O Zlatě, tornádu a naší síle
Rád bych vám představil Zlatu Maděřičovou. Bydlí v Moravské Nové Vsi a patří k ženám, které mě vždy něčím překvapí a inspirují.
Je to měsíc, co tornádo odneslo její rodině střechu nad hlavou a poničilo i penzion, který s manželem provozují. Navštívil jsem jej už před pár lety. Pořádají v něm akce své komunitní nadace. Od té doby jsme byli pravidelně v kontaktu a já vždy obdivoval, s jakou neutuchající energií se Zlata zapojuje do veřejného života.
Nejen obce, ale celého regionu. Jak pomáhá tam, kde je to potřeba. A na co nestačí sama, na to aspoň hlasitě upozorňuje a snaží se, aby to napravili ti, kdo to udělat mohou. Přesně takhle si představuji aktivního občana, kterému není jedno, co se děje za jeho dveřmi. Občana, kterému záleží na místě, kde žije, a spokojenosti lidí z okolí.
Měsíc po tornádu se toho u Zlaty doma i v její obci hodně změnilo. Střechu mají už alespoň zalaťovanou a zakrytou plachtou, nedokončený penzion čeká rozsáhlá oprava. Stejně jako desítky dalších domů v Moravské Nové Vsi. Seděli jsme v jejich „sociální garáži“, plné věcí z domu při úklidu po spoušti, kterou zanechal živel, u skvělých meruňkových knedlíků, koukali průhledem do ulice a já si vybavil, že jsem podobné kulisy viděl naposledy před třiceti lety ve válkou zničených domech v bývalé Jugoslávii.
Co se ale vůbec nezměnilo, je energie, se kterou Zlata zase pomáhá. Jen pár hodin po tornádu už organizovala pomoc pro celou obec. Novinářům ochotně do pozdní noci popisovala, co je nejvíc potřeba. Když jsme spolu seděli v poničené garáži, znovu jsem si říkal, jak právě lidé jako Zlata jsou zdrojem mého přesvědčení, že všechny krize jako země nakonec úspěšně překonáme. Díky lidem, kteří jsou stateční, silní, nesobečtí.
Během následujících měsíců čekají obyvatele postižených vesnic na jižní Moravě hlavně náročné opravy domů. Ty přitom komplikuje špatná dostupnost řemeslníků i zdražení stavebního materiálu. Nejen finanční, ale i další materiální a organizační pomoc budou dál moc potřebovat. A taky sílu při jednání s úřady, které jsou pro obnovu jejich domovů nezbytné. Z různých krizových situací vím, jak důležité je udržet s lidmi, které postihla katastrofa, kontakt dlouhodobě. A nenechat je ve štychu poté, co opadne zájem médií.
Nepochybuji, že vlna solidarity, která se zvedla a vyústila i v obrovské finanční částky, bude dál zdrojem pomoci. Osobně si odvážím spoustu nápadů na další pomoc a určitě toho hodně s naší iniciativou Spolu silnější zorganizujeme. A odvážím si i další zkušenosti pro přípravu Systému protikrizové ochrany, který chystám pro novou vládu.
Je třeba se poučit nejen z reakce na tornádo na jižní Moravě, ale hlavně z dlouhého boje s koronavirem. Přírodní živel může udeřit kdekoli a já chci, abychom krize uměli zvládat společně co nejlépe.
Psáno pro Deník 26. 7. 2021
Je to měsíc, co tornádo odneslo její rodině střechu nad hlavou a poničilo i penzion, který s manželem provozují. Navštívil jsem jej už před pár lety. Pořádají v něm akce své komunitní nadace. Od té doby jsme byli pravidelně v kontaktu a já vždy obdivoval, s jakou neutuchající energií se Zlata zapojuje do veřejného života.
Nejen obce, ale celého regionu. Jak pomáhá tam, kde je to potřeba. A na co nestačí sama, na to aspoň hlasitě upozorňuje a snaží se, aby to napravili ti, kdo to udělat mohou. Přesně takhle si představuji aktivního občana, kterému není jedno, co se děje za jeho dveřmi. Občana, kterému záleží na místě, kde žije, a spokojenosti lidí z okolí.
Měsíc po tornádu se toho u Zlaty doma i v její obci hodně změnilo. Střechu mají už alespoň zalaťovanou a zakrytou plachtou, nedokončený penzion čeká rozsáhlá oprava. Stejně jako desítky dalších domů v Moravské Nové Vsi. Seděli jsme v jejich „sociální garáži“, plné věcí z domu při úklidu po spoušti, kterou zanechal živel, u skvělých meruňkových knedlíků, koukali průhledem do ulice a já si vybavil, že jsem podobné kulisy viděl naposledy před třiceti lety ve válkou zničených domech v bývalé Jugoslávii.
Co se ale vůbec nezměnilo, je energie, se kterou Zlata zase pomáhá. Jen pár hodin po tornádu už organizovala pomoc pro celou obec. Novinářům ochotně do pozdní noci popisovala, co je nejvíc potřeba. Když jsme spolu seděli v poničené garáži, znovu jsem si říkal, jak právě lidé jako Zlata jsou zdrojem mého přesvědčení, že všechny krize jako země nakonec úspěšně překonáme. Díky lidem, kteří jsou stateční, silní, nesobečtí.
Během následujících měsíců čekají obyvatele postižených vesnic na jižní Moravě hlavně náročné opravy domů. Ty přitom komplikuje špatná dostupnost řemeslníků i zdražení stavebního materiálu. Nejen finanční, ale i další materiální a organizační pomoc budou dál moc potřebovat. A taky sílu při jednání s úřady, které jsou pro obnovu jejich domovů nezbytné. Z různých krizových situací vím, jak důležité je udržet s lidmi, které postihla katastrofa, kontakt dlouhodobě. A nenechat je ve štychu poté, co opadne zájem médií.
Nepochybuji, že vlna solidarity, která se zvedla a vyústila i v obrovské finanční částky, bude dál zdrojem pomoci. Osobně si odvážím spoustu nápadů na další pomoc a určitě toho hodně s naší iniciativou Spolu silnější zorganizujeme. A odvážím si i další zkušenosti pro přípravu Systému protikrizové ochrany, který chystám pro novou vládu.
Je třeba se poučit nejen z reakce na tornádo na jižní Moravě, ale hlavně z dlouhého boje s koronavirem. Přírodní živel může udeřit kdekoli a já chci, abychom krize uměli zvládat společně co nejlépe.
Psáno pro Deník 26. 7. 2021