Odkud se vzal wuchanský koronavirus aneb Pařeniště nových nákaz
Znám řadu lidí, kteří by byli ochotni se do krve hádat, že nynější nákaza wuchanským koronavirem má původ ve vojenské laboratoři. Není pro to jediný důkaz. Naopak se ukazuje, že ačkoli podezření padlo nejprve na hady, prvotním zdrojem nákazy tímto koronavirem byli netopýři. Někteří virologové přitom již dlouho předem předpovídali, že k něčemu podobnému dojde, a to nejspíš v Číně. Bohužel jim nebylo popřáno sluchu.
Vraťme se do roku 2002. Tehdy se z čínské provincie Kuang-tung začal šířit syndrom náhlého selhání dýchání, SARS. Způsoboval ho virus, který se na lidi přenesl pravděpodobně z cibetek. Až s odstupem času se ukázalo, že jeho původním zdrojem byli – netopýři. To je prakticky identická zápletka jako v případě wuchanského koronaviru. Ještě důležitější je však místo, kde oba příběhy podle všeho začaly. Nešlo o vojenské laboratoře, nýbrž o trhy se zvířaty.
Možná jste podobný trh někde v Asii navštívili. Je to děsivý zážitek. Těkáte pohledem z místa na místo, od kusů masa a vnitřností přes vystresovaná domácí i divoká zvířata v klecích až po mrtvolky nejrůznějších tvorů, kteří se stali oběťmi pytláků. Cítíte moč, výkaly a krev. A současně pociťujete bezmoc. Tento obchod se zvířaty znamená nejen utrpení pro ohromné množství živých tvorů, ale současně je příčinou ohrožení celé řady živočišných druhů. A jak se opět bolestně potvrzuje, jsou tyto trhy také pařeništěm, kde se mezi různými organizmy přenášejí viry, které by jinak zůstávaly někde v ústraní, rychle mutují – a vydávají se na cestu do světa.
Po vypuknutí nákazy wuchanským koronavirem čínské úřady jakýkoli obchod s divokými zvířaty zakázaly. Ovšem jen dočasně. Navíc nejde „jen“ o Čínu nebo Asii. V Africe vypadá nakládání s „bushmeatem“ poněkud jinak, ale rozhodně není o nic méně hrozivé. Z africké divočiny ostatně povstal AIDS nebo různé formy eboly. Významná ochranářská organizace Wildlife Conservation Society proto vyzvala nejen Čínu, ale i všechny další státy, aby podobné trhy a obchodování s divokými zvířaty zakázaly. Natrvalo. Neumím si dost dobře představit, jaká výzva by v této době mohla mít větší opodstatnění.
Vyšlo v rubrice Zoopisník MF Dnes a na webu Zoo Praha.
Vraťme se do roku 2002. Tehdy se z čínské provincie Kuang-tung začal šířit syndrom náhlého selhání dýchání, SARS. Způsoboval ho virus, který se na lidi přenesl pravděpodobně z cibetek. Až s odstupem času se ukázalo, že jeho původním zdrojem byli – netopýři. To je prakticky identická zápletka jako v případě wuchanského koronaviru. Ještě důležitější je však místo, kde oba příběhy podle všeho začaly. Nešlo o vojenské laboratoře, nýbrž o trhy se zvířaty.
Foto Simon Song, South China Morning Post
Možná jste podobný trh někde v Asii navštívili. Je to děsivý zážitek. Těkáte pohledem z místa na místo, od kusů masa a vnitřností přes vystresovaná domácí i divoká zvířata v klecích až po mrtvolky nejrůznějších tvorů, kteří se stali oběťmi pytláků. Cítíte moč, výkaly a krev. A současně pociťujete bezmoc. Tento obchod se zvířaty znamená nejen utrpení pro ohromné množství živých tvorů, ale současně je příčinou ohrožení celé řady živočišných druhů. A jak se opět bolestně potvrzuje, jsou tyto trhy také pařeništěm, kde se mezi různými organizmy přenášejí viry, které by jinak zůstávaly někde v ústraní, rychle mutují – a vydávají se na cestu do světa.
Po vypuknutí nákazy wuchanským koronavirem čínské úřady jakýkoli obchod s divokými zvířaty zakázaly. Ovšem jen dočasně. Navíc nejde „jen“ o Čínu nebo Asii. V Africe vypadá nakládání s „bushmeatem“ poněkud jinak, ale rozhodně není o nic méně hrozivé. Z africké divočiny ostatně povstal AIDS nebo různé formy eboly. Významná ochranářská organizace Wildlife Conservation Society proto vyzvala nejen Čínu, ale i všechny další státy, aby podobné trhy a obchodování s divokými zvířaty zakázaly. Natrvalo. Neumím si dost dobře představit, jaká výzva by v této době mohla mít větší opodstatnění.
Vyšlo v rubrice Zoopisník MF Dnes a na webu Zoo Praha.