Sběratelé
Až do jižní Asie se k nám z mrazivé Prahy dostala zpráva o rackovi šedém, který se objevil u Karlova mostu a rázem se stal středem pozornosti desítek pozorovatelů vyzbrojených dalekohledy a fotoaparáty. Není divu. Zástupce tohoto druhu byl na území České republiky zaznamenán za posledních sto padesát let teprve podesáté.
Myslím, že přinejmenším dva z kolegů, kteří jsou nyní v tropech spolu se mnou, trochu zalitovali, že nemohou být současně v Praze. Bohatost zdejší ptačí fauny jim však promeškané pozorování racka šedého – doufám - vynahradí. Do svých seznamů si tu zapíší desítky druhů, které dosud neviděli. A to jeden má na kontě už přes dva tisíce a druhý dokonce dva tisíce pět set spatřených (či slyšených) ptačích druhů!
Někteří z těch, kdo nyní z Novotného lávky sledují zatoulaného racka šedého, a rovněž dva moji zmínění kolegové jsou vášnivými sběrateli. Ano, birdwatching (pozorování ptáků) může být i sběratelstvím. Má svá pravidla, databáze, výsledkové listiny a významné osobnosti. Soupeří se v počtu pozorovaných ptačích druhů na území příslušného státu i celého světa či v počtu druhů spatřených během jednoho dne. Škoda, že o tomhle sběratelství nemůže napsat Karel Čapek!
Birdwatching má tradičně nejsilnější základnu ve Velké Británii, avšak jeho patrně nejznámější postavou byla Američanka, dcera reklamního magnáta Leo Burnetta a matka čtyř dětí, Phoebe Snetsinger. O ornitologii se zajímala už v mládí, avšak teprve v roce 1981, kdy jí v padesáti letech lékaři diagnostikovali terminální stadium rakoviny kůže, odjela pozorovat ptáky na Aljašku. Navzdory chmurným prognózám lékařů se jí podařilo smrtelnou chorobu překonat, snad také díky novému koníčku, a v následujících dvou desetiletích jezdila za opeřenci po celém světě. Utratila ohromnou spoustu peněz, zažila neuvěřitelné v dobrém i špatném smyslu, stala se příkladem odvahy i podivínství – a jako první na světě dosáhla hranice osmi tisíc čtyř set viděných (či slyšených) ptačích druhů. Zahynula roku 1999 při automobilové nehodě na Madagaskaru, kam se vydala za nově popsanou vangou červenoramennou.
Mnozí nad tímto druhem sběratelství možná zakroutí hlavou, ostatně jako nad každým jiným sběratelstvím. Sám k němu mám velmi blízko, přesto ve mně posedlost paní Phoebe Snetsinger také budí jisté rozpaky... Rozhodně jsou to ale rozpaky mnohem menší, než nad jednou velmi svéráznou odnoží birdwatchingu. V ní jde o počet ptačích druhů, které dotyčný viděl – v televizi!
Myslím, že přinejmenším dva z kolegů, kteří jsou nyní v tropech spolu se mnou, trochu zalitovali, že nemohou být současně v Praze. Bohatost zdejší ptačí fauny jim však promeškané pozorování racka šedého – doufám - vynahradí. Do svých seznamů si tu zapíší desítky druhů, které dosud neviděli. A to jeden má na kontě už přes dva tisíce a druhý dokonce dva tisíce pět set spatřených (či slyšených) ptačích druhů!
Někteří z těch, kdo nyní z Novotného lávky sledují zatoulaného racka šedého, a rovněž dva moji zmínění kolegové jsou vášnivými sběrateli. Ano, birdwatching (pozorování ptáků) může být i sběratelstvím. Má svá pravidla, databáze, výsledkové listiny a významné osobnosti. Soupeří se v počtu pozorovaných ptačích druhů na území příslušného státu i celého světa či v počtu druhů spatřených během jednoho dne. Škoda, že o tomhle sběratelství nemůže napsat Karel Čapek!
Birdwatching má tradičně nejsilnější základnu ve Velké Británii, avšak jeho patrně nejznámější postavou byla Američanka, dcera reklamního magnáta Leo Burnetta a matka čtyř dětí, Phoebe Snetsinger. O ornitologii se zajímala už v mládí, avšak teprve v roce 1981, kdy jí v padesáti letech lékaři diagnostikovali terminální stadium rakoviny kůže, odjela pozorovat ptáky na Aljašku. Navzdory chmurným prognózám lékařů se jí podařilo smrtelnou chorobu překonat, snad také díky novému koníčku, a v následujících dvou desetiletích jezdila za opeřenci po celém světě. Utratila ohromnou spoustu peněz, zažila neuvěřitelné v dobrém i špatném smyslu, stala se příkladem odvahy i podivínství – a jako první na světě dosáhla hranice osmi tisíc čtyř set viděných (či slyšených) ptačích druhů. Zahynula roku 1999 při automobilové nehodě na Madagaskaru, kam se vydala za nově popsanou vangou červenoramennou.
Mnozí nad tímto druhem sběratelství možná zakroutí hlavou, ostatně jako nad každým jiným sběratelstvím. Sám k němu mám velmi blízko, přesto ve mně posedlost paní Phoebe Snetsinger také budí jisté rozpaky... Rozhodně jsou to ale rozpaky mnohem menší, než nad jednou velmi svéráznou odnoží birdwatchingu. V ní jde o počet ptačích druhů, které dotyčný viděl – v televizi!