Dokonce již dospěla do systémového stádia s patologickými rysy, jež ohrožují samotnou podstatu fungování státu. Tuto nálepku nám dávají stále častěji i zahraniční pozorovatelé. Není to příliš lichotivá vizitka 23 let od listopadu 1989.

Mnozí nejvyšší představitelé správy země připomínají spíše podivnou skládku nebezpečného odpadu. Jako falešní pokroví hráči rozehrávají své hry. Veřejnost, občané nejsou v těchto hrách vůbec podstatní. V této hazardní a riskantní produkci jsou poraženi již předem známi – jsou to občané ČR. V banku není jen naše současnost, ale již také naše budoucnost. My je nezajímáme. Pro ně je podstatné mít ty „správné“ falešné karty. Mít více informací o hráčích u stolu, získávat kontrolu nad dalším průběhem hry. A hlavně – nenechat se odhalit. Případně včas vyřadit a zlikvidovat všechny oponenty a kverulanty. Neexistuje konsensus, jak by měl náš stát vypadat a fungovat. Stali jsme se nesrozumitelnou zemí s podivnými pravidly.

Klíčový vliv mají skupiny, které ihned po startu ovládly ekonomickou transformaci v modelu tzv. české cesty. Měly rozjezdový kapitál, informace, kontakty a napojení na zahraniční strategický zájem. Rychlá kumulace kapitálu proběhla často na samotné hraně spekulací a vysávaní veřejných zdrojů. A mnohdy i za tou pomyslnou hranou. Přispěla k tomu záměrně špatná legislativa a řízené ovládnutí politické scény i klíčových pozic správy země. A je jedno, zda to budeme nazývat tunelováním či odkláněním anebo jen chytrou daňovou optimalizací.

Tradiční taktikou mocných a všehoschopných je odvádění pozornosti a nálepkování nepřátel. Daňové úniky? Přehnané provize v armádních zakázkách? Nesmyslně drahé IT zakázky? Příliš rozbujelý hazard? Falešní sponzoři a donátoři tzv. politických elit? Podivné účelové čerpání evropských dotací? Neúměrně vysoké ceny strategických komodit? Asociální a nepřátelská politika vůči nemohoucím a potřebným? Podobných otázek by byla celá řada.

Místo toho náš pan prezident válčí s globálními oteplovači, vede agresivní boj s EU a zašlapává do země občanské iniciativy, které podle něj ohrožují naše světlé zítřky. A ve své strategii - provokovat a šokovat již ztratil poslední zbytky soudnosti. Přihlásil se i k literárnímu dílu svého hradního ideologa Petra Hájka. Ten počastoval zesnulého exprezidenta Havla neuvěřitelnými výpady. Nazval jej zosobněním lži a nenávisti a přirovnal jej k Mussolinimu. Byl to Benito Mussolini, který v roce 1925 nastolil otevřenou fašistickou diktaturu, zrušil občanské svobody a ostře perzekuoval opoziční hnutí. Nedovedu si představit, že by tyto brutální eskapády prošly téměř bez povšimnutí v jiné zemi.

Škoda, že si tandem Klaus – Hájek se stejnou horlivostí nevšímá mnohých nekompetentních, osobnostně nezralých a všemožně závislých politiků, působících v mnoha klíčových pozicích v těsném sousedství hradu. Kopat tímto způsobem do odkazu předchůdce je vrcholem ubohosti. Možná by ve svých pamětech mohl pan prezident zapátrat nad příběhy různých investičních a privatizačních skupin. A nemuselo by jít jen o legendárního piráta z Prahy Koženého. Zajímavé by jistě bylo i angažmá bratra Dušana Třísky v jedné významné skupině či například také vládní podpora třineckým privatizátorům atd. A což teprve pozice šéfa dozorčí rady v České pojišťovně pro Klausova exministra financí Kočárníka? Pan prezident nenechá na EU suchou niť a některé jeho argumenty mohou mít i racionální jádro. Základní otázka zní ale úplně jinak.

Adresná kritika by měla vyústit v jinou lepší alternativu. Měli bychom ve společenství zemí EU hrát důstojnou roli předvídatelného partnera a přinášet podněty k nápravě. A nemuseli bychom u toho ztrácet ani naši hrdost a případné opodstatněné sebevědomí (má li se aktuálně o co opřít). Zatím jenom nadáváme a trucujeme.

A co když je to všechno ještě jinak? Co když má někdo zájem odklonit celou Českou republiku jiným směrem? Otevřená pro ruská a pro čínská vyjádření, jakož i viditelné i neviditelné aktivity tímto směrem naznačují mnohé. A sem tam na sebe upozorníme ještě nějakou demonstrativní pro izraelskou sólo akcí. A jsme zase u toho pokru. Vyšší karta bere. Je to o ovládnutí strategických komodit, hlavně energetiky, infrastruktury a rozhodujících pozic státní administrativy, případně i médií. Stačí mít ty správné kamarády na správných místech. To vám pak někdo zaplatí institut a jiný zase školu pro syna. Trudný pohled na kdysi perspektivní zemi. Je potřeba si klást zásadní otázky a znát na ně odpovědi. Lakování na růžovo nás nespasí, stejně tak jako defétistická optika jenom v černých barvách. Čas dozrál k zásadnímu zlomu.

A ještě něco. Chraňme si své mikrosvěty, své komunity. Budeme z nich pak moci čerpat, abychom dokázali odolat nepřejícným vnějším vlivům.