Je oficiální konec dvanácti svátků vánočních a tak mě napadlo, kolik peticí za záchranu ohrožených tradic bychom ještě mohli sepsat. Aspoň z recese.

Co Čech, to vánoční muzika

No přiznejte se. Kdo z vás šel letos koledovat? Kolik z nás vůbec doma zpívalo, pokud možno sborově? Když už ne staročeské koledy, tak aspoň písně s vánoční tématikou? U nás bylo dávno po Štěpánovi a já si najednou vzpomněla, že nějaká ta koleda (česká, anglická, židovská -- no dobře, to nejsou Vánoce, je to Chanuka, ale to se snad v New Yorku také počítá) sice zazněla, nikoliv však ony těžkopádné a zhyzděné klávesové aranže neboli bouračky, které ode mě celá rodina každoročně čeká.

Nějak jsem se ke hraní nedostala a navíc mi bylo trapné, že klavírní dovednosti mého předškolního syna znějí lépe než ty moje. Jedinou výjimkou byla moje zdžezovaná, rádoby avantgardní verze romského překladu německé písně "Tichá noc," zpívaná ve stylu R&B. (Zachraňte tradice!) Tento výplod mi matka loni pochválila, letos však hlasitě usoudila, že to vůbec neumím.

Příští rok půjdu koledovat a snad se budu držet klasiky. Možná půjdu za jeptišku.

Estetika a esemesky

V českých novinách psali, že velká část populace stále píše novoročenky, vyrobené převážně z materiálu zvaného papír, a posílá je starodávnou poštou. Je ovšem jasné, že hmatatelná vánoční přání a péefka jsou v internetizovaných zemích ohroženější než "český" Ježíšek. Já osobně jsem tyto výtvarné skvosty za svobodna ručně vyráběla, třeba i s pomocí ozdobné látkoviny, ale za posledních několik let jsem žádné, ani ty nejkýčovitější, neposlala ani nedostala. Teď se prý nejvíce posílají SMSky. Na ty krajku ani látku nedáte.

Pak je tu e-mail. Kdežto loni jsem obdržela skromný počet povětšinou skromných péefkových mailů, letos se s nimi roztrhl pytel a nijak skromné nebyly. Někdo zřejmě vyhlásil soutěž o nejvtipnější, nejnezapomenutelnější přání s tím nejúžasnějším designem na světě. Přišla mi dokonce jedna nádherná prezentace v power pointu, která mj. obsahovala fotografii vánočního stromku, vylepšenou ozdobami v podobě české, francouzské a romské vlajky. Zkrátka kdo nejpozději do příštího roku nerozešle péefko formou videoklipu s originální hudbou a speciálními efekty, bude jednoznačně out.

Vzhledem k tomu, že papírová přáníčka s látkovinou a krajkami mi šly lépe, sepisuji petici za jejich povinné zachování a také za státem sponzorované hlídání dětí, abych mohla opět vyrábět péefka...nebo jít s dobou a nahrát video.

Ježíšek Claus

Jedna milá česká známá, novinářka, se mě e-zeptala (to víte, novináři bývají zvědaví i po mailu) zda mým dětem nosí dárky Santa Claus nebo Ježíšek. Samozřejmě, že neviditelný Ježíšek. Obávám se však, že moje "americké" děti se brzy stanou odstrašujícím případem v kazuistice clausovské infekčnosti a posílí tak i argument všech aktivistů chránících Ježíška v českých zemích. Opravdu jsem se snažila co nejvíc oddálit vstup Santa Clause do našich životů. Když školka chtěla tři dolary a zabalený dárek k tomu, aby se malá mohla zůčastnit párty se "svatým Nickem," málem jsem ji tam nepustila. Nakonec jsem dáreček odevzdala, ale pro jistotu měl nesrovnatelně menší hodnotu než to, co Claus naděloval ostatním prckům.

Jenže když na štědrý večer zazvonil Ježíšek, loni se strachem rozplakalo jedno dítě, letos druhé. (Nikdy jsem neřekla nic, co by k tomu mohlo vést!) To první se tentokrát jen mírně zhrozilo, že sám Pán Ježíš se opět dostavil, a při rozbalování dárků pokračovalo v ostře namířených otázkách, jaktože Ježíška nelze vidět a proč se nechce s nikým osobně pozdravit. Když se teta zeptala, co má na Vánocích nejradši, dítě odvětilo: Santa Claus. Takže prohra.

Aby to děti ve víru Vánoc, Chanuky a svaté dvojice Mikuláš-Santa neměly příliš přehledné, poslední dárečky jim do sametových punčoch s medvědími hlavami připravila bába (jen klid, tak se u nás říká babičce). Její vnouček ráno vstal a ačkoliv jen pár týdnu předtím dostal (bezhlavou) punčochovou nadílku přímo a osobně od Mikuláše, vypustil do éteru nad pohovkou srdečné "děkuju, Ježíšku!" Takže Claus: 1, Jezulátko: 1, starosvětské tradice: 0.

Když pak vyjmul poslední položku z medvědí punčochy, těšil se, jak se pochlubí prarodičům: "To bude bába koukat!"


Hrozba neviditelné ruky