Psaní blogu má své výhody i nevýhody. Umožňuje rychle reagovat, ale nadává takovou možnost odstupu a korekce, jaká je je obvykle s psaním textů spojená. V době, kdy byly na Aktuálně přístupné diskuse, psaní blogu nabízelo i zpětnou vazbu.

Internetové diskuse jsou však často ošidné. Někdy se trochu podobají karnevalu, kdy se jen můžeme domýšlet, jakou tvář bychom viděli za maskou. Karnevaly mohou být zajímavé, ale jak je zachytil režisér Petr Václav ve filmu Il Boemo o skladateli Josefu Myslivečkovi, nevedou ke katarzi, ale mravním prohřeškům.

K psaní textu je ale samozřejmě lépe přistupovat odpovědným způsobem, s respektem k pravidlům, popisované skutečnosti i čtenáři. Při snaze porozumět veřejnému dění jsou vždy nejcennější rozhovory s konkrétními lidmi, kteří nemají strach mít názor, ale také o něm pochybovat.

Vedle osobní a profesní zkušenosti či dostupných dat, člověk, který studoval společenské vědy, může čerpat ze způsobu myšlení, který si při jejich studiu osvojil. Ve vztahu k sociologii se potom někdy hovoří o schopnosti dávat do vztahu privátní otázky, osobní problémy a veřejné problémy, celospolečenská témata. Komu tento způsob uvažování přijde zajímavý, určitě bych mu doporučil se seznámit s texty polsko-britského sociologa Zygmunta Baumana. Nebo s texty francouzského sociologa Pierra Bourdieu, pro čtenáře bez určité průpravy je to však hůře přístupné čtení, doporučil bych ale třeba tento text v angličtině.

Co se dnes často podceňuje, je přínos kultury a literatury pro porozumění aktuálním tématům či společenským problémům. Jsme malý národ, nenabízející takovou kulturní tradici jako národy, které stály v ústředí (či popředí) evropských dějin. Těžko pak můžeme v naši kulturní tradici hledat něco srovnatelného s díly, jako je Demokracie v Americe od Alexise de Tocquevilla, která systematicky popisuje politické uspořádání ve spojitosti s fungováním společnosti. To ale nemusí znamenat, že by postrádala přednosti.

Čteme-li dnes Obrazy z Rus od Karla Havlíčka Borovského, můžeme stále ocenit, kromě jeho ironie a sarkasmu, to, že byl velmi dobrý pozorovatel. Nebyl jsem sice čtenářem mnoha knih od Karla Čapka, ale v jeho románu Obyčejný život je podle mě obsaženo stále platné etické a humanistické poselství.

Při diskutování veřejných otázek je podle mě ústředním tématem, jaké hodnoty chápeme jako klíčové pro fungování společnosti.