Největší motýlí cestovatelé na keři ptačího zobu
Byl to jeden z mých největších červnových zážitků. Kolem keře ptačího zobu u naší chaty vířily desítky baboček bodlákových a usedaly na jeho bílé květy. Při bližším pohledu bylo zjevné, že vedle krásně zbarvených, skoro jako nových jedinců jsou mezi těmito babočkami i veteráni s olámanými a téměř průsvitnými křídly. Odkudpak k nám za pomoci větru asi přiletěli? Z jižní Evropy? Z Blízkého východu? Anebo snad dokonce z Arábie či tropické Afriky?
Pozorovat babočky bodlákové nebylo v posledních týdnech nic výjimečného, právě naopak. Podobně jako v roce 2009 jsme se letos opět stali svědky masivní migrace tohoto motýla. S jistou mírou pravděpodobnosti se to dalo očekávat již od března, kdy Libanonem a Izraelem protahovala „miliarda“ baboček bodlákových; šlo tam údajně o jejich největší počet od roku 1917 (miliardu jsem dal raději do uvozovek, protože skutečně věrohodné číslo není k dispozici).
Babočka bodláková dokáže na severu doletět až k polárnímu kruhu a na jihu k ostrovu Marion ležícímu 1900 km jihovýchodně od Kapského Města. Tajemství jejího tahu se však daří detailněji odkrývat teprve v posledních letech. Jsou k tomu využívány vysoce sofistikované metody, jako je analýza stabilních izotopů vodíku, která pak podle izotopové mapy pomáhá určit původ motýlů, nebo identifikace pylových zrn, jež se babočkám zachytila na tělíčkách. Díky tomu dnes již s jistotou víme mj. to, že do Středomoří přilétají babočky nejen z Maghrebu, ale rovněž z daleké subsaharské Afriky, a že tedy během jedné generace může tento motýl překonat vzdálenost 4000 kilometrů. Mezi hmyzem je tak absolutním rekordmanem. Během více generací přitom babočka bodláková absolvuje „štafetový“ tah dlouhý až 12 000 kilometrů. A možná i víc.
Asi žádná z baboček bodlákových, které jsem viděl na našem keři ptačího zobu, ani ta nejopotřebovanější, patrně nemohla být až z tropické Afriky. Ale z Blízkého východu? Kdo ví... Rozhodně bylo zajímavé si představovat, co všechno tihle motýli už asi mají za sebou a co je teprve čeká. Třeba se nad tím také zamyslíte: babočky bodlákové byste u nás ještě měli zahlédnout.
Vyšlo v MF Dnes.
Pozorovat babočky bodlákové nebylo v posledních týdnech nic výjimečného, právě naopak. Podobně jako v roce 2009 jsme se letos opět stali svědky masivní migrace tohoto motýla. S jistou mírou pravděpodobnosti se to dalo očekávat již od března, kdy Libanonem a Izraelem protahovala „miliarda“ baboček bodlákových; šlo tam údajně o jejich největší počet od roku 1917 (miliardu jsem dal raději do uvozovek, protože skutečně věrohodné číslo není k dispozici).
Babočka bodláková dokáže na severu doletět až k polárnímu kruhu a na jihu k ostrovu Marion ležícímu 1900 km jihovýchodně od Kapského Města. Tajemství jejího tahu se však daří detailněji odkrývat teprve v posledních letech. Jsou k tomu využívány vysoce sofistikované metody, jako je analýza stabilních izotopů vodíku, která pak podle izotopové mapy pomáhá určit původ motýlů, nebo identifikace pylových zrn, jež se babočkám zachytila na tělíčkách. Díky tomu dnes již s jistotou víme mj. to, že do Středomoří přilétají babočky nejen z Maghrebu, ale rovněž z daleké subsaharské Afriky, a že tedy během jedné generace může tento motýl překonat vzdálenost 4000 kilometrů. Mezi hmyzem je tak absolutním rekordmanem. Během více generací přitom babočka bodláková absolvuje „štafetový“ tah dlouhý až 12 000 kilometrů. A možná i víc.
Asi žádná z baboček bodlákových, které jsem viděl na našem keři ptačího zobu, ani ta nejopotřebovanější, patrně nemohla být až z tropické Afriky. Ale z Blízkého východu? Kdo ví... Rozhodně bylo zajímavé si představovat, co všechno tihle motýli už asi mají za sebou a co je teprve čeká. Třeba se nad tím také zamyslíte: babočky bodlákové byste u nás ještě měli zahlédnout.
Vyšlo v MF Dnes.