Jeden z nejznámějších investorů do technologických firem na světě, Peter Thiel, publikoval před několika lety manifest nazvaný v překladu „Co se stalo s budoucností?“, který se dá shrnout jednoduchou větou, která je v manifestu obsažena a která vyvolala především v USA velké kontroverze – „Chtěli jsme létající auta, dostali jsme 140 znaků“ (narážka na sociální síť Twitter).

Peter Thiel kritizoval a stále kritizuje to, že především mladí a začínající podnikatelé chtějí ve velké míře realizovat nápady, které v podstatě nemají žádný pozitivní, zásadně inovativní, revoluční cíl či sen, který by pozitivně zasáhl do života společnosti a který by pomohl/zjednodušil život v nějaké zásadní oblasti velkému množství lidí a který by je inspiroval. To ve výsledku znamená, že velká část z nejchytřejších mladých mozků na světě, často studujících na nejlepších světových univerzitách, plánuje, že vytvoří software, který lidem, kteří dělají software, usnadní dělat software. Nebo plánují, že vymyslí další sociální síť nebo další aplikaci na sdílení fotek či videí. Případně další seznamku, hru do app storu. Z titulků v médiích víme, že takové firmy se v minulosti prodaly za miliardy dolarů. Vtip je ale v tom, že se za tím ženou všichni mladí a začínající podnikatelé a drtivá většina z nich skončí velmi rychle a velmi brzo. Někteří se zvednou, někteří ne. Pro ilustraci, jeden z nejznámějších a největších investičních fondů v Sillicon Valley, Andreessen – Horowitz, dostane každý rok desítky tisíc business plánů od firem z celého světa. Z toho si vybere pouze několik desítek firem, do kterých následně investuje, ale z toho se velmi úspěšně prosadí pouhé jednotky firem, zbytek buď skončí, nebo nic zásadního nedokáže.

Naštěstí se to již pomalu začíná měnit. Na západě vzniká mnoho firem, které mají projekty, které se zaměřují na zdravotnictví, udržitelnost nebo případně mají takové byznys modely, které jsou koncipovány sociálně odpovědně, například z každého prodaného trička jedné kanadské oděvní značky se zasadí deset stromů. Za každé kolo, které si koupíte od americké značky prodejců kol, půjde část marže na pořízení slepeckých psů pro potřebné, apod. Zkrátka pomalu, ale jistě (doufejme) se myšlení mladých podnikatelů na západě začíná více podobat myšlení například Elona Muska - velké riziko, ale pokud to za deset-dvacet let vyjde, tak výsledek bude úžasný.

To je právě to specifikum země, jako například USA. I přes to, že v době, kdy Peter Thiel vyslovil svou kritiku, mělo USA bezkonkurečně největší podíl v rámci nejinovativnějších a nejhodnotnějších firem světa, tak zkrátka významný investor uviděl nějakou špatnou, objevující se tendenci, pojmenoval ji, začalo se o tom diskutovat a postupně se vše začalo vracet do normálu. V ČR jsem nikdy nic takového nečetl a neslyšel. Neustále můžeme číst o firmách, které mají miliardové obraty a přitom prodávají zboží přes internet. Případně o reklamních agenturách. Přece ale máme navíc, ne? Jakkoliv levicově to zní, tak si opravdu nemyslím, že vrcholem českého podnikání by měl být podnikatel, který vlastní e-shop se sta milionovými a miliardovými obraty, jezdí ve Ferari a všichni jeho zaměstnanci mají průměrný, či podprůměrný plat.




2. Česká realita

Jako mladý (23), relativně úspěšný podnikatel se setkávám, případně jsem v kontaktu, s mnoha lidmi, kteří buď podnikají, podnikání rozjíždí, anebo podnikání chtějí rozjet. V naprosté většině případů se ti lidé vrhají do oblastí jako e-shop, online marketingová agentura, nebo tvoření aplikací. Na tom není nic špatného, všem přeji úspěch, rád každému pomohu, propojím ho s lidmi, kteří by mohli být nápomocni, doporučím literaturu, která mi pomohla při začátcích apod. Co mě ale hodně štve je, když významná část těch lidí je přesvědčena, že k realizaci jejich nápadu potřebují investora, aniž by svůj produkt zkusili nabídnout na trhu a to je rovněž jedna z věcí, které je vedou k tomu, že a priori přemýšlejí o realizaci projektů, které jsou standardní a nepřináší nic zásadně nového, inovativního a nechtějí podstupovat tak zásadní riziko, takže se vydají radši za nápadem a koncepcí, který je „bezpečný“ a riskovat nebudou, protože by na to pravděpodobně nedostali investice To znamená, že oblasti, které nejsou pro investory tak zajímavé a není tam tradiční exit s návratností desítek a stovek milionů korun (školství, zdravotnictví, sociální věci, udržitelnost, média, doprava), mladé podnikatele nezajímají, protože se do toho nevrhnou sami, ale raději vymyslí další eshop, srovnávač zboží, seznamku, já nevím co všechno a přijdou si pro investici, budou jezdit po start upových konferencích a budou z nich hromadit visačky s jmenovkami a vše bude cool.

Snažíme se jít příkladem. Do našich aktivit patří, například - posíláme mnoho studentů z celé Evropy na nejlepší světové střední školy, pořádáme vzdělávací veletrhy po celé Evropě, investujeme do modernizace a zkvalitnění soukromého gymnázia (brzy nejen do jednoho), dáváme statisíce korun do nadačního fondu na podporu talentovaných studentů ze sociálně slabých rodin, vidím, že během tří let, kdy naše firma funguje, se bez jediné cizí koruny podařilo vybudovat firmu, která ze dvou lidí vyrostla na dvacet, letos zprostředkuje služby ve vzdělávání za 60 milionů korun, každý rok roste o 300%-400%, , investuje do nových projektů a přitom generuje zisk. Na začátku jsme si zkrátka řekli, že školství a vzdělávání obecně je oblast, které se tady v moderním pojetí nikdo nevěnuje. Je to oblast nesmírně konzervativní (nejen v ČR), ale má dlouhodobě obrovský vliv na kvalitu společnosti každé země, na její ekonomiku a na jednotlivé občany. Je úžasné sledovat studenty, kteří se v Česku trápili s rigidním vzdělávacím systémem a ve škole nemohli rozvíjet svůj pravý talent. Náhle odjeli na nějakou z našich partnerských škol do zahraničí, dostali příležitost být svobodní, vybrat si, případně objevit zaměření, které je baví, ve kterém se chtějí posouvat dále a kterému se chtějí věnovat po zbytek svého života. Jsou šťastní, kreativní, ve velkém množství případů byli přijati na vysoce kvalitní univerzity po celém světě a nepochybně o nich ještě uslyšíme. Často nám chodí zprávy, že jsou nesmírně šťastní, že jsme jim mohli pomoct a že se odhodlali odjet a objevili úplně jiný život, než by měli tady. Rodiče jsou často ještě více nadšení a šťastní, než samotní studenti.

Historie zkrátka jasně ukazuje, že když se nějaká oblast nachází v takové fázi (zamrznutého) vývoje jako školství, tak bude brzy hlad po změně, modernizaci a bude tak obrovská příležitost být u toho a tu změnu podpořit, nebo ji dokonce rovnou odstartovat. Takových oblastí je mnoho. Zdravotnictví, doprava, udržitelnost, média, potraviny, nebo již zmíněné školství. To všechno jsou extrémně důležité oblasti, kde by se prakticky jakákoliv rozumná inovace, stala okamžitým hitem, vydělali byste na tom dost peněz a přitom, stejně jako v našem případě, byste měli obrovsky dobrý pocit z toho, že Vaše práce reálně a zásadně, pozitivně ovlivňuje životy lidí.






3. Inženýr vs. skladník

Jedním z důvodů, proč na západě, případně ve Skandinávii, mají v průměru násobně vyšší platy než v ČR, je ten, že tamní školství konzistentně a dlouhodobě pracuje na tom, aby vychovávalo kreativní, nezávislé, zodpovědné a kriticky myslící lidi, kteří za dobu své školní docházky měli alespoň roční zkušenost ze studia v zahraničí, kteří budou následně schopni vymyslet velké inovativní věci na globální úrovni, doma zaměstnají stovky a tisíce inženýrů (například) a celý svět bude využívat jejich produkty – Nokia, Skype, Spotify, Rovio, King (Skandinávie), Uber, Airbnb, Facebook, Tesla (USA) apod. Ekonomika je tedy postavena na tom, že tahouny jsou ve velké míře společnosti, které zaměstnávají obrovské množství vysoce kvalifikované pracovní síly a protože mají poměrně vysoké marže a prodávají do celého světa, tak jsou schopni nabídnout svým zaměstnancům průměrný roční plat v přepočtu za několik milionů korun. Pokud bude mít tolik lidí takové příjmy, tak se to logicky promítne do ekonomiky tamního města/regionu/země. Zkrátka budou více utrácet (dražší auto, elektronika, dovolené, atd.).



Co máme v ČR? E-shopy. V naší zemi je největší podíl e-shopů na obyvatele v celé Evropě. Nejhodnotnější technologické firmy v naší zemi jsou do velké míry e-shopy. Největší exity technologických firem v poslední době? Eshopy. Koho primárně zaměstnávají e-shopy? Zákaznickou podporu (západní firmy ji outsourcují tam, kde je levná pracovní síla) a skladníky. Co kromě e-shopů máme v ČR jako vedoucí technologické firmy? Slevové portály. Roznáškové služby. Paráda. Nejlepší mozky naší země buď odcházejí do zahraničí, anebo prodávají elektroniku, parfémy, anebo zlevněný pobyt v lázních.







4. Čím to je? Způsobem vzdělávání.

Ve všech zemích, kde vznikají nejinovativnější vize, projekty, produkty, společnosti, mají školství, které maximálně podporuje studenty v rozvoji jejich samostatnosti, kreativity a jejich silných stránek. Samostatní kreativní studenti, kteří si do velké míry mohou vybrat, jaké předměty chtějí na střední škole studovat tak, aby mohli maximálně rozvíjet své nadání a zájem v dané oblasti, jsou mnohem nadšenější, zapálenější, mají mnohem více času dělat věci, které je baví, a tím pádem mají násobně větší předpoklady vymyslet něco nového, inovativního, skvělého. Češi na to bezesporu mají. Studenti, které posíláme z naší země na školy do zahraničí, které vystudovali držitelé Nobelovy ceny, významní světoví politici, miliardáři, vědci, novináři, či umělci, mnohdy na těch školách po nějaké době, cca půl roku excelují a mnohdy jsou nejlepšími studenty ve svých ročnících. Chvíli jim trvá, než se adaptují na liberální způsob výuky a na to, že s nimi učitelé diskutují, že jim přidělují projekty k vypracování, chtějí slyšet jejich názor, apod. Po chvíli se ale přizpůsobí a ve většině případů je škola poprvé v životě začne bavit a začnou se do ní těšit. Škola totiž na západě není místo, kde studenti musí memorovat text z učebnic a nemusí si zapisovat do sešitů, co učitel píše křídou na tabuli. Škola je místo, kde je každý student hnán k tomu, aby se v maximální možné míře posouval kupředu v oblastech, které ho baví, na které má nadání a kterým se chce věnovat v budoucnu. Škola je prostor, kde student tráví v podstatě celý svůj den až do večera a věnuje se věcem, které jej zajímají a naplňují. U nás je to tak, že Vám systém nadiktuje, jaké předměty máte studovat, kolik hodin týdně a s kým. Studujete předmět se studenty, které ten předmět nezajímá a kterým nejde na takové úrovni, na které jde Vám. Takže se navzájem budete brzdit, budete znechucení stejně jako učitel. Ve výsledku se nic nenaučíte a postupně si budete pěstovat apatii vůči svému vzdělávání a věcem, které Vás zajímají, se budete věnovat až po škole.

Pokud skutečně chceme dohnat západ v životní úrovni, tak si musíme otevřeně a upřímně říct, že musíme začít změnou způsobu vzdělávání. Jakmile doroste generace studentů, kteří budou vychováni v systému, který bude jejich individualitu pěstovat a podporovat, nikoliv v systému, který z nich bude vychovávat ovce, tak se tu bezesporu budeme mít mnohem lépe. Budeme dělat věci, které nás baví, a budeme za to dostávat dobře zaplaceno.


Přál bych si žít v zemi, kde se lidé nebudou bát riskovat a dělat velké věci s globálním dopadem, protože mají takové ambice a protože je to baví. Vždy, když peníze nejsou primárním hnacím motorem lidí, ale žene člověka kupředu to, že dělá co jej baví a co má rádi, tak se jednak peníze dostaví, ale také ostatní lidé uvidí, že se vyplatí dělat to, co má význam, co má širší přesah a výsledek, než jen drahé auto a barák. Nechci zemi plnou skladníků a operátorů v call centrech. Chci sebevědomou, kreativní a šťastnou zemi. Peníze potom přijdou samy. Musíme ale začít změnou vzdělávacího systému, jinak takovou zemi nikdy mít nebudeme, protože budeme vychovávat nešťastné, vystresované a unavené lidi. A to je cesta do průměru.