Před půl rokem jsem ve sloupku Skladiště Evropy kritizoval budování obřích logistických center na orné půdě. Obecný problém jsem pojednal na konkrétním případu: rozvojové ploše Haškov v katastru města Mnichova Hradiště, odkud pocházím. Tam se chystalo vybudování ohromných skladů a v redukované podobě obdobný záměr bohužel stále trvá.


Před oním půl rokem mému sloupku kdosi vytkl úvodní zmínku o „polích, která po staletí zúrodňovali naši předkové“. Na polích rozvojové plochy Haškov lze prý pěstovat nanejvýš řepku – takže jakápak staletí zúrodňování? Avšak právě tato výtka mě přiměla, abych se o historickou hodnotu dotčené lokality začal zajímat hlouběji.

A nestačil jsem se divit! Od archeologů jsem se postupně dozvídal o dlouhé řadě osídlení, jejichž stopy se na zdánlivě naprosto bezvýznamných polích dochovaly až do současnosti. Ale jestliže doposud je ničila hluboká orba, v budoucnu jim hrozí likvidace výstavbou logistického, resp. průmyslového areálu.

Proto jsem nakonec pracoviště, které zajišťuje výkon archeologické památkové péče, požádal o odborné stanovisko. Mám to tedy teď černé na bílém. Tam, kde se plánuje výstavba velkých hal, dokládá archeologický materiál „aktivity snad již v mladém paleolitu (cca 40 – 12 tisíc let př. n. l.), sídlení od mladší nebo pozdní doby kamenné (6./5. – 3. tisíciletí př. n. l.), výrazně v mladší až pozdní době bronzové (14./13. – 9. stol. př. n. l.), době halštatské (8. – 5./4. stol. př. n. l.) a také aktivity našich slovanských předků v raném středověku a nepočetně v období vrcholného a pozdního středověku a novověku.“

Výše uvedené zní jako dosti nudný výčet, ale jinými slovy to znamená následující:

V lokalitě na okraji dnešního Mnichova Hradiště patrně pobývali první moderní lidé, lovci, kteří nahradili neandrtálce. Mohli to být současníci tvůrců skalních maleb v Altamiře a Lascaux či autora Věstonické Venuše. Na těchže místech žili o tisíciletí později zemědělci, kteří již obývali trvalé stavby a kromě skotu, koz a ovcí chovali také psy. Poté sem přišli lidé, kteří již používali bronzové zbraně i nástroje a zdobili se bronzovými šperky. Popel svých zemřelých ukládali do hliněných popelnic, proto se o nich mluví jako o „lidu popelnicových polí“. Následovalo osídlení kulturou používající železné nástroje, která postupem času dospěla až k ražbě mincí…

Mám pokračovat? Myslím, že není třeba. Jde o velice cennou lokalitu, svého druhu knihovnu zaznamenávající tisíce a tisíce let historie naší vlasti. A nejlepší návod, jak s ní naložit, dává zmíněný archeologický posudek. Žádné haly, nýbrž: „Je na místě vážně uvažovat o možnosti prohlášení části lokality na pozemcích tzv. rozvojové plochy VL82 (P57Z) za nemovitou kulturní památku a zajistit (nejlépe zatravněním), aby nedocházelo k dalšímu rozorávání archeologických situací. Je tak šance zajistit alespoň částečné zachování cenné archeologické památky příštím generacím.“