Aspoň ve školách by se to snad nemuselo stávat.


11. listopadu 2018

Polsko slaví v těchto dnech 100 let. Před obchody s polskými vlajkami jsou fronty. Všechno se obléká do červené a bílé. I děti ve školce mají červeno–bílé šatečky. Dnes, 11.11. v 11.11 celé Polsko zazpívá hymnu.

Nechtěně jsem se dostal na slavnost konanou v aule jedné střední školy. Také zde všichni červenobíle přinejmenším opentleni. Nejprve byla vzdána vstoje a za pochodových rytmů bubnů pocta školní standartě a společně zazpívána hymna. Potom začal hlavní program. Studentky a studenti lycea přicházeli na podium, aby v sérii zazpívali dobové písně, zároveň byly na stěnu promítány filmové záběry, a tak byla v jedné hodině předvedena strastiplná stoletá historie Polska. Byly to povýtce válečné scény, ať už dokumentární, ať už z hraných filmů, a písně také souvisely s válkou a bojem. Není divu, Polsko si po 123 letech vydobylo a následně v průběhu sta let mnohokrát hájilo svobodu za ohromných obětí vojáků i civilního obyvatelstva.

Filmové záběry plus píseň byly zasvěceny samozřejmě také Varšavskému povstání. Není ani tak co se divit, že nebylo zmíněno povstání ve varšavském ghettu, víc mě ale překvapilo, že byla takměř pominuta Solidarność… šokovalo mě však zcela, jaká píseň měla souhrnně ilustrovat celý poválečný vývoj až do osmdesátých let. Šlo o píseň Jacka Kaczmarského z roku 1987: Příběh jednoho emigranta. V textu písně jde o Žida – což bylo zdůrazněno hned v úvodní řeči mladé konferenciérky –, který se dal ke komunistům a posléze i k UB, komunistické bezpečnosti, a po pádu stalinismu v roce 1956 pokračoval jako prorežimní novinář. Nutno připodotknout, že v rámci galaprogramu to byla jediná píseň s negativním hrdinou, a to hrdinou bezejmenným – Židem, Židem obecně.

Předkládat takový obraz Žida mladým lidem by se snad nemuselo. Nepochybně to může mít za následek generalizování, bezděčné přesouvání viny za zločinný komunismus na Židy a ve výsledku přiživování antisemitismu, který se dnes v Polsku zase probouzí. Určitě by se našel veletucet vhodnějších písní, jež by vykreslovaly dobu mezi válkou a pádem komunismu a v Polsku lépe, aniž by přitom byl textem vykazujícím gomulkovský slovník zostouzen Žid – po holokaustu a po tom všem, co se s Židy v Polsku dělo, včetně pogromů a několika vln masových vyhánění, Poláky provozovaných. Kampaň z roku 1968, směřující k vyhnání třinácti tisíců židovských spoluobčanů z Polska, jako by po zásluze vypudila i antihrdinu písně – spolu s dalšími Židy, kteří pracovali pro vnitro. Jestliže se polský prezident v souvislosti s padesátiletým výročím v březnu tohoto roku vypuzeným Židům za všechny Poláky omluvil, pak to byl nejspíš projev, s nímž se mnoho Poláků a polských institucí včetně škol neztotožňuje.

Píseň je k poslechu ZDE

A zde její text s překladem:

Jacek Kaczmarski: Příběh jednoho emigranta / Opowieść pewnego emigranta

Vodky dost, žádnej strach. Je to naše čistá. / Nie bój się, nie zabraknie. To krajowa czysta.
Hele, já byl před válkou komunista, / Ja, widzisz, przed wojną byłem komunista,

Chtěl jsem někým být, protože jsem byl Žid, / Bo ja chciałem być kimś, bo ja byłem Żyd,
A když Žid nebyl někdo, tak byl nula. / A jak Żyd nie był kimś, to ten Żyd był nikt.

Možná právě tím jsme užiteční světu, / Może stąd dla świata tyle z nas pożytku,
Že se bankéřům a houslistům neříká: Ty žiďáku! / Że bankierom i skrzypkom nie mówią - ty żydku!

Nebyl jsem bankéřem ani virtuosem, / Ja bankierem nie byłem, ani wirtuozem,
Válku jsem přežil v Rusku, spřátelil se s mrazem / Wojnę w Rosji przeżyłem, oswoiłem się z mrozem

Na vlastních nohou jsem překročil Bug / I na własnych nogach przekroczyłem Bug
Spolu s Rudou armádou jako politruk. / Razem z Armią Czerwoną, jako Politruk.

Byl jsem jako Mojžíš, nositel zákona, / Ja byłem jak Mojżesz, niosłem Prawa Nowe,
O nějž se mělo opřít budovatelství / Na których się miało oprzeć Odbudowę.

A pak mě, poslušného komunistu / A potem mnie - lojalnego komunistę
Vycvičili na trhání nehtů. / Przekwalifikowali na manikiurzystę.

Miluju Mozarta, Bach je pro mě bůh, / Ja kocham Mozarta, Bóg - to dla mnie Bach,
Ale tam, kde jsem pracoval, jen krev a strach. / A tam, gdzie pracowałem - tylko krew i strach.

Spalo se mi dobře, i když jsem slyšel za zdí lidský křik / Spałem dobrze - przez ścianę słysząc ludzkie krzyki
Usnout za zvuku hudby se mi však nedařilo. / A usnąć nie mogłem przy dźwiękach muzyki.

V důsledku Října, takzvaných „událostí“ / W następstwie Października tak zwanych "wydarzeń"
Musel jsem z Vnitra, stal se novinářem. / Już nie byłem w Urzędzie, byłem dziennikarzem.

Znal jsem jazyky, nemusel jsem se učit psát / Ja znałem języki, nie mnie uczyć jak
Bez obalu to, co by bylo správně naopak. / Pisać wprost, to, co łatwiej można pisać wspak.

Tehdy se ve mně zrodila myšlenka, jakkoli nechtěná, / Wtedy myśl się zrodziła - niechcący być może,
Že jsem se do společnosti zapojil tím nejhorším způsobem. / Żem się z krajem tym związał - jak mogłem najgorzej.

Za tu hanbu Gomulka nám zásluhy uštědřil – / Za tę hańbę zasługi - Warszawa czy Kraków -
ve Varšavě nebo v Krakově: Polsko Polákům. / Gomułka nam powiedział - Polska dla Polaków.

Už nikdy pobudům Republiku – / Już nie dla przybłędów Pospolita Rzecz -
Wiesław jak faraon vyhnal nás pryč. / Wiesław, jak Faraon, popędził nas precz.

A šli, profesoři, učenci, spisovatelé, / I szli profesorowie, uczeni, pisarze,
Pracovníci Vnitra, venkoncem i novináři. / Pracownicy Urzędu, szli i dziennikarze.

Nicméně v Tel Avivu na začátku hned za rohem / W Tel-Awiwie właśnie, zza rogu, z rozpędu
Potkal jsem bývalého kolegu z Vnitra, / Wpadłem na byłego kolegę z Urzędu,

Jít ke Zdí nářků mi bylo stydno – / I pod Ścianę Płaczu iść mi było wstyd -
Jsem komunista, Polák nebo Žid? / Czy ja komunista, czy Polak, czy Żyd?

Neuměl jsem jako on, zkrachovalec: vzdávat chválu / Nie umiałem jak on, chwały czerpać teraz,
Za to že se z něj teď stal hrdina. / Z tego, że się z bankruta robi bohatera.

Odjel jsem, přeletěl jsem sem do Států./ Wyjechałem. Przeniosłem się tutaj, do Stanów.
Říkají mi: uč Američany, co je to komunismus. / Mówią - czym jest komunizm - ucz Amerykanów.

Pověz jim, co víš, co máš na svědomí, / Powiedz im co wiesz, co na sumieniu masz,
Vykoupíš hříchy a získáš zpátky svou tvář. / A odkupisz grzechy i odzyskasz twarz.

Ale já vůbec neumím vysvětlit, / A ja przecież nie umiem nawet ująć w słowa
V čem spočívá to, co jsem budovatelsky napáchal. / Jak wygląda to, com - niszcząc - budował.

A tak jsem si přichystal zhoubu já, / I tak sam sobie zgotowałem zgubę:
Žádný milovník hudby, houslí, žádný bankéř, ale vnitrák / Meloman - nie skrzypek, nie bankier - a ubek,

Politický důstojník – ne „ruskij gerój“. / Oficer polityczny - nie russkij gieroj.
Ani sionista, ba ani gój! / Ani Syjonista, ani też i goj!

Zdali budu moct říct Jahvemu: Jahve, stůj při mně / Jak ja powiem Jehowie - Za mną, Jahwe stań
Já, spojený s Polskem pupeční šňůrou hanby! / Z tą Polską związanym pępowiną hańb!

P. S.: Po sepsání této stati jsem našel v internetových novinách „wPrawo.pl“ článek Kapitalny utwór Jacka Kaczmarskiego! Opowieść pewnego emigranta, publikovaný krátce po Dudově omluvě a věnovaný „těm, co se omlouvají za Březen 68“. Je zde text i komentář písně, v němž se dočteme, že „pro Žida ono budovatelství znamenalo dělání kariéry u policie a šlapání po všem, co je polské.“ A dále, že hrdina písně je „reprezentant stovek tisíců Židů, kteří po staletí považovali Polsko za dojnou krávu.“

Komentář končí takto: „Slova polského barda jistě popíchnou všechny, kdo v době samožerné propagandy zatěžují Poláky březnovými událostmi z let 1968-1969 a dokonce se doprošují odpuštění. Právě proto je nabíledni, že si toto dílo musí vyposlechnout každý Polák a zvláště ten, který neví, co se opravdu stalo před padesáti lety v okupovaném Polsku.“