Proč v ČR není zákon o sociálním bydlení?
Vláda má letos připravit plán podpory bydlení nízkopříjmových domácností, tzv. komplexní řešení sociálního bydlení. Přesto, že odborná veřejnost dlouhodobě upozorňuje na problémy spojené s neexistencí zákona o sociálním bydlení, náměstci Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí se v lednu tohoto roku dohodli, že zákon připravovat nebudou. Přitom právě nyní bychom zákon potřebovali nejvíce. Platforma pro sociální bydlení, která vznikla jako uskupení neziskových organizací a jednotlivců, jednoznačně přijetí zákona prosazuje.
Ombudsman doporučuje zákon od roku 2003, v roce 2007 jej měla v legislativním plánu Topolánkova vláda. Tenkrát mělo úkol na starosti Ministerstvo pro místní rozvoj, to však konstatovalo, že zákon nelze zavést, dokud nedoběhne deregulace nájemného a nebude přijata nová úprava občansko-právních vztahů. Deregulace je již u konce a nový občanský zákoník, který výrazně ztíží nízkopříjmovým domácnostem přístup k bydlení, má nabýt účinnosti od ledna příštího roku.
Mezitím narůstal počet sociálně vyloučených lokalit i rozměr stávajících, obce prodávaly své bytové fondy, obchodníci s „černým zlatem“ objevili niku ubytoven a lidi, kteří byli dříve schopni platit nájem, se vlivem neregulovaného obchodu s dluhy a krize předlužili. Do situace bytové nouze se nedostávají už jen ti nejchudší, ale zasahuje čím dál více seniorů, rodičů samoživitelů a dalších skupin.
Ministerstvo práce a sociálních věcí v posledních letech výrazně postoupilo v jednom z nejdůležitějších projektů polistopadové sociální politiky: přechodu lidí z různých typů ústavů do komunitních služeb, jejich zahrnutí do společnosti a podpoře v přirozeném prostředí. Od tohoto roku je do projektu Transformace sociálních služeb zahrnuto 40 ústavů a stovky uživatelů jejich služeb. I tento projekt však naráží na nedostatek sociálních bytů pro bývalé klienty ústavů v obcích a na další problémy spojené s nedostatečnou státní podporou sociálního bydlení. Tentýž resort má na starosti i sociálně-právní ochranu dětí a ví, že pro prevenci odebírání dětí do dětských domovů, je sociální bydlení nutné.
Co nám však přinese zákon? Důvody nejlépe shrnuje výstup pracovní skupiny bydlení k přípravě Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, který vznikl v roce 2010 pod vedením sociologa Martin Luxe. V pracovní skupině bylo zastoupeno i MMR a vznikl konsenzus, že zákon bude připraven, MMR však úkol vypracování zákona zarazilo silově později v připomínkovém řízení.
Sedm důvodů pro zákon o sociálním bydlení
Zaprvé zákon přinese definici sociálního bydlení. To, že není zákon o sociálním bydlení, je hlavním důvodem, proč se v České republice sociální bydlení neprovozuje. Různé instituce mají různé definice sociálního bydlení, anebo přímo říkají, že sociální bydlení není a nemůže se dělat, protože ho nikdo nedefinoval.
Zadruhé, jednoznačná definice zpřehlední stávající roztříštěné a nesystematické úpravy různých programů různých resortů. Sociální bydlení se tím neomezí na jeden nástroj, ale daleko přesněji zacílí.
Zatřetí, zákon stanoví povinnosti a práva provozovatelů sociálního bydlení i nájemníků.
Začtvrté, zákon určí minimální technické standardy sociálního bydlení, na které pak bude navázána podpora MMR (granty na modernizaci) a MPSV (poskytování příspěvku na bydlení), a tak se nebude nadále stávat, že z veřejných zdrojů se bude podporovat nevyhovující bydlení.
Zapáté, zákon umožní vyžadovat po obcích jeho naplňování. Podobně jako jsou obce zodpovědné za kapacity mateřských školek na svém území, měly by i plánovat kapacity sociálního bydlení, to však neznamená, že ho musejí celé pokrýt z vlastního bytového fondu. Podobně jako v případě školek musí stát obce a další subjekty ve zřizování a podpoře sociálního bydlení podporovat.
Zašesté, zákon jasně určí, které domácnosti mají nárok na nějakou formu podpory, čímž zamezí plýtvání veřejnými prostředky, ke kterému dochází při plošné podpoře bydlení.
Zasedmé, zákon umožní snadnější směřování českých i evropských dotací. Je před námi nové programovací období evropských fondů a sociální bydlení může být výrazně podpořeno právě z nich.
Zákon nevyřeší všechny problémy, je však základem. Je čas zákon připravit nyní. Nemá smysl otálet. Potřebujeme ho všichni.
Ombudsman doporučuje zákon od roku 2003, v roce 2007 jej měla v legislativním plánu Topolánkova vláda. Tenkrát mělo úkol na starosti Ministerstvo pro místní rozvoj, to však konstatovalo, že zákon nelze zavést, dokud nedoběhne deregulace nájemného a nebude přijata nová úprava občansko-právních vztahů. Deregulace je již u konce a nový občanský zákoník, který výrazně ztíží nízkopříjmovým domácnostem přístup k bydlení, má nabýt účinnosti od ledna příštího roku.
Mezitím narůstal počet sociálně vyloučených lokalit i rozměr stávajících, obce prodávaly své bytové fondy, obchodníci s „černým zlatem“ objevili niku ubytoven a lidi, kteří byli dříve schopni platit nájem, se vlivem neregulovaného obchodu s dluhy a krize předlužili. Do situace bytové nouze se nedostávají už jen ti nejchudší, ale zasahuje čím dál více seniorů, rodičů samoživitelů a dalších skupin.
Ministerstvo práce a sociálních věcí v posledních letech výrazně postoupilo v jednom z nejdůležitějších projektů polistopadové sociální politiky: přechodu lidí z různých typů ústavů do komunitních služeb, jejich zahrnutí do společnosti a podpoře v přirozeném prostředí. Od tohoto roku je do projektu Transformace sociálních služeb zahrnuto 40 ústavů a stovky uživatelů jejich služeb. I tento projekt však naráží na nedostatek sociálních bytů pro bývalé klienty ústavů v obcích a na další problémy spojené s nedostatečnou státní podporou sociálního bydlení. Tentýž resort má na starosti i sociálně-právní ochranu dětí a ví, že pro prevenci odebírání dětí do dětských domovů, je sociální bydlení nutné.
Co nám však přinese zákon? Důvody nejlépe shrnuje výstup pracovní skupiny bydlení k přípravě Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, který vznikl v roce 2010 pod vedením sociologa Martin Luxe. V pracovní skupině bylo zastoupeno i MMR a vznikl konsenzus, že zákon bude připraven, MMR však úkol vypracování zákona zarazilo silově později v připomínkovém řízení.
Sedm důvodů pro zákon o sociálním bydlení
Zaprvé zákon přinese definici sociálního bydlení. To, že není zákon o sociálním bydlení, je hlavním důvodem, proč se v České republice sociální bydlení neprovozuje. Různé instituce mají různé definice sociálního bydlení, anebo přímo říkají, že sociální bydlení není a nemůže se dělat, protože ho nikdo nedefinoval.
Zadruhé, jednoznačná definice zpřehlední stávající roztříštěné a nesystematické úpravy různých programů různých resortů. Sociální bydlení se tím neomezí na jeden nástroj, ale daleko přesněji zacílí.
Zatřetí, zákon stanoví povinnosti a práva provozovatelů sociálního bydlení i nájemníků.
Začtvrté, zákon určí minimální technické standardy sociálního bydlení, na které pak bude navázána podpora MMR (granty na modernizaci) a MPSV (poskytování příspěvku na bydlení), a tak se nebude nadále stávat, že z veřejných zdrojů se bude podporovat nevyhovující bydlení.
Zapáté, zákon umožní vyžadovat po obcích jeho naplňování. Podobně jako jsou obce zodpovědné za kapacity mateřských školek na svém území, měly by i plánovat kapacity sociálního bydlení, to však neznamená, že ho musejí celé pokrýt z vlastního bytového fondu. Podobně jako v případě školek musí stát obce a další subjekty ve zřizování a podpoře sociálního bydlení podporovat.
Zašesté, zákon jasně určí, které domácnosti mají nárok na nějakou formu podpory, čímž zamezí plýtvání veřejnými prostředky, ke kterému dochází při plošné podpoře bydlení.
Zasedmé, zákon umožní snadnější směřování českých i evropských dotací. Je před námi nové programovací období evropských fondů a sociální bydlení může být výrazně podpořeno právě z nich.
Zákon nevyřeší všechny problémy, je však základem. Je čas zákon připravit nyní. Nemá smysl otálet. Potřebujeme ho všichni.