Vláda má v parlamentu pohodlnou většinu. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že bude bez vážných otřesů vládnout celé funkční období.

A to bez ohledu na vnější okolnosti. Patří mezi ně i oranžové obklíčení. I když na úrovni krajů a velkých radnic se zcela setřel rozdíl mezi vládními stranami a opozicí. ČSSD má ovšem většinu v Senátu. A nejen to.

Dnešní vláda má proti sobě i většinu profesních a zájmových skupin, občanských sdružení a dalších zástupců veřejnosti. Přesto směřuje neohroženě pod Kalouskovým, totiž Nečasovým, vedením ke „světlým zítřkům“. Žádných zásadních návrhů strukturálních reforem jsme se zatím nedočkali. Dnešní plošné škrtání možná pouze přibrzďuje plýtvání, aniž by ovšem hledalo další zdroje. Dopady těchto operací mohou mít neblahé důsledky. Veřejnosti nebyl předložen srozumitelný a hlavně rozumný a vyvážený koncept, s kterým by se mohla eventuelně většinově ztotožnit.

Vládní sestava rozhodně nepůsobí jako idylický tým. Tvoří ji jedna zavedená, etablovaná strana (ODS), která se však nachází v hluboké krizi a zoufale hledá svou novou identitu. Další dvě vládní strany platí svou nováčkovskou daň. Šlo o rychle stvořené slepence, které se díky masivnímu marketingu vyhouply až do vládních pozic. Především VV nepochopily rozdíl mezi obdobím volební kampaně a etapou mezivolební.

Véčkařské sólo návrhy na důchodovou a zdravotní reformu jsou nejen komické, ale především nesolidární vůči vládě. Až příliš je cítit přítomnost mediálního poradce Soukupa v blízkosti pana Bárty. Mimochodem Soukup už to praktikoval dříve u ČSSD, a ještě předtím u Zubové, a ještě předtím u Bursíka. Dominance Bárty, a jeho družiny z ABL, se už některým véčkařům začíná zajídat.

Strana nemá dobudovanou organizační síť, a ani funkční centrální aparát. Jejich mediální prezentace připomíná spíše živelnou improvizaci. Otočení kormidla vlevo a do zelena je výsledkem obav o další existenci. Předvolební protestní étos, který je vynesl do vládních křesel, přestává v kontrastu s vládním angažmá fungovat.

Předseda strany je jenom klukem z plakátu, který nerozhoduje o ničem podstatném. Oponentem dominantního Bárty je spíše méně nápadný ministr pro místní rozvoj Jankovský. Jako jeden z mála není z líhně ABL. Má zkušenosti z byznysu a dříve i z politiky. Byl kdysi členem ODA. A má pravděpodobně větší rozhled než některé mladé blondýnky.

VV tak asi nemine osud jiných malých „mediálních“ stran, které se zákonitě začnou rozkládat na konkrétních tématech a zájmech. Ze všeho nejvíc chybí této jakoby straně alespoň elementární společný hodnotový základ. Na klidu véčkařům nepřidalo ani fiasko v senátních a komunálních volbách. Odér novosti vyčpěl a nová nabídka nepřichází. Místo toho nabízí véčkaři jen další reklamně populistické výkřiky. V každodenní praxi není čas se vše rychle a efektivně doučit. Výsledkem je pak zmatek a nesrozumitelnost.

TOP 09 je poněkud jiný příběh. Impulsem byla kdysi dávná dohoda Topolánka a Kalouska. Pánové chtěli stvořit jakýsi pravicový tandem v modelu CDU-CSU. Dokonce uvažovali o předvolební koalici. Topolánek ovšem narazil u ODS. Nikdo se nechtěl dělit o místa na kandidátkách. A tehdy dostali Háva s Kalouskem nápad, že by se mohli spojit s Bakalou, potažmo Schwarzenbergem. Šlo o ryze pragmatickou, byznysově laděnou konstrukci.

Bakala měl za sebou už několik neúspěšných pokusů o uvedení nové strany na trh (Cesta změny, Děkujeme, odejděte, Dřevíčská výzva, televizní krize, ale i podpory čtyřkoalice či EDS). Spojení se zkušeným technologem moci, Kalouskem, se jevilo jako nadějné, zvláště když se Kalouskovi podařilo vykousnout nemalou část KDU-ČSL jako základ nové partaje. Lidovecký národněfrontovní nátěr přetřel usměvavý kníže. Rozhodující roli pak sehrál Balakův vliv v médiích. Mainstreamová média měla zase nový příběh. Vzájemná náklonnost udělala z Hávova a Bakalova projektu mediálního mazlíčka. Zapomenuty zůstaly dřívější dohody Kalouska s Topolánkem. Ostatně po nuceném odchodu prostořekého bodrého Valacha se to už ani nehodilo.

Tak, jak se zajídá některým véčkařům dominance a styl Bárty, tak se možná ještě více zajídá dominance a styl Kalouska některým topákům. A v poslední době i Schwarzenbergovi, ale i Tůmovi, mnoha místním buňkám v různých koutech republiky, Mlynářovi, a především Bakalovi.

Kalousek na to reaguje velmi emotivně a agresivním způsobem si vynucuje nadvládu nad projektem, který považuje za své výlučné dítě. Občas zavolá některému z redaktorů různých médií, když o něm napíši něco jiného než oslavu jeho osoby a jeho strany. Dokázal se během několika měsíců dostat do konfliktu téměř se všemi. Dokonce i s prezidentem, s nímž ještě nedávno vycházel více než dobře. Napětí mezi ním a premiérem Nečasem začíná nebezpečně destruovat vládu. Otevřenou válku vede Kalousek s ministrem Vondrou. Některými kolegy ve vládě a mnoha poslanci neskrývaně pohrdá, což nezůstává bez odezvy. Jeho chybou pak byla instalace Bartáka do klíčové role na ministerstvu financí a pak nedávné jmenování Severy do pozice generálního sekretáře TOP 09. Za nešťastné mnozí považují i jeho výpady vůči americkým zájmům v ČR.

Kalousek si možná ani neuvědomuje, že TOP 09 volili mnozí ne proto, že mají Kalouska, ale přestože mají Kalouska. Jeho totální dominance v TOP 09 by snížila volební výsledek této strany nejméně na polovinu. Bakala a spol. si to uvědomují a latentní rozklad visí ve vzduchu. A není nezajímavé ani sbližování skupiny PPF s TOP 09. Dost možná nejde jen o comeback do ekotendru.

Vraťme se ještě k ODS. Vypila si už svůj kalich hořkosti do dna? Zdá se, že ne. Určitě se poněkud proměnila. Vzpomínáte na billboard se špičkami strany v plavkách (Topolánek, Langer, Gandalovič, Vodrážka)? V dnešní sestavě už není ani jeden z nich. Na druhé straně šéfem poslaneckého klubu v parlamentu je i nadále Topolánkův Tluchoř.

Ve výkonné radě sedí mnozí regionální šíbři. Mocenskou nezávislost vůči Nečasovi projevili při sestavování povolebních koalic po nedávných komunálních volbách. Současná Nečasova pozice je dána spíše tím, že si atomizované party vybírají jakýsi oddechový čas a budují nové pozice.

Není žádným tajemstvím, že pro některé z nich by bylo ideálním řešením vytvoření velké koalice s ČSSD i na vládní úrovni, případně restartovat model jakési úřednické vlády na půdorysu velké či supervelké koalice (i s TOP 09). Alespoň by byl tzv. klid na práci. Vypjatý ideologický antagonismus je asi dobré zboží do hlučné volební kampaně, ale pro byznysově laděné zázemí naší „politické elity“ se v mezivolebním období příliš nehodí.

Sečteno a podtrženo – i přes jasnou vládní většinu není vůbec jasné, že vydrží vládnout do konce funkčního období. V celém tom angažmá je příliš mnoho proměnných veličin a nevyzpytatelných komponentů, které stabilitu příliš neposilují, ba právě naopak. A pak – koláč je menší a menší a na všechny vlčáky se nedostane. Asi se dočkáme jejich vzájemného požírání. Jen tak mimoděk jsem si vzpomněl na povolební mejdan ve Žlutých lázních a usměvavé tváře Dalíka, Hávy, Janouška a Hrdličky. Inu uvidíme. Podle mého odhadu už v příštím roce. Mimo jiné proto, že vedle facebookové virtuální reality existuje i ta skutečná, a utéct se před ní nedá.