Mongolská zima
Suchou silnici vystřídala ledovka a okna v autě začala pozvolna namrzat. Jasné znamení, že i podle mongolských měřítek je venku celkem zima. Nějakých mínus třicet. Přesto náš mongolský spolupracovník Ganbátar, ředitel Přísně chráněné oblasti Gobi B, zpoza volantu už podruhé zopakoval, že letošní zima je příznivá. Sice mrzne, ale sněhu napadlo jenom deset patnáct čísel.
Moc dobře jsem mu rozuměl. Krutá zima označovaná jako dzud, která přišla v zimě 2009-10 a byla nejhorší za posledních padesát let, vedla v Gobi B ke ztrátě 89 koní Převalského. Skoro dvou třetin jejich celkového počtu v této oblasti. Po mnoha letech snažení o návrat posledního divokého koně do přírody to byla katastrofa ohromných rozměrů.
Zatímco nás Ganbátar vezl promrzlým západním Mongolskem do Gobi B, vyptával jsem se ho na tehdejší události. Vyprávěl mi o sněžení, které naplno propuklo o Vánocích a trvalo až do 8. ledna, a o mrazech, kdy teplota klesala i pod mínus čtyřicet stupňů. Vyprávěl, jak začala umírat nejprve hříbata, po nich kojící klisny a nakonec i dospělí silní jedinci. Koně Převalského hynuli v Gobi zimou i hladem. Bouře jim zanášely sníh do srsti, kde roztával a podchlazoval je. Potrava pro ně byla pod sněhem zcela nedostupná. Zapadali do zavátých prohlubní a ze zmrzlého sněhu se nemohli dostat ven… Ganbátar vyprávěl, jak se nekonečně dlouho snažil sehnat pro ně seno a zajistit dopravu. Když se mu to konečně podařilo, začal jeho souboj s dzudem. Velmi osobní souboj. Pět dnů a nocí se za volantem vojenského náklaďáku, na němž měl naloženo pět set balíků sena, probíjel ke svým koním. A dovezl jim je.
Devětaosmdesát padlých koní Převalského byla ohromná katastrofa – ale nebýt Ganbátara, byla by pravděpodobně ještě horší. Náprava trvala řadu let. Až v létě 2015 dosáhl - i naším přispěním - počet koní Převalského v Gobi B stejného počtu, jaký byl před dzudem.
Nyní jsme s Ganbátarem dojeli do Gobi B po stejné trase, kudy před lety vezl pět set balíků sena. Uvnitř chráněné oblasti jsme pak během jediného dne na třpytivém sněhu pozorovali čtyři harémy koní Převalského. V každém z nich byly i klisny, které jsme během našich leteckých transportů přivezli z Prahy. Vesměs už měly pěkně zakulacená břicha. Na jaře či v létě budou rodit hříbata.
Moc dobře jsem mu rozuměl. Krutá zima označovaná jako dzud, která přišla v zimě 2009-10 a byla nejhorší za posledních padesát let, vedla v Gobi B ke ztrátě 89 koní Převalského. Skoro dvou třetin jejich celkového počtu v této oblasti. Po mnoha letech snažení o návrat posledního divokého koně do přírody to byla katastrofa ohromných rozměrů.
Ředitel přísně chráněné oblasti Gobi B na okraji "svého" území vyhlíží koně Převalského. Foto Miroslav Bobek, Zoo Praha
Zatímco nás Ganbátar vezl promrzlým západním Mongolskem do Gobi B, vyptával jsem se ho na tehdejší události. Vyprávěl mi o sněžení, které naplno propuklo o Vánocích a trvalo až do 8. ledna, a o mrazech, kdy teplota klesala i pod mínus čtyřicet stupňů. Vyprávěl, jak začala umírat nejprve hříbata, po nich kojící klisny a nakonec i dospělí silní jedinci. Koně Převalského hynuli v Gobi zimou i hladem. Bouře jim zanášely sníh do srsti, kde roztával a podchlazoval je. Potrava pro ně byla pod sněhem zcela nedostupná. Zapadali do zavátých prohlubní a ze zmrzlého sněhu se nemohli dostat ven… Ganbátar vyprávěl, jak se nekonečně dlouho snažil sehnat pro ně seno a zajistit dopravu. Když se mu to konečně podařilo, začal jeho souboj s dzudem. Velmi osobní souboj. Pět dnů a nocí se za volantem vojenského náklaďáku, na němž měl naloženo pět set balíků sena, probíjel ke svým koním. A dovezl jim je.
Devětaosmdesát padlých koní Převalského byla ohromná katastrofa – ale nebýt Ganbátara, byla by pravděpodobně ještě horší. Náprava trvala řadu let. Až v létě 2015 dosáhl - i naším přispěním - počet koní Převalského v Gobi B stejného počtu, jaký byl před dzudem.
Nyní jsme s Ganbátarem dojeli do Gobi B po stejné trase, kudy před lety vezl pět set balíků sena. Uvnitř chráněné oblasti jsme pak během jediného dne na třpytivém sněhu pozorovali čtyři harémy koní Převalského. V každém z nich byly i klisny, které jsme během našich leteckých transportů přivezli z Prahy. Vesměs už měly pěkně zakulacená břicha. Na jaře či v létě budou rodit hříbata.
Běloskvoucí sníh, slunce, modrá obloha, mráz až -35 stupňů - a uprostřed toho všeho koně Převalského. Vlevo jsou na snímku Bayan a Gretel, které jsme do Gobi přivezli v roce 2013. Foto Miroslav Bobek, Zoo Praha