Osobně bych byl raději, kdybychom ještě chvíli v Afghánistánu zůstali. Jsem ale hrdý na přínos, kterým naši vojáci i civilní experti za dobu mise pomohli válkou zničené zemi. Na pozitivní stopu, kterou v ní zanechali. Na spolehlivost a profesionalitu, kterou mnohokrát prokázali.

Hlavním cílem mise v Afghánistánu bylo kromě eliminace bezprostřední teroristické hrozby umožnit zemi devastované po desetiletí konflikty, vnitřními i podporovanými ze zahraničí, návrat k normálnímu životu, vybudování standardních státních struktur a obnovu jejich funkcí ve prospěch afghánského obyvatelstva. V širším smyslu i ve prospěch regionu a světa ohrožovaného terorismem a extremismem, který si v zemi našel a vybudoval útočiště.

Nešlo přitom zdaleka jen o Tálibán. V Afghánistánu působilo více než dvacet teroristických organizací, mezi nimi odnož Islámského státu, Al-Káida nebo Haqqaniho sítě.
Dosáhnout takového cíle v tak komplikovaném prostředí by i za ideálních podmínek bylo velkým soustem. Realita ale byla daleko od ideálu.

Geografická, klimatická, etnická složitost, zničená infrastruktura, absence státních struktur. Obyvatelstvo decimované permanentní válkou, a to vše ještě dále komplikované tříštěním zájmů sousedních regionálních i světových mocností.

Rusko, Čína, Pákistán, Indie, Írán a Spojené státy měly často protichůdné cíle a dosáhnout společného úsilí bylo až na výjimky nemožné. Můžeme proto dlouze spekulovat, jestli byly zamýšlené cíle splněny a v jaké míře. Zastánci pozitivního i pesimistického pohledu budou mít dostatek relevantních argumentů.

Afghánistán ještě není bezpečnou, standardně fungující zemí, se stabilními strukturami a ekonomikou schopnou zajistit chod země bez podpory zvenčí. Zároveň je ale zemí významně odlišnou od té před 19 lety.

Proběhly provinční i celostátní volby, země má fungující vládu, parlament, soudy, bezpečnostní složky i rozvíjející se ekonomiku. Děti se vrátily do škol, včetně dívek, významně se zlepšilo postavení a ochrana žen ve společnosti.

Bez války a konfliktů
Asi tím nejdůležitějším posunem je vědomí velké části afghánského obyvatelstva, že lze žít i jinak než jen válkou a konfliktem. Snížil se tlak nutící mladé Afghánce k emigraci z důvodu absence jakýchkoliv příležitostí k jejich uplatnění. Ze všech těchto důvodů nebylo vynaložené úsilí a bohužel i množství obětí zbytečné. Přispěly k bezpečnosti nás všech.

Spojené státy a s nimi ostatní členové mezinárodní koalice přijali rozhodnutí stáhnout ze země všechny vojáky do 11. září tohoto roku.

Neznamená to ale opustit Afghánistán a ponechat ho jeho osudu. To by byla velká chyba a jistě by se nám dříve či později vrátila. Spojenci do té doby jistě najdou způsoby, jak nadále podporovat všechny progresivní síly v zemi, které budou usilovat o usmíření, společnou účast na správě a rozvoji, ale také jak v opačném případě zabránit návratu k násilí.

Jsem hrdý na přínos, kterým naši vojáci i civilní experti za celou dobu mise pomohli ke zlepšení situace ve válkou zničeném Afghánistánu, na pozitivní stopu, kterou v zemi zanechali při výcviku, podpoře a ochraně místního obyvatelstva. Na spolehlivost a profesionalitu, kterou mnohokrát prokázali i v těch nejsložitějších situacích po boku našich spojenců z NATO a dalších koaličních zemí.

Psáno pro deník Právo, 16. 4. 2021