Právníci bývalého prezidenta ve svých reakcích zaměňují toto rozhodnutí o zastavení řízení za osvobozující nález ÚS. Činí tak zcela vědomě, aby svého klienta prezentovali jako oběť a vítěze zároveň. Nevinný člověk, který je nezpochybnitelným způsobem přesvědčen o své nevině bude vždy logicky trvat na projednání u soudu a na vynesení osvobozujícího rozsudku. Václavu Klausovi však bylo umožněno, aby utekl od své odpovědnosti a nevyužil možnosti vyvrátit konkrétní nařčení z překročení svých kompetencí a ústavnosti svých rozhodnutí. Týká se to především stále živě diskutované novoroční amnestie.

Rozsah této amnestie nemá v žádné civilizované zemi obdoby. Amnestováno bylo 50 tisíc odsouzených a díky abolici bylo zastaveno 331 otevřených trestních kauz, z nichž ty nejzávaznější hospodářské kauzy, v nejvyšší trestní sazbě, generovaly škody v miliardových částkách a týkaly se desetitisíce poškozených. I těmto amnestovaným bylo amnestijním rozhodnutím umožněno se vyhnout odpovědnosti a závěrečnému verdiktu soudu. Podobnost čistě náhodná?

Václav Klaus tuto amnestii vyhlásil jen několik málo týdnů před vypršením svého funkčního období, čímž se zbavil odpovědnosti za všechny důsledky, které to s sebou nese. Jakoby předpokládal, že i v krajním případě možného podání ústavní žaloby Senátu nebude již jeho krok právně postižitelný. To jej však vůbec nezbavuje morální odpovědnosti s dalekosáhlými celospolečenskými dopady.

Veškerou tíhu odpovědnosti (a to případně i trestněprávní) tak nese premiér vlády ČR a vláda jako celek. Doposud není jasné, za jakých okolností předseda vlády amnestii kontrasignoval. Procesně se vše jeví jako nestandardní a nelze vyloučit, že i nezákonné. Právě proto se touto otázkou zabývá Policie ČR i místně příslušné Státní zastupitelství. Šetření v této věci zahájila i kancelář nově zvolené hlavy státu.

Nejpodstatnější otázkou však zůstává to, kdo ponese plnou odpovědnost za způsobené škody, které vzniknou ve chvíli, kdy poškození z uzavřených trestních kauz uplatní své nároky ne u amnestovaných obviněných (dnes nevinných!), nýbrž u státu. To znamená, že plátcem bude opět daňový poplatník, ostatně jako vždy, když pochybí vědomě či z nedbalosti dočasní správci našich daní, v tomto konkrétním případě předseda vlády. Jeho dosavadní reakce jsou mírně řečeno neadekvátní, a navíc nevnášejí jasno do dané situace, naopak jde pouze o neobratné úhybné manévry, které utíkají k osvědčenému politickému alibismu.