Neustále jsme přesvědčováni o tom, jak je naše společnost fatálně rozdělena. Dělení je vášnivé, všudypřítomné a doslova přehlušující.

Občané našeho státu se dělí na zemanovce a nezemanovce, na klausovce a neklausovce, na levičáky a pravičáky, na pražáky a nepražáky, na kavárnu a nekavárnu, na babišovce a nebabišovce, na prozápadní a provýchodní, na mladé a staré, na pravdoláskaře a lžinenávistníky,…

Tyto a jiné virtuální konstrukce vytvářejí dokonalou kouřovou clonu, která zcela překrývá zákulisní parcelaci země nejmocnější skupinou domácích oligarchů. Média, která patří této skupině, nám servírují raporty o střetech fandů těch či oněch táborů. Ty pak denně přiživují rozohněné diskuse na internetových portálech. S neutuchající pravidelností se první stránky novin věnují galérce druhého sledu. V přímých přenosech sledujeme zatčení a následné propuštění Rittiga, Janouškovu dopravní nehodu a mnohé další lapálie rybek z našeho akvária. A skuteční žraloci mezitím v zákrytu dále posilují své pozice.

Není žádným tajemstvím, že ti nejmocnější z mocných měli dobrou průpravu od svých učitelů na samém prahu svých strmých kariér. Kořeny sahají do předlistopadových podniků zahraničního obchodu, do nejvyšších pater tehdejších nomenklaturních struktur a státní bezpečnosti, ale také do laboratoře budoucí tzv. revoluce do Prognostického ústavu a pravděpodobně i do nikdy odhalené sítě sovětských zpravodajských služeb. Pracanti české mutace posttotalitního kapitalismu koncentrovali svou moc a vliv velmi důkladně. Došlo tak ke kumulaci nejen byznysových pozic a zájmů, ale i politických. Stále totiž platí, že docela zásadní zdroje čerpali a čerpají od státu, tedy z veřejných zdrojů. A tento fakt je třeba překrýt výše zmíněnými kouřovými clonami. Působivé jsou rovněž mantry o boji s kmotry a s korupcí.

Tak jako se ve skutečně mafiánském světě dohodnou nejvlivnější rodiny na parcelaci zájmů, tak se také u nás dohodnou nejmocnější skupiny. Stalo se. Společně si rozdělily i média. Politické strany si teď platí již jen částečně, neboť časem přišly na to, že je efektivnější a dokonce levnější ovládnout politiku napřímo. Má to i své bonusy vůči státní správě, justici, vyšetřovacím a zpravodajským orgánům, nejrůznějším institucím státu, ale i velkým bankám atd. U stolu pak nemusí sedět armáda nenasytných komparsistů. Stát se stává firmou s konkrétními vlastníky. Kdo není s nimi, tak je podezřelý a musí z kola ven, a také se musí bát,…Jednoduché a účinné.

Samozřejmě je třeba lidem říkat i líbivé věci o demokracii, o svobodě, o hodnotách, o úspěších při údajné nápravě poměrů. A hodí se i trocha byznysového pragmatismu, pojmenování nepřátel, artikulace moderních národních zájmů a pak také pořádná porce zábavy, přesně podle osvědčeného hesla o chlebu a hrách. Ostatně užitečných idiotů není nikdy dost.

Naivně jsme si mysleli, že evolučním vývojem bude naše společnost kultivovat sebe sama, že budou stát spravovat lidé schopní a mravní. Také jsme si mysleli, že důkladně analyticky pojmenujeme minulost, že budeme vědět kdo je kdo, že budeme respektovat základní mantinely i nepsaných pravidel, že se nejen ekonomicky, ale i kvalitou života a vymahatelnosti práva srovnáme s vyspělým světem s nepřerušovanou demokratickou tradicí. Ale výsledek je jiný – mravní relativismus, účelovost, vlastně relativizace téměř všeho. Nic nevadí, nic není hanba, účel světí prostředky. Právo je výběrové. Příběhů, které to potvrzují je více než dost. Za příznačné lze považovat krom mnoha jiných případů i čerstvé zvolení paní Kleslové starostkou Prahy 10.

Koncentraci byznysové moci bude s největší pravděpodobností následovat i konečná koncentrace moci politické. Vrabci na střechách si cvrlikají o tom, že Andrej Babiš má již na příští květen rezervovány billboardy pro jarní předčasné parlamentní volby. Právě Babiš tvoří s Pentou jeden mocenský blok. V ústraní tohoto bloku stojí další československý miliardář Chrenek. Druhý mocenský blok tvoří PPF, JaT a Karel Komárek, s nimiž má další vlivný hráč Pavel Tykač dohodu o neútočení. Z extraligy vypadl Bakala, kterého ostatní již odepsali a postupně přebírají sféry jeho předchozího vlivu.

Tato pospolitost ovládá nejen Česko, ale i Slovensko. Velká témata vypouští do éteru koordinovaně. Nemá zájem na důkladném prošetření kauzy MUS, respektive Appian group, ani na důkladném auditu hospodaření ČEZu v uplynulých 10 letech atd. Velké kauzy se řeší selektivně anebo se neřeší vůbec. Tedy tak, aby to spojenectví dvou bloků neoslabilo, ale naopak jej ještě více posílilo. Občas se jen prořežou některé suché větve. Někteří včerejší megalomani se uklidí do ústraní, což byl případ i bývalého šéfa ČEZu. Závěrečné řešení ČEZu bude výsledkem společné dohody, a nejen to – dohody se týkají všech klíčových témat a komodit. A to doslova – nejen energetiky, ale i zdravotnictví, chemického průmyslu, potravinářství a zemědělství, dopravy, médií, bankovnictví, komunikačních a distribučních sítí atd.

Toto souručenství má k ruce osvědčený tým lobbistů, právních kanceláří a dodavatelů klíčových citlivých služeb a informací. Mnozí z nich pracují pro různé členy party. Ti nejšikovnější se na hřišti pohybují celých 25 let a právě oni nyní propojili zájmy obou bloků i se zázemím současného pana prezidenta. Fungují tedy i jako zprostředkovatelé, předjednávači, ovlivňovači a prostředníci.

Jména mnohých nalezne pozorný čtenář na stránkách www.mapovani.cz.

Co říci závěrem? Vlastně nic. Je hotovo, za oponou je vykolíkováno a vymalováno. Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale znáte to,…

A ještě něco. My vlastně nevíme, komu všemu patří ty naše holandské, kyperské a jiné mega holdingy, a to včetně těch, které nás dokola přesvědčují o tom, že vznikly u nás na zelené louce a jsou výlučně domácí. Pokud bude zadání skutečných majitelů či spolumajitelů takové, že se otáčí kormidlem na východ, tak se to prostě stane. Ne náhodou se něco podobného odehrává zrovna na Slovensku a také v sousedním Maďarsku. Genetickou výbavu máme obdobnou.