„Ubrousek neváže se nikdy kolem krku, aniž zastrčí se za kabát anebo vestu, vůbec za šat. Dáma nesmí jej dáti za živůtek. Ubrousek zůstaniž na kolenou a není ho dovoleno užívati jinak, než na utírání úst...“ A tak dále, a tak dále. „Společenský katechismus“ Jiřího Stanislava Guth-Jarkovského se mi vybavil u sledování videa, které před časem natočila naše chovatelka Vendula Hejná pro YouTube kanál „Krátce ze zoo“. Zachycuje orangutana Pagyho konzumujícího pomeranč. Na tom by nebylo vůbec nic zvláštního – kdyby si Pagy během jídla nevzal do ruky trochu dřevité vlny a způsobně si jí neotřel ústa. V tom gestu bylo tolik lidského, že se na něj nedá zapomenout.


Jistě. O inteligenci lidoopů a jejich podobnosti lidem byly napsány stohy knih a natočeny spousty dokumentů. Určitě by se našly mnohem výstižnější příklady než otření úst improvizovaným ubrouskem a něčemu jsem byl i sám svědkem, ale marná sláva, Pagyho způsobnost jak vystřižená z Gutha-Jarkovského, na mne silně zapůsobila.

A zjevně nejenom na mne. V jedné z reakcí se objevil dotaz, jestli má Pagy tohle chování odpozorované nebo na něj přišel sám. Ačkoli jsem se ihned přiklonil ke druhé z možností, pro jistotu jsem se dotázal kurátora Pavla Brandla i Venduly Hajné.

„Nepřijde mi na tom nic divného,“ napsal mi obratem Pavel. „Orangutani jsou velmi inteligentní, dokážou si pro řešení situací zhotovovat nástroje, dokáží situace řešit vhledem, takže ‚vymyslet‘‎ utření obličeje dřevitkou pro ně musí být úplně jednoduché. Tradují se historky o tom, jak překonávají elektrické ohradníky s použitím otepí vegetace jako izolační vrstvou, odšroubovávají mřížové kryty, na které několik dní zírají a pak jdou a odšroubují správný šroub, loví věci z chovatelských uliček pomocí ‚udic‘‎ prostrčených mříží, spletených z dřevitky a mrkve na konci jako háčku, takže tohle myslím, že klidně vymyslí sami.“

A Pavlův názor vzápětí potvrdila Vendula: „Pagy to odkoukané nemá. Když mají orangutani zamazanou pusu, otírají si ji buď takhle dřevitkou, anebo třeba prostěradlem. Raději se zkrátka otřou do něčeho jiného než do vlastní srsti na předloktí.“

Ale co si budeme povídat, otřít si ústa, navíc způsobně, nezvládne ani leckterý člověk. Proto jsem si také vzpomněl na Gutha-Jarkovského a proto na mě video s Pagym, otírajícím si ústa, ve výsledku silně zapůsobilo – i když vlastně nejde o nic výjimečného.

Vyšlo v rubrice Zoopisník MF Dnes.