Výbor podle čl. 255 Smlouvy o fungování Evropské unie je poetický název pro jednu z novinek v oblasti institucionálního práva EU, zavedené Lisabonskou smlouvou. Jeho úkol vymezil čl. 255 SFEU následujícím způsobem:

„Zřizuje se výbor, který před jmenováním vládami členských států podle článků 253 a 254 vydává stanovisko k vhodnosti kandidátů na funkce soudce a generálního advokáta Soudního dvora a Tribunálu.

Tento výbor se skládá ze sedmi osob vybraných mezi bývalými členy Soudního dvora a Tribunálu, členy nejvyšších vnitrostátních soudů a obecně uznávanými právníky, z nichž jedna bude navržena Evropským parlamentem. Rada přijme rozhodnutí, kterým se stanoví pravidla fungování tohoto výboru, a rozhodnutí o jmenování jeho členů. Rada rozhoduje z podnětu předsedy Soudního dvora.“

Předseda Soudního dvora navrhl v únoru t.r. složení Výboru (zde). Možná prvním překvapením bylo, že většinu ve Výboru mají vysocí soudci soudů členských států, nikoliv bývalý členové Soudního dvora či Tribunálu. Kdo tedy očekával jmenování „výboru starších“ ze Soudního dvora, který by si poté sám vybíral vlastní „dorost“, tak se mýlil.

S letošní částečnou obnovou soudců Tribunálu prošel tento Výbor prvním větším zahřívacím kolem. Poprvé „vyzkoušen“ byl sice již zjara v případě kandidátky na soudkyni Soudního dvora Sachy Prechal, v daném případě však nebylo již předem pochyb o vhodnosti kandidátky. Pak se ale začaly dít zajímavé věci: jak výborně dokumentuje v jednom ze svých postů EU Law Blog, kandidáti některých členských států (jmenovitě Rumunska a Řecka) na soudce Tribunálu, kteří byli původně jejich vládou navrženi, následně beze slova (a vysvětlení) z kandidátky mizí. Nu a protože je stanovisko Výboru tajné, tak nikdo neví moc proč. Lucemburskou justiční šeptandou se šíří různé zvěsti, co je na nich pravdy ale mnoho lidí neví.

V případě řeckého kandidáta je v registru dokumentů Rady přístupný původní řecký návrh na jeho jmenování spolu s jeho životopisem, který je k nahlédnutí zde. Nevím, na první pohled mi ten životopis špatný nepřijde: slušné vzdělání, znalosti jazyků, deset let praxe, z toho sedm let coby asistent na Soudním dvoře a na Tribunálu. Vážně mi není jasné, proč by měl být takový kandidát Výborem odmítnut; viděno v retrospektivě byli k lucemburským soudům jmenováni i kandidáti s méně oslnivým životopisem.

Možná mohly vadit dvě věci: současné politické vazby kandidáta a/nebo jeho mládí. S ohledem na současné působení kandidáta se je možné domnívat, že bude mít asi blízko k aktuální řecké vládě (která ho koneckonců navrhla). Vadit možná mohlo, profesně spíše seniorním soudcům soudů členských států, kandidátovo mládí; životopis datum narození sice neuvádí, ale odhadem mu bude cca těsně pod 40. Pokud by byla tato spekulace pravdivá, pak by se požadavky Výboru v tomto ohledu výrazně lišily od dosavadní praxe a nejsem si jist, že k lepšímu: lidé jako Koen Lenaerts či Miguel Maduro byli k lucemburským soudům (prvně jmenovaný jako soudce Tribunálu, druhý coby generální advokát) jmenováni jako třicátníci a podle jejich pověsti se nezdá, že by si vedli špatně.

To jsou všechno nicméně pouze spekulace založené na čtení veřejně přístupného životopisu. Otázkou je, zda se Výbor dozvěděl něco, co v životopise není. V případě odmítnutého rumunského kandidáta, jehož životopis jsem v registru Rady schopen dohledat nebyl, je šeptanda ještě o něco divočejší, zahrnující narážky na politické pozadí návrhu a dokonce nepotismus.

Celkový dojem z dosavadní činnosti Výboru je tak poněkud rozpačitý. Na jednu stranu je dobře, že návrhy členských států projdou ještě dalším sítem, od vlád a zájmů na národní úrovni nezávislým. Ono totiž některé minulé návrhy, především od vlád nových členských států po přistoupeních v roce 2004 a 2007, měly, diplomaticky řečeno, značné rezervy. Na druhou stranu i některé návrhy před rokem 2004 trochu pozvedly obočí, neboť jsou známy i případy ze starých členských států, kdy o vládní nominaci nerozhodovala až tak kvalita, jako spíše stranická knížka uchazeče. Je proto vhodné vyslat jasný signál, že vláda členského státu má vybírat podle kvality a nikoliv podle politické spřízněnosti či využívat uvolněného místa v Lucemburku jako nástroje řešení vnitropolitických přetlaků a sporů (alias koho potřebujeme vykopnout vzhůru či komu něco dlužíme?).

Na druhou stranu se lze s ohledem na utajení stanoviska Výboru a divoké spekulace, které se z nedostatku informací rojí, ptát, zda stanoviska Výboru jsou schopny podobnou „výchovnou funkci“ vlastně plnit, když nikdo neví, proč Výbor rozhodl tak, jak rozhodl. Lze tak alespoň doufat, že i když veřejnost  neví proč, budou to vědět alespoň členské státy, které by měly mít k dispozici stanovisko Výboru (což by plynulo z bodu 8 Jednacího řádu Výboru, který je přístupný zde).

Nu, počkejme si, až se začne přístupu ke stanovisku Výboru domáhat nějaký zhrzený kandidát (jednací řád mlčí na téma, zda kandidát dostane kopii stanoviska ke své osobě), nějaký zhrzený spolu-soutěžitel z vnitrostátní úrovně, který nebyl vládou vybrán a myslí si, že být vybrán měl, anebo konečně nějaká ta zainteresovaná veřejnost. Myslím, že lze již nyní uzavírat sázky, kterou výjimkou obsaženou v nařízení č. 1049/2001 odůvodní Rada a posléze Tribunál odepření přístupu ke stanovisku Výboru. Vtipné bude, pokud se tak stane s odkazem na ochranu soukromí a osobní integrity kandidáta, neboť to, co jsme o Vás milý kandidáte důvěrně Radě napsali, byste si tedy za rámeček nedal …