Milé čtenářky, rozmilí čtenáři, tento blog není o prezidentu České republiky Miloši Zemanovi. Nejsem natolik umanutý, abych se neustále zaobíral touto postavou českého veřejného života.

Kdybych nebyl slušně vychovaný hoch staršího středního věku, četli byste tu teď ode mne, že pan prezident republiky je notorický alkoholik a tabakista bez vůle, polovzdělanec sršící „bonmoty“ a citáty jak v nějaké televizní soutěži, přičemž jejich deklarované autorství je odhadem z poloviny mylné. Poněvadž jsem věrný současnému bontonu, tato zlá slovíčka a jedovaté větičky ode mne neuslyšíte. Příjmení současného pana prezidenta zůstane toliko v titulku.

Vzhledem k tomu, že se však všeobecný politický, kulturní a ekonomický rozvoj naší drahé vlasti zrychlil natolik, že se tu už všechno děje jaksi „předčasně“ – jak vidno také na blížících se předčasných volbách, myslím, že bude veskrze rozumné, abychom se rychle začali připravovat i na předčasné volby prezidentské. Podle mého zcela privátního a zároveň i velmi kvalifikovaného odhadu se nová volba prezidenta České republiky uskuteční někdy na podzim roku 2014. Vysvětlení, proč se tak stane, ponechávám zatím stranou, přesto však o tomto faktu nelze vůbec pochybovat. Cvrlikají si o tom vrabci na střeše Pražského hradu.



Je tedy zcela legitimní, abychom se my, ostřílení a světaznalí intelektuálové, milovaní všemi vrstvami obyvatelstva (za všechna slova uznání a obdivu v diskusi předem vřele děkuji), vážně zabývali aktuální otázkou, jaký by měl být nový prezident této země. Jistěže by měl být především hodný, jako všichni naši dosavadní milovaní prezidenti. To ovšem, jak dobře víme, zdaleka nestačí.

Proto bych zde chtěl představit jednu výraznou osobnost, která by mohla být skutečně dobrým prezidentem našeho demokratického státu, případně symbolem kritérií, podle nichž bychom měli naši budoucí hlavu státu tentokrát vybírat. Jedinou nevýhodou mého kandidáta ovšem je, že již nějaký čas nežije. Jenže to bylo možné říci i o mnoha našich prezidentech v době dávné i nedávné. Nuže! Mým absolutním favoritem je Walter Serner.



Serner – mysteriózní osobnost evropského literárního světa první poloviny 20. století. Pro někoho mezinárodní hochštapler, pro jiné geniální intelektuál, který předběhl svou dobu. „Vůbec nikdo netušil, z čeho vlastně žil.“ Tak zní hned první věta „erotického“ románu Tygřice, který tento světoznámý a v českých zemích poněkud opomíjený literární nonkonformista publikoval v roce 1925. Vrací se v něm k velkému tématu vztahu muže a ženy, zde na příkladu kavárenského pobudy a luxusní pařížské prostitutky. Sernerova pověstná vitalita se napájela nejen ze středoevropské kultury, ale přímo z Čech, odkud pocházel. Narodil se 15. ledna 1889 v Karlových Varech jako český Žid německého jazyka. Roku 1908 propadl u maturitní zkoušky na karlovarském gymnáziu a v následujícím roce úspěšně složil reparát na gymnaziálním ústavu v sousední Kadani. Po maturitě studoval práva na Vídeňské univerzitě a konvertoval ke katolictví.

V roce 1912 přesídlil do Berlína, publikoval v avantgardním časopise Die Aktion, právnická studia zakončil na univerzitě v Greifswaldu. Svou disertaci pojal spíše jako svéráznou literární rozpravu a snad proto ji obhájil až napodruhé. Poté podnikl iniciační cestu do Paříže. Jakmile vypukla světová válka, opatřil si falešný atest k výkonu lékařské praxe a ještě roku 1914 odjel do neutrálního Švýcarska, aby se jako přesvědčený pacifista vyhnul vojenské službě. Zde pod pseudonymem publikoval první prózy a připojil se k umělecké skupině dadaistů. V roce 1918 sepsal v Luganu dadaistický manifest Letzte Locherung, fantaskní literární koláž, v níž se setkává odpor k válce s fascinací dámskými punčochami. Serner projevoval bezmezné nadšení pro totální nonsens, který chápal jako diagnózu doby. Při jarním dada-soirée v Curychu roku 1919 byl publikem vypískán z pódia, což považoval za osobní úspěch. Tristan Tzara jej tehdy pochvalně označil za „megalomanického outsidera“ a hned s ním založil nový dadaistický časopis. Ještě v prosinci téhož roku zahajuje Serner v Ženevě 1. světový dadaistický kongres a zároveň mu vychází sbírka povídek U Modré opice (viz stejnojmenná povídka tohoto souboru, která je trefnou analýzou současné české, evropské i globální krize!).

Jako československý občan putuje Evropou se svými dadaistickými druhy, v roce 1920 se v Paříži setkal s André Bretonem. Neustále těkal mezi Německem, Československem, Rakouskem, Švýcarskem, Itálií a Francií. Literárními a nakladatelskými oponenty byl křivě napadán jako „mezinárodní hochštapler“ a spolumajitel evropské sítě nevěstinců. V roce 1927 se v berlínském Theater am Zoo konala premiéra jeho avantgardní hry Posada oder der große Coup im Hotel Ritz, která skončila skandálem a již nikdy nebyla reprízována. Nástup Hitlera k moci znamenal konec snu o demokratickém Německu a Berlíně jakožto evropské kulturní metropoli. Sám Hitler byl přesvědčen o Sernerově škodlivosti pro „zdravou“ německou kulturu. Jeho dílo se okamžitě ocitlo na seznamu zakázaných knih, bylo konfiskováno nacionálně-socialistickými cenzory a páleno.

Od roku 1938 byl Serner ženatý s pohlednou Berlíňankou Dorotheou Herz, s níž se přestěhoval do Prahy. Manželé bydleli v Revoluční 30, poté na adrese V Kolkovně 5 na Starém Městě. Po německé okupaci zbytku Československa marně usilovali o vystěhování do Šanghaje. Dne 10. srpna 1942 byli odvezeni do terezínského ghetta a odtud transportem na východ. Teprve před několika lety bylo zjištěno, že byl Serner transportován do Rigy, kde byl zavražděn a pohřben v masovém hrobě.

Osobnost a dílo geniálního literárního experimentátora a provokatéra, též pilného kavárenského povaleče, se pomalu a jistě vrací do české kulturní paměti, z níž bylo ve druhé polovině 20. století programově vytěsňováno. Sernerův duch žije!

Walter Serner by byl jistě důstojným představitelem naší republiky. Proto budu v předčasných prezidentských volbách na podzim roku 2014 volit slušného prezidenta – Waltera Sernera.

Další informace ke kandidatuře našeho sernerovského kandidáta naleznete zde:
www.pwf.cz/rubriky/dalsi-projekty/cena-waltera-sernera/
www.literarky.cz/kultura/literatura/15992-provokater-walter-serner-opt-na-scen