Smrt mezi Afrikou a Asií
Zuli jsme si pohorky, přebrodili říčku a dál šli po pralesní pěšině bosi.
„Takhle jsem tu nachodila už třiatřicet tisíc kilometrů,“ poznamenala Andrea Turkalo, vitální Američanka, která nás provázela ke „sloní“ mýtině Dzanga. Na jihozápadě Středoafrické republiky tehdy žila již devatenáct let a svět ji znal jako nejlepší znalkyni života slonů pralesních. Většinu času věnovala jejich výzkumu právě z pozorovatelen u mýtiny Dzanga.
Nic podobného jako tam jsem nikdy neviděl a bohužel už ani neuvidím. Pralesní velikáni tyčící se kolem mýtiny z ní vytvářejí ohromné jeviště. Na něm se odehrávala neuvěřitelná podívaná. Sledovali jsme před sebou desítky a desítky slonic se slůňaty všech velikostí a tu a tam i mohutné samce s dvoumetrovými kly. Padesát, sedmdesát, dokonce snad sto slonů pralesních najednou!
To bylo před čtyřmi lety.
Výzkumníci, jako je Andrea Turkalo, museli nepokoji zmítanou Středoafrickou republiku opustit. Slony, jimž Andrea věnovala podstatnou část svého života, v těchto týdnech a dnech kosí pytláci. Jde jim o slonovinu. Jinými slovy, o peníze. Jenom nepatrná část masa pobitých slonů se prodává v okolních vesnicích,naprostá většina ho hnije v lese.
A ohroženy jsou i gorily, zejména jejich habituované skupiny žijící v téže oblasti.
Ochránci přírody z WWF (World Wildlife Fund) a WCS (Wildlife Conservation Society) bijí na poplach.
„Během setkání, k němuž dojde příští týden, musí vlády států střední Afriky naléhavě spojit síly proti této kriminální činnosti, která ohrožuje i stabilitu a ekonomický rozvoj jejich zemí,“ naléhal včera ředitel WWF Jim Leape. „Osobně je co nejdůrazněji žádám, aby se postavily proti zločinům vůči přírodě a společně deklarovaly nulovou toleranci vůči pytláctví a ilegálnímu obchodování.“
Když súdánští pytláci začali masově vybíjet slony v národním parku Bouba Ndjida v Kamerunu (a z prodeje slonoviny financovali své boje v Súdánu), musela proti nim být nasazena kamerunská armáda. Včetně vrtulníků.
Ve Středoafrické republice zmítané občanskou válkou se zásah pravidelné armády dá očekávat jen stěží. Jim Leape logicky apeluje na okolní země, Evropa a vůbec vyspělý svět by však neměly zůstat stranou. Jedině jejich politický a ekonomický potenciál snad ještě může něco změnit.
Nulová tolerance k pytláctví a ilegálnímu obchodování by přitom měla postihnout nejen pytláky a všechny, kdo jim jejich kriminální činnost umožňují, ale rovněž cílové země, které nejsou schopny zamezit ilegálnímu obchodu - ať již se slonovinou anebo s nosorožčími rohy.
Tyto země ovšem neleží v Africe, nýbrž v Asii.
Psáno pro deníky VLP
„Takhle jsem tu nachodila už třiatřicet tisíc kilometrů,“ poznamenala Andrea Turkalo, vitální Američanka, která nás provázela ke „sloní“ mýtině Dzanga. Na jihozápadě Středoafrické republiky tehdy žila již devatenáct let a svět ji znal jako nejlepší znalkyni života slonů pralesních. Většinu času věnovala jejich výzkumu právě z pozorovatelen u mýtiny Dzanga.
Nic podobného jako tam jsem nikdy neviděl a bohužel už ani neuvidím. Pralesní velikáni tyčící se kolem mýtiny z ní vytvářejí ohromné jeviště. Na něm se odehrávala neuvěřitelná podívaná. Sledovali jsme před sebou desítky a desítky slonic se slůňaty všech velikostí a tu a tam i mohutné samce s dvoumetrovými kly. Padesát, sedmdesát, dokonce snad sto slonů pralesních najednou!
To bylo před čtyřmi lety.
Výzkumníci, jako je Andrea Turkalo, museli nepokoji zmítanou Středoafrickou republiku opustit. Slony, jimž Andrea věnovala podstatnou část svého života, v těchto týdnech a dnech kosí pytláci. Jde jim o slonovinu. Jinými slovy, o peníze. Jenom nepatrná část masa pobitých slonů se prodává v okolních vesnicích,naprostá většina ho hnije v lese.
A ohroženy jsou i gorily, zejména jejich habituované skupiny žijící v téže oblasti.
Ochránci přírody z WWF (World Wildlife Fund) a WCS (Wildlife Conservation Society) bijí na poplach.
„Během setkání, k němuž dojde příští týden, musí vlády států střední Afriky naléhavě spojit síly proti této kriminální činnosti, která ohrožuje i stabilitu a ekonomický rozvoj jejich zemí,“ naléhal včera ředitel WWF Jim Leape. „Osobně je co nejdůrazněji žádám, aby se postavily proti zločinům vůči přírodě a společně deklarovaly nulovou toleranci vůči pytláctví a ilegálnímu obchodování.“
Když súdánští pytláci začali masově vybíjet slony v národním parku Bouba Ndjida v Kamerunu (a z prodeje slonoviny financovali své boje v Súdánu), musela proti nim být nasazena kamerunská armáda. Včetně vrtulníků.
Ve Středoafrické republice zmítané občanskou válkou se zásah pravidelné armády dá očekávat jen stěží. Jim Leape logicky apeluje na okolní země, Evropa a vůbec vyspělý svět by však neměly zůstat stranou. Jedině jejich politický a ekonomický potenciál snad ještě může něco změnit.
Nulová tolerance k pytláctví a ilegálnímu obchodování by přitom měla postihnout nejen pytláky a všechny, kdo jim jejich kriminální činnost umožňují, ale rovněž cílové země, které nejsou schopny zamezit ilegálnímu obchodu - ať již se slonovinou anebo s nosorožčími rohy.
Tyto země ovšem neleží v Africe, nýbrž v Asii.
Psáno pro deníky VLP