Historická fotografie pohlednicového formátu zachycuje nastrojenou holčičku, která má na klíně odrůstající tygře. Sedí s ním na lavičce, nesoucí reklamní nápis Gottwald, a v pozadí je vidět klec, z níž vyhlíží druhé tygří mládě. Na rubu fotografie jsou předtištěné linky pro vepsání adresy – technicky vzato jde tedy o pohlednici – a především ručně napsaná poznámka:

15. V. 1936
Zoologická zahrada
5 nedělní tygře


Holčička z fotografie nás téměř osmdesát let po jejím vzniku navštívila. Neuvěřitelné setkání! V doprovodu své dcery k nám přišla Dagmar Šašková – malá Dájinka, která si v Zoo Praha necelých pět let po jejím otevření mohla pochovat tygře.

„Můj tatínek byl dobrý přítel profesora Jandy,“ vzpomíná paní Šašková na své dětství, které má spojené se zoologickou zahradou. „A pamatuji se, že jsem se toho profesora Jandy trošku bála. Byl štíhlý, řekla bych vznosný, prostě noblesní pán. Můj tatínek byl jeho pravý opak, protože byl malý a buclatý. Jejich přátelství vzniklo zřejmě tak, že Jandovi chodili do kabaretu Červená sedma, kde byl můj otec aktivním členem.“

Tatínek paní Šaškové Jaroslav Zavadil byl vrchním pokladníkem v Živnobance a kabaret měl jako svého koníčka. V Červené sedmě vystupoval pod jménem Smiling a populární byla například jeho „Balada na A“:

Pantáta Haštal, náramná mazavka, spal na hambalkách a tak nahlas chrápal, až lampa zhasla. Za vratama stála bandaska… Atd. atd.

Návštěvy pana Zavadila v Troji však spíše než s kabaretem souvisely s jeho občanským povoláním v bance. „Tatínek mě vždycky vyslal, abych se šla projít – sama nebo s paní Jandovou -, protože oni měli vzrušené debaty, který se patrně týkaly problémů okolo budované zoo. No, ale to nebylo pro dětské uši, že...“

Ani snímek s tygřetem nevznikl jenom na památku: „Měla jsem si sednout tak, aby byl vidět nápis Gottwald. Tehdy se tam kolem motali ještě nějací lidé, snad od té firmy. Gottwald byl prosperující truhlářský podnik, který zoologické zahradě poskytl lavičky. Takže to byla vlastně reklama zoologické zahradě na tygřátko a zároveň reklama na Gottwalda.“

Když se paní Šašková vrátila s tatínkem do zoo o týden později, fotografii už by pořídit nešlo. Tygřata prý byla příliš divoká a škrábala. Návštěvy pana Zavadila s Dájinkou u prof. Jandy ale pochopitelně pokračovaly.

„Šli a měli každý hůlku a lulku v puse - anebo otec viržinko. Pan profesor měl vždycky klobouk. Otec nosil hnědobíle kostkované sako, vestu a pumpky. A placatou čepici.“

Paní Šašková si dodnes pamatuje řadu detailů, od přívozu ze Stromovky, přes velkou voliéru a šelminec, reklamy na hašlerky a šampón Sorela v areálu zoo až po vyobrazení lvice Šárky u hlavního vchodu. Živě popisuje dokonce i Šárku samotnou a její ubikaci. Tyto vzpomínky sahají do roku 1938, kdy prof. Jiří Janda náhle zemřel. „A tím to pro mě skončilo, protože vzájemné vazby se prostě přerušily.“

Zůstala fotografie Dájinky s tygřetem. Kdykoli budeme připravovat výstavu či publikaci k historii Zoo Praha, bude v ní mít významné místo. A paní Šašková bude samozřejmě v naší zoologické zahradě vždycky tím čestným hostem.

Výzva:
Navštěvovali jste před lety Zoo Praha? Chodili do ní vaši rodiče či prarodiče? Prohlédněte, prosím, svá rodinná alba, zda v nich nemáte historické snímky zoologické zahrady. Uvítáme, když nám je zašlete nebo – ještě lépe – zapůjčíte k oskenování. Majitele nejzajímavějších fotografií odměníme vstupenkami do zoo a drobnými suvenýry. Pište na secretariat@zoopraha.cz. Děkujeme!