Amnestovat lze jen to, co někdo stíhá
To, co trápí většinu společnosti, není část amnestie prezidenta Klause, kterou vypustil z vězení několik tisíc drobných pobertů a neplatičů výživného. Ti se buď napraví, a nebo se na podobné místo brzy vrátí. V těchto případech většinou poškozené netrápí jejich nároky nebo tyto nároky nejsou zásahem hlavy státu nijak změněny. Veřejnost, mě nevyjímaje, ovšem trápí zastavení několika desítek zásadních ekonomických kauz, jež se díky své složitosti táhnou více než stanovenou dobu.
Vzhledem k tomu, že je právo vedle fotbalu, sexu a politiky nejpopulárnějším tématem pro hospodské debaty, rád bych k pivu a utopencům přihodil několik ustanovení trestního řádu a úvah, v jejichž světle mohou některé případy napadené amnestií vypadat trochu jinak.
Kohokoliv, tedy potenciálního odsouzeného zloděje, tuneláře, přátele pana prezidenta nevyjímaje, lze stíhat, obžalovat a odsoudit jenom pro něco, z čeho byl předepsaným způsobem obviněn. Při sdělení obvinění je třeba tento skutek jasně popsat, aby z něj bylo zřejmé, co, kdo, s kým a za kolik kde udělal. Když pak trestní řízení pokročí k obžalobě, jednomu nebo dokonce dalšímu rozsudku, je třeba tento popis opakovat, aby byla zachována tzv. totožnost skutku.
Nepoměrně složitější situace je u pokračujících trestných činů. Příkladem je bytař, který chodí večer co večer na pajtl. V tomto případě jsou těmito skutky (vykrádání bytů) jednotlivé útoky pokračujícího trestného činu. Velmi často se na některé „útoky“ pokračujícího trestného činu policisté při stíhání nějakého zlotřilce tak říkajíc vykvajznou – lotrovi fakt, že spáchal 100 nebo 101 podvůdků nepohorší a jim to přidělá práce na papírech, jež zničí půl hektaru lesa. Jenomže, když na základě protunelářské abolice hlavy státu není možné stíhat ty útoky, pro něž se již trestní stíhání zahájilo, bylo by užitečné se podívat, zda opravdu nějaké ty drobnosti z objemných fasciklů nevypadly a nebylo by potřeba zahájit nové stíhání pro ty ve spise neobsažené skutky.
Proto si dovoluji zdvořile orgánům činným v trestním řízení a zmocněncům poškozených doporučit u případů, kde se kola spravedlnosti zastavila v půli, aby nečekali na vyřízení ústavních stížností u ústavního soudu, ale raději vyprášili staré šanony a podívali se, zda opravdu nějaké jednání tuneláře nelze posuzovat jako skutky dva. Kromě toho, jestliže pečlivě přečteme § 11 odst. 2 trestního řádu, zjistíme, že zastavení trestního stíhání v návaznosti na amnestii se nevztahuje na útoky pokračujícího trestného činu, pro něž bylo obvinění sděleno později, než v době uvedené v rozhodnutí o amnestii. Zdvořile si ještě dovolím doporučit, aby policisté s případným novým stíháním posečkali na dobu, až současný prezident nebude moci nedokonalost své nezištné pomoci stíhaným lumpům napravit novým záchvatem dobrotivosti.
Vzhledem k tomu, že je právo vedle fotbalu, sexu a politiky nejpopulárnějším tématem pro hospodské debaty, rád bych k pivu a utopencům přihodil několik ustanovení trestního řádu a úvah, v jejichž světle mohou některé případy napadené amnestií vypadat trochu jinak.
Kohokoliv, tedy potenciálního odsouzeného zloděje, tuneláře, přátele pana prezidenta nevyjímaje, lze stíhat, obžalovat a odsoudit jenom pro něco, z čeho byl předepsaným způsobem obviněn. Při sdělení obvinění je třeba tento skutek jasně popsat, aby z něj bylo zřejmé, co, kdo, s kým a za kolik kde udělal. Když pak trestní řízení pokročí k obžalobě, jednomu nebo dokonce dalšímu rozsudku, je třeba tento popis opakovat, aby byla zachována tzv. totožnost skutku.
Nepoměrně složitější situace je u pokračujících trestných činů. Příkladem je bytař, který chodí večer co večer na pajtl. V tomto případě jsou těmito skutky (vykrádání bytů) jednotlivé útoky pokračujícího trestného činu. Velmi často se na některé „útoky“ pokračujícího trestného činu policisté při stíhání nějakého zlotřilce tak říkajíc vykvajznou – lotrovi fakt, že spáchal 100 nebo 101 podvůdků nepohorší a jim to přidělá práce na papírech, jež zničí půl hektaru lesa. Jenomže, když na základě protunelářské abolice hlavy státu není možné stíhat ty útoky, pro něž se již trestní stíhání zahájilo, bylo by užitečné se podívat, zda opravdu nějaké ty drobnosti z objemných fasciklů nevypadly a nebylo by potřeba zahájit nové stíhání pro ty ve spise neobsažené skutky.
Proto si dovoluji zdvořile orgánům činným v trestním řízení a zmocněncům poškozených doporučit u případů, kde se kola spravedlnosti zastavila v půli, aby nečekali na vyřízení ústavních stížností u ústavního soudu, ale raději vyprášili staré šanony a podívali se, zda opravdu nějaké jednání tuneláře nelze posuzovat jako skutky dva. Kromě toho, jestliže pečlivě přečteme § 11 odst. 2 trestního řádu, zjistíme, že zastavení trestního stíhání v návaznosti na amnestii se nevztahuje na útoky pokračujícího trestného činu, pro něž bylo obvinění sděleno později, než v době uvedené v rozhodnutí o amnestii. Zdvořile si ještě dovolím doporučit, aby policisté s případným novým stíháním posečkali na dobu, až současný prezident nebude moci nedokonalost své nezištné pomoci stíhaným lumpům napravit novým záchvatem dobrotivosti.