Naděje není strategie
Je to pět let, co jsem byl v Afghánistánu naposledy. Vedl jsem tehdy vojenský výbor NATO. Bylo to krátce poté, co afghánské síly převzaly hlavní odpovědnost za bezpečnost v zemi. Slyšeli jsme máme problémy, ale s vámi je zvládneme. Cítil jsem velké odhodlání. Strategie mise zněla zhruba takto: koalice odejde, až budou afghánské síly připraveny udržet v zemi pořádek a bezpečnost. A až se vláda dohodne s Tálibánem na podobě správy země.
Bohužel, později se prezident USA Trump rozhodl (a jeho nástupce Biden tento směr potvrdil), že vojáky ze země stáhne. Bez ohledu na nedostatečnou připravenost afghánských bezpečnostních sil i nepříliš optimistická jednání afghánské vlády s Tálibánem. Extremistům pak stačilo už jen čekat. A zbytku koalice nezbylo než se chystat na odchod, protože bez USA, jako její hlavní síly koalice, fungovat nešlo.
Sám jsem byl přesvědčen, že stažení je předčasné a situace se může dramaticky změnit. Vojáci ale neurčují chod věcí. Můžou varovat, ale rozhodnutí je na politicích.
Jsem přesvědčen, že klíčoví politici museli vidět, jak se liší hodnocení vojáků a civilistů, kteří jim předkládali své zprávy. Mockrát jsem zažil, jak afghánští politici nasazovali těm spojeneckým růžové brýle a ujišťovali je, jak dobře pokračuje příprava bezpečnostních sil. Jak blízko je dohoda s Tálibánem.
S růžovými brýlemi
Západní politici často chtěli slyšet spíše pozitivní zprávy a rádi hledali v jejich slovech naději. Naděje ale není strategie. Ta má být jasná, jasně formulovaná a její hodnocení nemá být nahlíženo růžovými brýlemi. Ale to se stalo. Afghánistán nebyl na odchod spojenců připravený. Selhala tedy jak afghánská vláda, tak tamní bezpečnostní síly. A selhala i koalice vedená USA, která se odklonila od jasné strategie.
Afghánistán se tak každým dnem dostává pevněji do totální nadvlády Tálibánu, který je spíše extremistickým hnutím než teroristickou organizací. Nebezpečím pro celý svět je proto, že jím ovládané země mohou zase začít posilovat organizace, které mají teror v „popisu práce“. Ať už jde o Al-Káidu, Islámský stát, nebo Haqqáního síť. Právě ty byly přítomností spojenců v zemi výrazně oslabeny. Musíme tak být nyní obezřetní. Dnešní svět je provázaný, cokoli se v něm stane, může mít dopad na naši zemi.
Jsem zároveň přesvědčen, že i přes neúspěch afghánské mise je NATO pilířem naší bezpečnosti. NATO nevzniklo kvůli Afghánistánu, ale kvůli potřebě kolektivní obrany. Ta je velmi důležitá a také efektivní. Umožňuje nám udržovat malou moderní armádu, opírat se o spojence a společně reflektovat dění ve světě a přispívat tak k bezpečnosti doma. Afghánský neúspěch na tom nic nemění.
Psáno pro Deník 23. 8. 2021
Bohužel, později se prezident USA Trump rozhodl (a jeho nástupce Biden tento směr potvrdil), že vojáky ze země stáhne. Bez ohledu na nedostatečnou připravenost afghánských bezpečnostních sil i nepříliš optimistická jednání afghánské vlády s Tálibánem. Extremistům pak stačilo už jen čekat. A zbytku koalice nezbylo než se chystat na odchod, protože bez USA, jako její hlavní síly koalice, fungovat nešlo.
Sám jsem byl přesvědčen, že stažení je předčasné a situace se může dramaticky změnit. Vojáci ale neurčují chod věcí. Můžou varovat, ale rozhodnutí je na politicích.
Jsem přesvědčen, že klíčoví politici museli vidět, jak se liší hodnocení vojáků a civilistů, kteří jim předkládali své zprávy. Mockrát jsem zažil, jak afghánští politici nasazovali těm spojeneckým růžové brýle a ujišťovali je, jak dobře pokračuje příprava bezpečnostních sil. Jak blízko je dohoda s Tálibánem.
S růžovými brýlemi
Západní politici často chtěli slyšet spíše pozitivní zprávy a rádi hledali v jejich slovech naději. Naděje ale není strategie. Ta má být jasná, jasně formulovaná a její hodnocení nemá být nahlíženo růžovými brýlemi. Ale to se stalo. Afghánistán nebyl na odchod spojenců připravený. Selhala tedy jak afghánská vláda, tak tamní bezpečnostní síly. A selhala i koalice vedená USA, která se odklonila od jasné strategie.
Afghánistán se tak každým dnem dostává pevněji do totální nadvlády Tálibánu, který je spíše extremistickým hnutím než teroristickou organizací. Nebezpečím pro celý svět je proto, že jím ovládané země mohou zase začít posilovat organizace, které mají teror v „popisu práce“. Ať už jde o Al-Káidu, Islámský stát, nebo Haqqáního síť. Právě ty byly přítomností spojenců v zemi výrazně oslabeny. Musíme tak být nyní obezřetní. Dnešní svět je provázaný, cokoli se v něm stane, může mít dopad na naši zemi.
Jsem zároveň přesvědčen, že i přes neúspěch afghánské mise je NATO pilířem naší bezpečnosti. NATO nevzniklo kvůli Afghánistánu, ale kvůli potřebě kolektivní obrany. Ta je velmi důležitá a také efektivní. Umožňuje nám udržovat malou moderní armádu, opírat se o spojence a společně reflektovat dění ve světě a přispívat tak k bezpečnosti doma. Afghánský neúspěch na tom nic nemění.
Psáno pro Deník 23. 8. 2021