Když mi bylo devět nebo deset, dostal jsem brožovanou knížku s bílou obálkou. Napsal ji John Crompton a jmenovala se Život pavouka. Opakovaně jsem ji četl na základce, ale listoval jsem si v ní dokonce ještě na fakultě, před zkouškou u docenta Buchara. Ne, že bych se z ní učil, to ne, ale byla tak zajímavá, že i systematika pavoukovců pro mne díky ní byla najednou mnohem záživnější.


Cromptonův Život pavouka mě zkrátka přivedl na stranu obdivovatelů pavouků, a tak by mě asi neměl zvlášť překvapit ani zájem, který vyvolala naše výstava sklípkanů, ani sklípkani samotní. Překvapilo mě však obojí. Až takový zájem o výstavu jsem rozhodně nečekal a sám se tam na sklípkany chodím dívat, kdy jen to jde. Přitom se o nich dozvídám stále nové a nové věci, které ve mně budí stejný úžas, jako kdysi ty nejlepší pasáže z Cromptonovy knihy.

Chovatel a arachnolog David Šťastný nám do zoo zapůjčil celkem šedesát druhů sklípkanů. Jsou mezi nimi druhy stromové, zemní i podzemní, celkem běžné i mimořádně vzácné, výrazně zbarvené i jednotvárně hnědé, malé i velké.

Asi největší pozornost návštěvníků vzbuzuje samice druhu Theraphosa stirmi, která se jmenuje Didla. S rozepjatýma nohama by měla rozměry menšího jídelního talíře. Já ale nahlédnu vždycky nejdřív do terária, které je hned pod ní. Obývá je skupina „balfourek“, a jestliže jsem tu psal o úžasu, který ve mně sklípkani dokáží vyvolat, měl jsem na mysli i tenhle druh.

„Balfourka“, tedy sklípkan Balfourův (Monocentropus balfouri), žije pouze na ostrově Sokotra a patří k větším a výrazně zbarveným druhům. Samice dosahují i s nohama až sedmnácti centimetrů a mají zelenomodrou hlavohruď. A právě o nich se podařilo zjistit něco naprosto fascinujícího. Samice „balfourek“ nejenže pečují o kokon s vajíčky, ale posléze také krmí svá mláďata. Ano, krmí! Drobní pavoučci se jim hemží kolem jejich nebezpečných chelicer a samice jim – zdálo by se, že až láskyplně – poskytují potravu. No čekali byste něco podobného u pavouka? Já tedy ne. A John Crompton také ne.

Důležité je však také to, kdo před časem na tohle překvapivé, dosud zcela neznámé chování sklípkana Balfourova přišel. Nebyl to nikdo jiný než autor naší výstavy David Šťastný.

Vyšlo v MF Dnes.