Česko opět zasáhla vlna veder a zahrádky na chatách usychají, vody ve studních je méně a méně, padají teplotní rekordy a všichni jsou zase překvapení. Bohužel se tato situace opakuje už několik let a velké změny se stále spíše nedějí, i když se Česká republika zavázala být uhlíkově neutrální už v roce 2050. Což vypadá, že bude pro odvrácení klimatické krize a zastavení neustale zvyšujících se teplot už poněkud pozdě.

Klimatická krize už nyní rychle mění, na co jsme zvyklí a důsledky jsou tak dalekosáhlé, že si je ani neumíme představit. Už teď se setkáváme se zmíněnými vlnami veder, častými záplavami či jarními mrazíky, které spálí rašící pupeny zemědělských plodin. Vzpomínáte si na tornádo na Moravě? Bylo to děsivé! Ale proč se jen na chvíli polekáme a pak zase zabředneme do najetých kolejí netečnosti? Proč se naše elity nebo mediální prostor nezabývá diskusemi o odvrácení takových jevů, o udržitelnějším způsobem života a třeba tak i trochu navnadit k malé změně uvažovaní.

Normalizovat veřejnou diskusi o probíhající klimatické krizi a osvěta v tomto oboru by mohla v jistém důsledku odvrátit i ekoteroristy, kteří většině lidí lezou akorát na nervy a jejichž poselství nakonec stejně vyšumí v důsledku jejich performativního vystoupení.

Zelená energetika, udržitelné zdroje jsou alespoň během léta horkým tématem, asi tak horkým jako ta naše vyprahlá zahrádka před chatou. Ale když přijde zima, každý zas láduje do kamen, co najde, hlavně když to dobře hoří. A stát se chová stejně.

K tomu nám nepomohla ani energetická krize způsobena třeba i válkou na Ukrajině. Palivová kamna se chvílemi stávala nedostatkovým zbožím a těžební společnosti, jako třeba OKD, nakonec vykázaly největší zisky za dlouhá léta. Ale neměli bychom vidět jenom černě. Pravdou je, že se děje i mnoho pozitivního. Stejně jako na trhu chvíli chyběla kamna také roste poptávka po solárních panelech a tepelných čerpadlech, na které jsou nyní i čekací lhůty.

Pomoct by aspoň trochu mohlo i sdílení energií a její decentralizace v rámci energetických spolků, které už jsou i legislativně popsané. Ovšem ne zcela funkčně, a proto je u nás o tento druh sdílení elektřiny zatím minimální zájem. Narozdíl třeba od Rakouska, kde je takových spolků okolo tisíce. Už v roce 2020 se měly implementovat legislativní úpravy, tzv. Energetický zákon, který by situaci řešil komplexněji, ale Ministerstvo financí má očividně jiné priority. Nakonec nám kvůli průtahům může hrozit i pokuta od Evropské komise.

Tady můžeme vidět, že stát se vlastně chová úplně stejně, v létě skučí a v zimě topí. Přitom by nemusel chovat pořád tak krátkozrace a liknavě.