Tančící medvědi a válka se záplavou plastů
Skandální zpráva o cvičeném medvědovi, který se stal součástí programu předvánočních trhů v Praze 10, mě zastihla na cestě do Indie. Vzhledem k tomu, že podobné zneužívání zvířat je u nás zcela běžné, asi bych na ni rychle zapomněl. O pár dnů později se mi ale znovu připomněla.
Jeden večer po jednání konference, jíž jsem se v Indii účastnil, vzpomínal významný zoolog dr. Gupta na své působení v Agře. Nějakou dobu tam vedl záchranné centrum pro medvědy pyskaté a spolu se svými spolupracovníky do něj od medvědářů z celé Indie vykupoval jejich zubožená zvířata. Ano, vykupoval, přestože držení „tančících medvědů“ bylo v Indii už dávno zakázáno. Medvědáři, kteří se rekrutovali z nejchudších vrstev, dostávali od záchranného centra za své medvědy 50 000 rupií, aby si mohli zařídit jiné podnikání. Například si koupit motorikšu. Museli ovšem podepsat dokument, že si již nikdy nepořídí medvěda. Kdyby tento závazek porušili, šli by do vězení. Během patnácti let se počet „tančících medvědů“ podařilo v Indii snížit z asi 1200 prakticky na nulu.
Zmíněnou konferenci hostila Zoo Mysore. Ta byla prohlášena za „plastic free zone“ a její návštěvníky tak při vstupu nemine kontrola, zda si nepřinášejí PET láhve či jiné plastové obaly. Pokud ano, na každý z nich dostanou oproti záloze deseti rupií nálepku s čárovým kódem. To je motivuje, aby tyto plastové láhve nebo vůbec plasty v zoologické zahradě nezahazovali. Při odchodu nálepku zase odevzdají, deset rupií (což jsou asi tři koruny) je jim vráceno – a snad se alespoň někteří z nich také zamyslí, kolik plastových obalů mnohdy zcela zbytečně používají. Přitom v jiných oblastech Indie je přístup k omezování plastů ještě mnohem razantnější. Například Dillí od 1. ledna 2017 zavedlo úplný zákaz jednorázově používaných plastových obalů.
Přiznávám, že o některých věcech jsem se ve světle těchto poznatků raději příliš nešířil. Například o nebohém medvědovi na trzích v Praze 10. Anebo o tom, že v České republice se doposud prosadil jenom zákaz rozdávání plastových tašek v obchodech a že podobný projekt jako v Zoo Mysore by u nás byl naprosto nemyslitelný…
Vyšlo v MF Dnes.
Jeden večer po jednání konference, jíž jsem se v Indii účastnil, vzpomínal významný zoolog dr. Gupta na své působení v Agře. Nějakou dobu tam vedl záchranné centrum pro medvědy pyskaté a spolu se svými spolupracovníky do něj od medvědářů z celé Indie vykupoval jejich zubožená zvířata. Ano, vykupoval, přestože držení „tančících medvědů“ bylo v Indii už dávno zakázáno. Medvědáři, kteří se rekrutovali z nejchudších vrstev, dostávali od záchranného centra za své medvědy 50 000 rupií, aby si mohli zařídit jiné podnikání. Například si koupit motorikšu. Museli ovšem podepsat dokument, že si již nikdy nepořídí medvěda. Kdyby tento závazek porušili, šli by do vězení. Během patnácti let se počet „tančících medvědů“ podařilo v Indii snížit z asi 1200 prakticky na nulu.
Zmíněnou konferenci hostila Zoo Mysore. Ta byla prohlášena za „plastic free zone“ a její návštěvníky tak při vstupu nemine kontrola, zda si nepřinášejí PET láhve či jiné plastové obaly. Pokud ano, na každý z nich dostanou oproti záloze deseti rupií nálepku s čárovým kódem. To je motivuje, aby tyto plastové láhve nebo vůbec plasty v zoologické zahradě nezahazovali. Při odchodu nálepku zase odevzdají, deset rupií (což jsou asi tři koruny) je jim vráceno – a snad se alespoň někteří z nich také zamyslí, kolik plastových obalů mnohdy zcela zbytečně používají. Přitom v jiných oblastech Indie je přístup k omezování plastů ještě mnohem razantnější. Například Dillí od 1. ledna 2017 zavedlo úplný zákaz jednorázově používaných plastových obalů.
Přiznávám, že o některých věcech jsem se ve světle těchto poznatků raději příliš nešířil. Například o nebohém medvědovi na trzích v Praze 10. Anebo o tom, že v České republice se doposud prosadil jenom zákaz rozdávání plastových tašek v obchodech a že podobný projekt jako v Zoo Mysore by u nás byl naprosto nemyslitelný…
Vyšlo v MF Dnes.