Co má společného sexuální terorismus s mobilními telefony a notebooky? Po shlédnutí dokumentárního snímku americké režisérky Lisy F. Jackson Kongo: hluboké ticho (The Greatest Silence: Rape in the Congo), kterým byl zahájen dnes končící festival Jeden svět, zjistíte, že mnohé. Na východě Konga v provincii Severní Kivu se válčí o nerostné suroviny, přičemž hlavním terčem je coltan, černý minerál potřebný pro výrobu mobilních telefonů a počítačů. V tomto vleklém a zapomenutém konfliktu jsou ženy masově a velmi brutálně znásilňovány. Přestože znásilnění jako součást válečné strategie není nový fenomén, globální pozornost je tomuto válečnému zločinu věnována teprve v posledním desetiletí.

Sexuální teror páchaný na ženách a dívkách byl a je v konfliktních oblastech světa běžný jev. Jen v posledních dvou desetiletích byly tyto zločiny páchány v Bosně, Rwandě, Libérii, Súdánu a dalších konfliktních zónách. Ženy se stávají součástí válečné strategie, či, chcete-li, válečnou zbraní, kdy jejich příslušnost k určité skupině je zároveň předurčuje k tomu být zneužita jinou stranou konfliktu jako důkaz převahy. Mnoho žen na následky brutálního znásilnění zemře, další jsou infikované AIDS, zmrzačené, zavržené svými rodinami a jako důsledek znásilnění se rodí mnoho nechtěných dětí. Během genocidy ve Rwandě v roce 1994 bylo podle údajů OSN znásilněno 250 – 500 tisíc žen. Právě příklad rwandské genocidy se stal odrazovým můstkem pro legální ošetření sexuálního násilí na ženách. V roce 1998 vytvořil Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu precedent tím, že znásilnění uznal jako součást obvinění z genocidy v kauze Jean-Paula Akayesu. Tento krutý aspekt genocidy však málem zůstal bez povšimnutí. Jak tehdy uvedly New York Times, první obvinění z genocidy totiž nezahrnovalo znásilnění, neboť soudci (tehdy prakticky samí muži) nemohli najít důkazy o znásilnění, přestože média o nich rozsáhle informovala; svědectví se podařilo získat až Jihoafričance Navanethem Pillay, jediné soudkyni tribunálu.

Ochrana žen a dětí v konfliktech je prioritou mezinárodního společenství. V roce 2000 přijala Rada bezpečnosti OSN Rezoluci 1325, která klade důraz na ochranu žen a dívek před násilím a na rozšíření role žen v mírových procesech. Před několika týdny zahájil generální tajemník OSN Ban Ki-moon dlouhodobou celosvětovou kampaň STOP násilí na ženách. Přesto přetrvává otázka dostatečnosti zajištění bezpečnosti žen a dětí. Konkrétně Demokratická republika Kongo je pro OSN v současnosti největší misí, s nákladem 1 miliardy dolarů ročně. Nicméně vrátíme-li se zpět na východ Konga, zjistíme, že brutální násilí na ženách pokračuje v masovém měřítku a je tedy namístě říci, že mírové jednotky OSN ochranu žen a dětí v Kongu nezvládají. Režisérka filmu Kongo: hluboké ticho Lisa F. Jackson popisuje situaci slovy sexuální terorismus a femicida. Odhadem bylo během válečného konfliktu znásilněno přes 200 tisíc žen a dívek. Znásilnění jsou brutální, dochází k vážnému poškození vagíny a vnitřních orgánů a jsou nutné komplexní operace, ne všem se však dostane lékařské pomoci. Aktuální zprávy z Konga vypovídají o tom, že situace se nemění.

Ještě několik poznámek ke konfliktu samotnému. V Kongu proběhly v roce 2006 demokratické volby a skončila mezinárodní správa země, východ země je však nadále ve válečném stavu. Mírové jednotky OSN jsou na straně konžské armády, která bojuje s jednotkami vůdce rebelů Laurenta Nkundy a do bojů jsou dále zapleteni různé skupiny - rwandské hutuské jednotky FLDR, rebelové Mai Mai a další nezávislé jednotky. Jednou z hlavních příčin tohoto vleklého konfliktu jsou bohaté přírodní zdroje Konga, ať již zmíněný coltan nebo diamanty a zlato. V zemi však panuje korupce, většina coltanu je propašována do Rwandy a samotní Konžané nemají ze svého nerostného bohatství nic. Coltan je zpracován a přeměněn na kondenzátory, které pak kupují firmy Nokia, Motorola, Alcatel, Dell, Hewlett-Packard, IBM, Ericsson, Sony a další. Podle Lisy F. Jackson je proto namístě položit si otázku, zda právě na vašem mobilním telefonu utkvěla krev znásilněných konžských žen. Kongo disponuje obrovským ekonomickým potenciálem a jak říká Lisa F. Jackson, mohlo by být ekonomickým tygrem Afriky. Dodává však, že mezinárodnímu společenství chybí politická vůle a převažuje prosazování ekonomických zájmů.

Zajisté ale existují způsoby, jak hluboké ticho nad Kongem přerušit a přimět svět, aby přestal zavírat před těmito hrůzami oči. Humanitární a rozvojová pomoc do Konga již proudí, nyní je potřeba politického tlaku z mezinárodních diplomatických kruhů, aby bylo násilí zastaveno. Mnozí apelují na Ban Ki-moona, aby situaci okamžitě řešil a dostal ji před Radu bezpečnosti OSN. Situaci může ovlivnit i diplomacie malého státu, jakým je Česká republika. Slovinské předsednictví Rady EU se zasazuje o problémy dětí ve válečných konfliktech, proč by se Česká republika, spolu s Francií a Švédskem, nemohla snažit o zastavení násilí na ženách a dívkách ve válečných konfliktech? Navíc, v minulosti si evropské mocnosti kvůli nerostnému bohatství Afriku rozdělily a z toho pro Evropu vyplývá určitá morální zodpovědnost.


Monika Ladmanová & Miloslava Lukášová