Saif studentem: několik poznámek k Woolfově zprávě o vazbách LSE na Libyi

05. 12. 2011 | 19:44
Přečteno 6827 krát
Všichni fanoušci Sira Humphreyho vědí, že pokud nechcete nic vyšetřit, vyšetřováním je nezbytné pověřit meziresortní komisi s dostatečně širokým referenčním rámcem. Rada (Council) London School of Economics (LSE) se v návaznosti na svůj skandál s doktorátem Saifa (al-Islama) Kaddafiho z března tohoto roku nicméně rozhodla, že vyšetřovat chce. Prošetřením svých vlastních vztahů s Libyí, ze kterých byl Saifův doktorát jenom jednou (byť klíčovou) částí, pověřila bývalého Lord Chief Justice (cca "předsedu nejvyššího soudu"), Lorda Woolfa. Lord Woolf provedl šetření sám, v pozici jakéhosi „vyšetřujícího soudce“. A rozdíl ve výstupu od šetření průměrné „nezávislé komise“ je myslím také znát: jedná se o dosti hutné čtení na 186 stranách, které i skutečně něco našlo. Popsat celou zprávu není možné. Zainteresovaný čtenář si ji může sám přečíst zde; tady pak nalezne reakci LSE. Dovolím si nicméně nabídnout několik poznámek k vybraným aspektům zprávy.

Nespornou výhodou podobného přístupu (pověřit šetřením jednoho seniorního soudce) je jasný hlas, kterým zpráva mluví. Stejně tak je zpráva nedocenitelná s ohledem na rozsah a detail posbíraných skutkových zjištění. Hromady prostudovaných materiálů a rozhovorů s klíčovými osobami dávají konečně jasný obraz o tom, co se v rámci aktivit „Libyan School of Economics“ skutečně dělo a co je pouze nehezká šeptanda.

LSE si zprávu asi moc za rámeček nedá. Ze zprávy neplyne důkaz o žádné „přímé“ korupci odpovědných osob (tedy à la „kolik jste za to od Saifa osobně dostali“). Jak nicméně zpráva také jasně říká, bylo dokumentována řada etických a akademických „nedokonalostí“ a „nepravidelností“, které by se prostě na světové univerzitě stát neměly. Přeloženo z velice opatrně formulovaných obratů decentního anglického Lorda, došlo k řadě případů jakési „nepřímé“ korupce pravidel a standardů. Čím je ale zpráva cenná není primárně její hodnotící část a část formulující doporučení, ale právě jasně srovnaná fakta: ta myslím mluví sama za sebe a každý si může hodnocení provést sám s ohledem na své umístění etické hranice v akademickém životě či práci.

Zpráva se zabývá třemi klíčovými oblastmi: za prvé, Saifovým studiem na LSE a okolnostech tohoto studia a následného udělení doktorátu. Za druhé, okolnostmi sponzorského daru ve výši 1, 5 miliónu liber, který se LSE rozhodla od Saifa v den jeho doktorské promoce přijmout. Za třetí, popisem řady dalších vazeb LSE na Libyi, které se začaly rozvíjet po přijetí Saifa ke studiu na LSE: od jmenování klíčových osob na LSE do různých poradních funkcí v libyjských orgánech až po smlouvy uzavřené dceřiným LSE podnikatelských subjektem (společností LSE-Enterprise) na výuku libyjských státních zaměstnanců aj.

S ohledem na třetí oblast dochází zpráva k závěru, že byť tedy při uzavírání smluv LSE-Enterprise s libyjskými subjekty využívala LSE skutečnosti, že Saif byl jejím studentem, libyjským úřadům bylo poskytnuto korektní proti-plnění v podobě odvedené výuky. Co se týče oblasti druhé, tedy sponzorského daru od čerstvého absolventa či v době návrhu daru stále ještě studenta, tady zase Woolfova zpráva konstatuje jasné pochybení LSE. Akceptovat sponzorský dar od studenta, který má zjevné problémy s dokončením svého doktorátu, je pochopitelně problémem samo o sobě. Byl tu však ještě větší zádrhel: LSE si totiž nikdy nezjistila, odkud přesně pocházejí peníze, které ji mají být skrze Saifem kontrolovanou nadaci poskytnuty. Zpětně se ukazuje, že do nadace přispívaly především zahraniční firmy, které chtěly v Libyi dostat vládní zakázky. Woolfova zpráva uzavírá, že tyto informace bylo možné zjistit již v období, kdy Rada LSE rozhodovala o přijetí sponzorského daru. Protože však byla Rada informována především členy LSE, kteří by z onoho sponzorského daru sami těžili, její informace nebyly, diplomaticky řečeno, úplné.

Na konto sponzorského daru, stejně jaké dalších témat ve zprávě zmíněných, Lord Woolf dodává výstižný obecný popis současné situace LSE (především body 1.24 – 1.29 a 3.1 – 3.10 zprávy), stejně jako jiných významných anglických či světových univerzit: z těchto univerzit se v posledních dvou dekádách staly významem, dosahem a částečně také obratem v podstatě globální podniky, aniž by se však odpovídajícím způsobem proměnila také jejich řídící a správní struktura. Tyto univerzity musí tvrdě soutěžit o studenty a nestátní financování, za postupné (a od příštího roku v Anglii úplné) redukce přímých plateb na studenty z veřejných rozpočtů. Představa, že osoby, které napíší úžasné články a zajímavě přednášejí kupříkladu v oblasti teoretické sociologie, budou také fundovaně a smysluplně rozhodovat v rámci univerzitních (samo)správných těles kupříkladu o způsobu krytí ztráty univerzity z obchodů uskutečněných v minulém trimestru na trzích s finančními deriváty či hodnotit míru propojení libyjských nadací na libyjské suverénní fondy na straně jedné a na BP či Shell na straně druhé, je poněkud nerealistická.

Konečně první klíčová oblast, kterou se Woolfova zpráva zabývá, nese název „Saif Kaddáfí studentem na LSE“. Je to vskutku zajímavé čtení na téma jak se dá také psát disertace, když jsou k tomu prostředky (a poněkud benevolentní instituce). Ke cti LSE slouží, že ze zprávy plyne, že řada „departmentů“ na LSE Saifovu žádost o studium odmítla (stejně jako zdá se, tedy ve stadiu neformálního „sondování“, i Oxfordská univerzita – pozn. č. 12 na str. 28). Stejně tak ze zprávy plyne, že v průběhu Saifova „studia“ se v rámci LSE spustila řada varovných mechanismů (ve Wolfově terminologii „červených vlajek“), kterým ale nikdo nevěnoval odpovídající pozornost.

I tak je nicméně celkový přehled faktů zjištěných Lordem Woolfem devastující: Saifovu přihlášku ke studiu patrně napsal zaměstnanec British Aerospace, kterého tento podnik ucházející se o zakázky v Libyi „detašoval“ do Saifovy nadace (bod 2.92); pro zadání esejů, které má Saif napsat do svých kurzů, si chodí přímo k vyučujícímu v daném kurzu osobní zaměstnanci Saifa či libyjské ambasády v Londýně (2.40); doučování zajišťují pro Saifa osobní tutoři, kteří ho biflují nejčastěji v jeho soukromém letadle při cestách mezi jednotlivými politickými či obchodními setkáními (2.34 – 2.36); Saifovu disertaci či její podstatné části zdá se ve skutečnosti napsal jeho osobní sekretář, kterému Saif diktoval své myšlenky a sekretář je pak přepsal a rozpracoval (2.57 - 2.60); od obhajoby disertace je pak Saif vyhozen/nevyhozen s tím, že bude moci přepracovanou práci předložit znovu, tentokráte již ale bez ústní obhajoby (2.64, a pak především pozn. č. 100, 101 a 103 na stejné straně). Výše uvedené a další se pak odehrává v kontextu rozvíjející se provázanosti jednotlivých osob a pracovišť LSE s Libyí, v drtivé většině zdá se za osobního přispění či přímého zprostředkování Saifa.

Dvě další otázky spojené s působení „Saifa studenta“ stojí za povšimnutí, a to v obecné rovině. Za prvé, do jaké míry může/má/smí univerzita spojovat svoji činnost s otevřenou politickou agendou? Saif na přijetí do doktorandského studia odborně neměl. Přesto byl přijat, a to, jak se zdá, právě s ohledem na to, kdo byl. Odpovědné osoby v daném departmentu nazývají tuto úvahu „elementem idealismu“, který je dle jejich názoru vepsán v historii a poslání LSE: již od doby svých fabiánských zakladatelů je cílem LSE vzdělávat studenty, kteří mají potenciál konat dobro a zlepšit podmínky ve světě (2.13). Aplikace tohoto „elementu idealismu“ na přijímání Saifa Kaddafiho generovala přesvědčení, že mnohé v Libyi by se mohlo zlepšit, kdyby byl Saif vystaven liberálním myšlenkám a vlivu západního světa (2.30 a 2.31). Nezdá se nicméně, že by všechny departmenty LSE s těmito ideály (a především jejich aplikací při přijímání studentů) souhlasily (podrobná diskuse je v bodech 2.11-2.31 zprávy).

Za druhé, Saifovy pracovní „postupy“ při psaní disertace budou patrně vyžadovat novou definici typu a rozsahu „pomoci“, jakou může osoba při psaní disertace (či jakékoliv jiné kvalifikační práce) obdržet, aniž by se jednalo o práci jiné osoby. Jako plagiát nejčastěji vnímáme opisování bez udání pramene. Jak ale nazvat situaci, kdy osobní poměry „nebohého doktoranda“ umožňují najmout si na práci na disertaci „osobního vědeckého sekretáře“? (podrobný popis jeho činnosti je v bodech 2.55 – 2.60) Kdyby psal daný „sekretář“ disertaci pro někoho jiného celou sám, pak je věc jasná. Co když ale vychází z nadiktovaných myšlenek svého pána a vládce, které pak (patrně „kreativně“) rozpracovává, nicméně je nedále s „autorem“ konzultuje? Některé myšlenky tak jistě „autora“ budou, určit přesný podíl je však nemožné. Osobně se domnívám, že podobný systém práce je již za hranicí. Tato hranice je zde nicméně obtížně uchopitelná. Ostatně postup některých nechvalně známých profesorů, kteří „napíší kostru“ či hlavní text a pak svého asistenta či doktoranda nechávají „dopsat detaily“ či poznámky pod čarou, není ve své podstatě vlastně až tak odlišná.

Odlišit jednotlivé případy a míru vnější „pomoci“ nebude snadné. Sám Lord Woolf (v klasické technice psaní anglických rozsudků skrze drobné odlišování skutkových okolností) vypočítává řadu případů, kdy autor textu dostává vnější pomoc – od korektury jeho textů rodilým mluvčím pokud píše v cizím jazyce až po obsáhlé věcné připomínky od kolegů (2.105). Mít svého osobního vědeckého sekretáře se nalézá nicméně za hranicí s ohledem na rozsah pomoci. Jak Lord Woolf uzavírá za pomoci hezké metafory: považovat se za baletního mistra, který udává celkový směr představení, je něco jiného, než sám tančit (2.133). Při psaní disertace je vyžadován nicméně právě ten osobní tanec …

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

bella ciao napsal(a):

LSE nám, jen na poněkud noblesněji vypravené scéně, předvedla totéž, co Západočeská univerzita, kam odcházeli z Prahy vystudovat trochu oligofrennější adepti věd již za bolševika.
Lord Woolf si, samosřejmě díky svému postavení, může dovolit pravdivě vypočítat fakta a jemně odstínit kvalifikace činů.
Co nám neřekne je, že se jedná o banální, všudypřítomný a každodenní systém, který se náhodou dostal do záběru, když Saifova tatínka utloukali na jakési dálnici.
05. 12. 2011 | 20:26

Sláma napsal(a):

Myslím, že otázka dizertace Saifa Kaddafího je už bezpředmětná. Jak známo, nějaký snaživý rebel mu odsekal prsty, prý pro to, aby nemohl ukazovat V jako vítězství. Nepochybně bude v nejbližší době umlácen, stejně jako tisíce jiných domnělých či skutečných stoupenců Kaddáfího. V lepším případě bude zastřelen nebo oběšen.
Více by mě zajímalo, proč je zpráva generálního tajemníka OSN o velice masivním porušování lidských práv, mučení, znásilňování a zabíjení bez soudu ze strany libyjských rebelů tajná.
Také by mě zajímalo, proč tandem Sárközi-Cameron nekoná to, k čemu je zavazuje příslušná rezoluce Rady bezpečnosti OSN - tedy proč nehájí civilní obyvatelstvo.
Taky by mě zajímalo, proč, když před tím varovala většina západních politiků, včetně většiny amerických, udělali Sárközi s Cameronem z Libye nové Somálsko, a to doslova na dohled od Evropské unie (italský ostrov Lampedusa leží od Libye něco přes 100 km.)
05. 12. 2011 | 20:36

violons d-automne napsal(a):

Sláma
Jestli mu je ovšem neodsekal některý z instruktorů z MI-6, absolvent LSE. Aby už nikdy nemohl podepsat, jak to všechno bylo.
05. 12. 2011 | 21:27

Yosif K napsal(a):

Pane Slama - doufam ze jste se na pripade Lybie poradne poucil ze mezi arabskymi politiky je tezky vyber.

Je to jiz pres tisic let furt to stejne dokola - jeden diktator padne, to co prijde po nem byva mnohdy jeste horsi. Useknuti dvou prstu zdaleka neni to nejhorsi co muze araby pri meziarabskem demokratickem diskursu potkat.

Valecne zlociny na lybijskych frontach byly zcela jiste oboustranne. V Lybii jenom vyvrelo na povrch to, ze je stale rozdelena na kmenovem zaklade - viz boj o Syrtu - rozhodne se nejednalo o boj mezi nejakymi smery panarabnsekho sociku!!!
Drive sekali prstiky jedni, nyni budou sekat prstiky druzi.....

Hlavne ze nam pi Hesova dobre vysvetlila, ze zapadni tisk Lybijce lzive pomlouva jako kdyby se jednalo o kmenove bandy a nabozenske fanatiky, zatimco ona jasne vidi islam jako nabozenstvi miru a Lybijce jako narod ktery pres vsechny pomluvy zapadnich novinaru buduje neochvejne buduje mirumilovnou demokracii a socialni spravedlnost.

Vsechna cest a slava evropskym optimistickym pratelum arabskeho jara, cert vi jak to vsechno kde dopadne......
05. 12. 2011 | 21:47

hier napsal(a):

Psalo se tu postupně o tom,že v Libyi existoval vrchol civilizace:ultravysoká životní úroveň,na níž se přiživovalo i mnoho Čechů,zestátněný klíčový průmysl,volení zástupci lidi zezdola nahoru,diplomatické vztahy s celým světem,moderní armáda,syn Kaddáfího zakládal na západní části v místech, kde vypuklo povstání zónu volného obchodu-dle vzorů ze svých západních universit,dcera vystudovala v USA a byla ve vysoké funkci v OSN,snad i nadlibyjské,dcera sháněla korektní mezinárodní právní obhajobu pro Saddáma Husajna,Kaddáfí byl sjednocující politik arabské ligy na jejích sumitech,sympatie Izraele k němu,Kaddáfí proti Al-Kajdě,podpora černošskými vojáky jiných zemí,demonstrace v Tripolisu a větších městech za Kaddáfího,zdrženlivost Německa a Ruska vůči povstalcům,Kaddáfí se oblékal do oděvu beduína a pobýval na předměstí v beduinském stanu,.....Kaddáfí a Husák,.Kaddáfí a Obama,Kaddáfí a Pompidou,Kaddáfí a anglická královna,....
05. 12. 2011 | 21:52

Yosif K napsal(a):

Pani Bella Ciao - system LSE respektive system ZCU je zaveden i v akademickych institucich typu Bir Zeit na Hudsonu atp atp.

Pokud nekdo pritlaci poradny balik petrodolaru, daji mu treba celou katedru. I panove profesorove z neceho musi zit.........
05. 12. 2011 | 21:52

Občan napsal(a):

Šmarjá, pane Bobku!
PROČ by nemohl na nějaké VŠ studovat syn libyjského prezidenta (náčelníka, krále, jiného panovníka, diktátora atd.). Pokud má naz aplacení školného, tak tam prostě studovat bude. Puntik, tečka.
Vybírat studenty podle jejich národnostního, politického, rodového, náboženského nebo rasového původu je pro civilizovaný svět nepřípustné a nedůstojné.

To, co jste, pane Bobku, popsal v případě pana Saifa, to je naprosto běžné fungování školství pro bohaté, v Británii velice tradiční. I Vy jste součástí tohoto systému, tak čemu se, propánajána, divíte a na čím se, kurnikšopa, pohoršujete? Kdo platí, ten studuje a dostuduje, i kdyby čert na koze jezdil. A pokud se nějaký učitel, pracující právě pro takový systém, ošívá, pak je nesmírným pokrytcem.

Ano, i to, že na školách pro bohaté synky a scerky se utvářejí odběratelsko-dodavatelské a dynastické vztahy, někdy i po celá staletí, je také zcela normální. Britský ekonomický systém je na tomto kastovnictví založen; kluby, uzavřené výběrové školy, kastovní sňatky, koloniální aktivity, konexe, klientelismus - to je Velká Británie, tak funguje po staletí.

Pokud Vám to, pane Bobku, z nějakého důvodu nevyhovuje, tak to zkuste řeba v Bhútánu. Říká se o něm, že to je nejšťastnější stát na Zemi. zatím, protože bhútánský korunní prince se rozhodl tu zemi zničit tím, že ji otevře světu. Tak si pospěšte...
06. 12. 2011 | 07:43

Občan napsal(a):

Jo, a pane Bobku - od Vás bych, jako od právníka, spíš čekal fundovanou analýzu zločinného počínání Velké Británie právě vůči Libyi (a předtím Iráku a Afghanistánu). A že těch zločinů je - vč. totálního porušení rezoluce RB OSN proti Libyi.

Jenže jste placen tou britskou VŠ, že...
06. 12. 2011 | 07:49

Občan napsal(a):

Hezký, pane Bobku, moc pěkný - Vy se dokonce nehlásíte ani k českému původu:
"...Michal Bobek is Anglo-German Fellow in the Institute of European and Comparative Law, University of Oxford Faculty of Law. ..."
Pramen: http://www.law.ox.ac.uk/profile/michal.bobek

Ještě by mne zajímalo, jak jde Vaše posuzování, kdo má kde právo studovat, dohromady s tím, co zkoumáte a přednášíte (mj. také mezinárodní právo veřejné a lidská práva)
06. 12. 2011 | 07:58

Ferda napsal(a):

Pane Bobku, to, co popisujete, je běžnou věcí v naší "demokracií" zdevastované republice. Ale i tak je to jen banalita ve srovnání se zločiny, které zejména Británie a Francie spáchala napadením Lybie. A vidíte, nic se neděje. Jen by mě zajímalo, jaké právo se v Oxfordu vlastně učí, není to jen taková hra, když takové zločiny britští občané páchají a nic se neděje ?
06. 12. 2011 | 09:08

Šašek z Jiíhlavy napsal(a):

Paní učitelka vyzvala žáky, aby napsali větu se slovem taví. Václav pyšně napsal: Tatínek taví ocel. Boris napsal: Tatínek taví sklo. Karolina napsala: Maminka taví máslo. Radek napsal: Děděček taví vosk. Pepíček napsal: Babička, ta ví hovno. A tak je to i s námi, řadovými občany.
06. 12. 2011 | 17:50

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy