Stavební zákon se nepovedl. Ale hlavně, že vláda všechno řídí
Novela stavebního zákona… Zní to skoro jako telenovela, nebo některý z nekonečných seriálů. Tento čtvrtek se v Poslanecké sněmovně odehraje další souboj o její podobu, takže není od věci se na ni trošku víc podívat. Protože tato legislativní úprava by měla mít mimořádně široký dopad.
Začnu trochou symboliky. Sněmovní schůze, kde by se to mělo projednávat – jako jedna z mnoha v těchto dnech mimořádná – připadá na 1. dubna, tedy na Apríla. Ale nejenom. Na tento den připadá letos i mnohem důležitější den, tedy Zelený čtvrtek.
Což ale nemá jen symbolické, ale i praktické důsledky. Řada mimopražských poslanců, kteří nemohou být s projednávaným návrhem spokojeni, bude již pravděpodobně na cestě do svých regionů. Ano, Zelený čtvrtek není státním svátkem a poslanci – stejně jako ostatní lidé - v tento den pracují.
Jenomže. Poslanecká sněmovna teď funguje v trochu jiném režimu než obvykle. Kvůli pandemii koronaviru hlasuje v Poslanecké sněmovně na základě dohody poslaneckých klubů jen polovina poslanců, přičemž pro přijetí zákona je potřeba nadpoloviční většina přítomných poslanců.
Jinak řečeno, o přijetí zákona stačí při plném počtu poslanců dle dohody klubů jen 51 poslanců, kteří jsou vybíráni poslaneckými kluby. Navíc byl tento týden určen jako tzv. týden výborový, kdy schůze Poslanecké sněmovny běžně neprobíhají a mnozí poslanci již mají naplánovanou práci ve svých regionech.
Takže se musí ptát: Je předvelikonoční termín jen shodou náhod? Nebo má na mimořádné schůzi sedět vhodné obsazení vládních poslanců?
Ale pojďme alespoň na chvíli od spekulacím k faktům.
Všichni se hodnou, že stavební řízení se má zrychlit, což naprosto chápu. O co tedy v souboji o stavební zákon jde, když se na základní premise vlastně všichni shodnou?
Je to důležité, to nepochybně. A není to tak složité, jak by se mohlo zdát. Ta hlavní debata se vede o postavení a pravomoci obcí a měst v rámci stavebního řízení a územního plánování. Hnutí ANO prostřednictvím pozměňovacího návrhu tlačí, aby se stavební úřady kompletně přesunuly pod stát. A pod státní taktovkou by mělo (prozatím) zůstat i pořizování územně plánovací dokumentace.
A jaké jsou jiné návrhy? Zmíním třeba jeden, od mého stranického a poslaneckého kolegy Martina Kupky. Součástí návrhu je zachování současného zřízení stavebních úřadů. Ve kterém stavební úřady sice vykonávají přenesenou působnost, ale organizačně spadají pod obecní úřady a magistráty měst a obcí. Územní plánování mají mít na starosti obce a města. Ty menší obce, které nemají takové personální obsazení, aby to zvládly samy, by pak mohly najít pomoc u svých větších sousedů.
Opozice hlasitě buší na poplach, že přijetím současné podoby návrhu zákona obce a města nebudou moci nijak ovlivňovat pořizování územních plánů a dalších důležitých územně plánovacích podkladů. A má proto dobrý důvod.
Nikdo nezná potřeby obcí a měst lépe než jejich starostové, primátoři, radní a zastupitelé, kteří zastupují zájmy svých voličů - občanů. Po mnoha a mnoha letech se konečně obce a města vymanila z dob, kdy se dalo postavit cokoliv a města neměla žádné podrobnější koncepční plány, jak tvořit jejich podobu.
A města se snaží, to vám můžu z vlastní zkušenosti potvrdit. U nás v Plzni nám to funguje. Anebo se podívejme třeba na Pardubice, Olomouc nebo Litomyšl. Centralisticky opravdu nejde regulovat a ovlivňovat všechny lokality v České republice. Prostě nejde.
Navíc příprava a schválení takových dokumentů trvá měsíce a není vůbec levnou záležitostí. Proto zejména větší města chtějí širší pravomoci pro rozhodování na svých území. Logicky chtějí mít možnost si rozhodnout, co na svém území chtějí a co ne. Jestli je jejich rozhodování správné, nechť posoudí občané ve volbách.
Vláda se však chová jako hamoun, který chce mít všechno pod sebou a o všem rozhodovat. Řídíme všechno, je jedno jak. Ale hlavně, že to řídíme. Anebo jen vytváří tento falešný obraz všehovládce?
To kam se řítíme, nechť si každý doplní sám. A ne jinak je tomu i v případě těchto pravomocí, které by měly být přiřknuty obcím a městům. Vždyť každé město je jiné, má jiné potřeby, jiné neduhy, ale i jiné přednosti.
Sečteno a podtrženo, pod rouškou ochrany drobných stavitelů se připravuje zákon, který vrací pravomoci měst a obcí před rok 1989. S unifikovanými stavebními regulemi pro všechny obce a města bez ohledu na jejich faktické potřeby. Tohle si naše města a obce opravdu nezaslouží.
Začnu trochou symboliky. Sněmovní schůze, kde by se to mělo projednávat – jako jedna z mnoha v těchto dnech mimořádná – připadá na 1. dubna, tedy na Apríla. Ale nejenom. Na tento den připadá letos i mnohem důležitější den, tedy Zelený čtvrtek.
Což ale nemá jen symbolické, ale i praktické důsledky. Řada mimopražských poslanců, kteří nemohou být s projednávaným návrhem spokojeni, bude již pravděpodobně na cestě do svých regionů. Ano, Zelený čtvrtek není státním svátkem a poslanci – stejně jako ostatní lidé - v tento den pracují.
Jenomže. Poslanecká sněmovna teď funguje v trochu jiném režimu než obvykle. Kvůli pandemii koronaviru hlasuje v Poslanecké sněmovně na základě dohody poslaneckých klubů jen polovina poslanců, přičemž pro přijetí zákona je potřeba nadpoloviční většina přítomných poslanců.
Jinak řečeno, o přijetí zákona stačí při plném počtu poslanců dle dohody klubů jen 51 poslanců, kteří jsou vybíráni poslaneckými kluby. Navíc byl tento týden určen jako tzv. týden výborový, kdy schůze Poslanecké sněmovny běžně neprobíhají a mnozí poslanci již mají naplánovanou práci ve svých regionech.
Takže se musí ptát: Je předvelikonoční termín jen shodou náhod? Nebo má na mimořádné schůzi sedět vhodné obsazení vládních poslanců?
Ale pojďme alespoň na chvíli od spekulacím k faktům.
Všichni se hodnou, že stavební řízení se má zrychlit, což naprosto chápu. O co tedy v souboji o stavební zákon jde, když se na základní premise vlastně všichni shodnou?
Je to důležité, to nepochybně. A není to tak složité, jak by se mohlo zdát. Ta hlavní debata se vede o postavení a pravomoci obcí a měst v rámci stavebního řízení a územního plánování. Hnutí ANO prostřednictvím pozměňovacího návrhu tlačí, aby se stavební úřady kompletně přesunuly pod stát. A pod státní taktovkou by mělo (prozatím) zůstat i pořizování územně plánovací dokumentace.
A jaké jsou jiné návrhy? Zmíním třeba jeden, od mého stranického a poslaneckého kolegy Martina Kupky. Součástí návrhu je zachování současného zřízení stavebních úřadů. Ve kterém stavební úřady sice vykonávají přenesenou působnost, ale organizačně spadají pod obecní úřady a magistráty měst a obcí. Územní plánování mají mít na starosti obce a města. Ty menší obce, které nemají takové personální obsazení, aby to zvládly samy, by pak mohly najít pomoc u svých větších sousedů.
Opozice hlasitě buší na poplach, že přijetím současné podoby návrhu zákona obce a města nebudou moci nijak ovlivňovat pořizování územních plánů a dalších důležitých územně plánovacích podkladů. A má proto dobrý důvod.
Nikdo nezná potřeby obcí a měst lépe než jejich starostové, primátoři, radní a zastupitelé, kteří zastupují zájmy svých voličů - občanů. Po mnoha a mnoha letech se konečně obce a města vymanila z dob, kdy se dalo postavit cokoliv a města neměla žádné podrobnější koncepční plány, jak tvořit jejich podobu.
A města se snaží, to vám můžu z vlastní zkušenosti potvrdit. U nás v Plzni nám to funguje. Anebo se podívejme třeba na Pardubice, Olomouc nebo Litomyšl. Centralisticky opravdu nejde regulovat a ovlivňovat všechny lokality v České republice. Prostě nejde.
Navíc příprava a schválení takových dokumentů trvá měsíce a není vůbec levnou záležitostí. Proto zejména větší města chtějí širší pravomoci pro rozhodování na svých území. Logicky chtějí mít možnost si rozhodnout, co na svém území chtějí a co ne. Jestli je jejich rozhodování správné, nechť posoudí občané ve volbách.
Vláda se však chová jako hamoun, který chce mít všechno pod sebou a o všem rozhodovat. Řídíme všechno, je jedno jak. Ale hlavně, že to řídíme. Anebo jen vytváří tento falešný obraz všehovládce?
To kam se řítíme, nechť si každý doplní sám. A ne jinak je tomu i v případě těchto pravomocí, které by měly být přiřknuty obcím a městům. Vždyť každé město je jiné, má jiné potřeby, jiné neduhy, ale i jiné přednosti.
Sečteno a podtrženo, pod rouškou ochrany drobných stavitelů se připravuje zákon, který vrací pravomoci měst a obcí před rok 1989. S unifikovanými stavebními regulemi pro všechny obce a města bez ohledu na jejich faktické potřeby. Tohle si naše města a obce opravdu nezaslouží.