Stále je co objevovat. I v zoo.

Když jsem přírodovědce a fotografa Pavla Krásenského požádal, aby v naší zoo zdokumentoval život hmyzu, udělal jsem to s nadějí, že objeví něco zajímavého. Skutečnost ale předčila očekávání.

Kromě mnoha jiných vzácných a výjimečných druhů členovců u nás Pavel nalezl naprosto výjimečného tvora, který je ve své skupině největší na světě. On sám ho viděl teprve podruhé v životě, což vzhledem k jeho zkušenostem hovoří za všechno. Na dubu v horní části zoo se mu podařilo objevit vůbec největší z asi pěti tisíc známých druhů mšic. Opravdovou megamšici! Měří až osm milimetrů, takže velikostí bývá přirovnávána ke kávovému zrnu. Kdyby běžné druhy mšic měly rozměry malého osobního auta, pak tahle mšice by vedle nich byla jako hasičská cisterna. Ale nedosti na tom. Sosák má ještě dvojnásobně delší než tělo, a kdybychom ho započítali do její celkové délky, přiblížili bychom se třem centimetrům. Díky tomuto ústnímu ústrojí také dostala české jméno nosálka dubová; svět ji však zná pod vědeckým označením Stomaphis quercus.


Vůbec jsem netušil, že tak velká a podivná mšice existuje. A když už, čekal bych ji někde v tropech a nikoli v Troji. Neuvěřitelné! Jakmile jsem se o jejím objevu od Pavla Krásenského dozvěděl, rozjel jsem se do zoo. Dub, na kterém nosálky žijí, jsem nemusel hledat; je hned u jednoho z výběhů. Najít nosálky bylo ovšem poněkud obtížnější. V hlubokých štěrbinách dubové kůry je zakrývají lesklí mravenci rodu Lasius, kteří si je chovají kvůli jejich medovici. Ale jsou tam! Jednotlivě i ve skupinkách, šedohnědě zbarvené, od velikosti zrnka rýže až téměř po zmíněné kávové zrno. Megamšice nosálky dubové.


Ostatně, můžete se je také pokusit najít… Přesné místo ale raději neprozradím; přece jen mám o ně trochu strach. Letos už přitom nemáte mnoho času, protože před zimou si mravenci své nosálky odstěhují někam ke kořenům dubu – a tam už je nikdo neuvidí.