Manele, manele, bába tě poleje!
Jak bezpečně poznat manel?
Je to jednoduché, není v něm žádná žena, která by byla v roli odbornice, či nositelkou tématu, jednoduše mluvčí, či komentátorka. Často jsme rády i za moderátorku!
Výskyt manelů se nevyhnul ani různým výročním konferencím k oslavě 30. narozenin naši demokracie, namátkou manely jsou běžné v Českém rozhlase či na Univerzitě Karlově.
A teď co s tím?
Můžeme založit album a tyto manely sbírat a vyměňovat si je jako pokémony s feministkami z Maďarska či Rumunska. Nebo vyhlásit soutěž krásy o nejhezčí manel! Nebo můžeme manely ignorovat a nechodit na ně. Nebo pořádat protesty formou žanelů a nebo… můžeme požádat všechny muže, kteří by se v manelu měli ocitnout, aby do něj jednoduše nešli nebo za sebe vyslali ženu. Je to totiž jediná strategie, jak situaci zvrátit a netvářit se, že tady máme ženy bez mozku, a mluvícího ústrojí…
A jak na to?
Je to ještě jednodušší, než jste si mysleli. Než usednu s někým do panelu, je přece super vědět, s kým budete diskutovat a můžete tak rovnou organizátorům či organizátorkám oznámit, že pokud v panelu nebude žádná žena, ať nepočítají s Vaší účastí.
A ne nebudeme dělat nekonečné seznamy žen odbornic, které jsou ochotné své téma veřejně nosit.
No a co se nakonec stane?
Podle scénáře číslo jedna se zřejmě zhmotní vlhký sen nejedné feministky a převlečeny za víly budou kolem manelistů tančit a zasypávat muže třpytkami a dolévat jim vodu či jiný povzbuzující mok, aby jejich slova byla ještě chytřejší. Plus se nabízí při pokročilé klimatické změně použití pštrosích per jako vějíře.
A podle scénáře číslo dva se stane to, že pár feministů, kteří již takovou praxi zavedli, ji budou používat nadále a nebudou zasedat v manelech, nebo nedej bože psát do sborníků esejů v knize čistě mužských autorů. A ti, co manely obhajují, budou dál šířit bludy a pohádky o tom, že ženy nechtějí do panelů, nemají na to čas, protože mají děti a nebaví je po večerech mluvit s veřejností, že na to nejsou stavěné a raději se věnuji nonstop kojení a přebalování. Podle této logiky jsou totiž děti v České republice až do patnácti let bráni jako kojenci, kteří potřebují nonstop náruč výhradně matky, prso a přebalit. Tatínci mají zřejmě výjimku, anebo dokonce omluvenku automaticky.
A nyní diskutujme, prosím!