyšetřování.
Obžalovaná je jedna fyzická a jedna právnická osoba, společnost Energoaqua z Rožnova pod Radhoštěm a její ředitel Oldřich Havelka. Čistička odpadních vod Energoaqua obhospodařuje rožnovský areál Tesla. Vyústění jejího kanálu se nachází zhruba 3,5 km od místa, kde ryby začaly hynout. Právě i proto byla podána žádost o zastavení trestního stíhání. Žádost se navíc opírala o vědeckou expertizu vyvracející dosavadní zkoumání, na jehož podkladě došlo k obvinění. Kvůli řadě pochybení totiž není známá ani látka, která ryby otrávila, natož její koncentrace. Nedá se tak určit jakým způsobem, a jak rychle se látka s vodou smísila.
Dle zdejších rybářů se otrava ryb zapříčiněná chybou Energoaquy jeví nepravděpodobná, v očích některých i nemožná. Není podle nich reálné, aby ryby dokázaly přežívat celé tři kilometry v kontaminované vodě. Na to však má soudní znalec Jiří Klicpera svou stručnou odpověď, ryby prý do čisté vody před jedem utekly. Odborníci však také na vlastní pěst provedli konkrétní pokus, s dvaceti kilogramy soli, která se má ve vodném roztoku chovat kyanidům nejpodobněji. Experiment prokázal, že by ke smísení došlo již po prvním jezu a ryby by tedy musel začít hynout podstatně dříve, než po třech kilometrech. To se však Klicpera také pokoušel zpochybnit. Nedůvěřuje prý samotné metodice pokusu ani významnosti nálezu.
S pochybným vyšetřováním nesouhlasí ani Petr Gazdík, současný ministr školství, který vystupuje jako zpravodaj závěrečné zprávy Parlamentní komise utvořené k projednání případu Bečvy. Je přesvědčen, že tak jak to vidí policie, to s jistotou nebylo, a podal trestní oznámení na způsob, jakým je vyšetřování vedeno. Bohužel i tato možnost nápravy se obešla bez úspěchu. Nejvyšší státní zastupitelství doručilo stížnost s doporučením, aby na vyšetřování dohlédl krajský žalobce, jeho se však stížnost týká. Má tak dohlížet sám nad sebou.
Klicpera si je však i přes nedostatek důkazů nadále jist, kdo havárii zavinil. Otázkou jen zůstává, z jakého důvodu je o tom přesvědčen natolik, že během celého procesu vyšetřování nikdo z vyšetřovatelů ani na okamžik nezohlednil výpusť z chemičky Dezy. Ta leží jen několik stovek metrů proti proudu od místa, kde ryby začaly hynout. Bohužel právě tuto výpusť obestírá záhada. Zřejmě nikoho z vyšetřovatelů za celou dobu nenapadlo využít, nebo dokonce odebrat vzorky z blízkosti tohoto místa. Deza tak byla již od prvních momentů po havárii vyloučena z možného zavinění otravy. O to zajímavější je skutečnost, že právě nad ránem toho samého dne, kdy k otravě došlo, nastala v chemičce drobná havárie s toxickou látkou. Ta se z důvodu nepozornosti pracovníka Dezy přehřála, dosáhla bodu varu a začala stříkat po okolí. Právě tady mohlo dojít k úniku látky do dešťové kanalizace a výpustí do řeky Bečvy. Zanedlouho po uveřejnění těchto informací došlo k důkladné kontrole pracovníků Dezy, a i jejich telefonní komunikace. Policie však nehledala příčinu otravy Bečvy, ale jedince, který tak citlivou informaci (jakou je havárie v chemičce) do světa vypustil.
Otrava řeky Bečvy tak opět poukázala na neomezený vliv bývalého premiéra Babiše a jeho holdingu na spravedlnost v České republice. Chemička totiž právě pod tento holding patří. Vysvětleny tak mohou být i podivná selhání starosty města Valašského Meziříčí, Roberta Střížka za ANO, který nesvolal v době zjištění havárie krizový štáb a ani neohlásil stav nebezpečí. Inspekce životního prostředí navíc nedokázala odebrat potřebné vzorky, které by třeba náhodou mohly poukázat na Dezu jako viníka otravy řeky.
Vzhledem k současnému vývoji tohoto případu tak nadále budeme jen mlčky přihlížet bezpráví z rukou těch nejvlivnějších v zemi. Jen další případ, který smrdí Andrejovou neomezenou mocí.