Jak jsme daleko v přípravě zákona o sociálním bydlení?
Podle politiků se už pracuje na Koncepci sociálního bydlení a zákonu. Termín přijetí koncepce v srpnu tohoto roku se zdá vzhledem k nečinnosti meziresortní komise zcela nerealistický.
Uběhlo již čtvrt roku od schválení programového prohlášení vlády ČR, které označuje sociální bydlení za prioritu. Od řady vládních politiků jsme slyšeli, že se již na Koncepci sociálního bydlení a zákonu pracuje a jak jsou důležité. Pravdou je, že za tím účelem ustavená meziresortní komise se sešla za čtvrt roku pouze jednou (začátkem května) a zatím nic podstatného neřešila. Termín přijetí koncepce v srpnu tohoto roku se zdá vzhledem k nečinnosti komise zcela nerealistický.
Nedávno jsme do Prahy přivezli na konferenci Roberta Aldridge ze skotského Edinburghu, který se v letech 1999-2002 podílel na přípravě skotské legislativy sociálního bydlení, jež je dávána za příklad v celé Evropě. Co jsme se od něj dozvěděli?
Celá skotská reforma reagovala na neúspěch předchozích politik sociálního bydlení, které pracovaly s prioritními skupinami (matky s dětmi, senioři, hendikepovaní ad.). Namísto toho nová legislativa (s realistickým harmonogramem deseti let) určila nárokové právo na bydlení pro všechny lidi v bytové nouzi, kteří jsou bez domova ne z vlastní vůle (pozor, neplést s tzv. zaviněnou či nezaviněnou nouzí).
Definice je poměrně složitá, podstatné však je, že každý případ musí být přezkoumán a posuzován samostatně. I lidé, kteří byli vyhodnoceni jako bezdomovci z vlastní vůle, mají nárok na poradenství a přechodné ubytování a také na přezkum rozhodnutí.
Skupina, jejíž členové pracovali převážně dobrovolně, měla podporu tří administrativních pracovníků ze státní správy na plný úvazek. Během dvou let své činnosti nechala skupina vypracovat třináct akademických výzkumů, jednak rešerší, ale také tematicky zaměřených studií. Skupina vypracovala celkem padesát devět doporučení, která se promítla do legislativy.
Jaká je situace u nás? České Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo dosud představu, že by na přípravu koncepce vyčlenilo jednoho člověka na pozici koordinátora, který by koncepci a zákon na základě výstupů z pracovních skupin napsal. To je vzhledem k náročnosti úkolu naprosto nedostačující: podobně jako ve Skotsku potřebujeme aspoň tři pracovníky, kteří budou zajišťovat chod komise a pracovních skupin.
Koordinátor komise zatím nebyl jmenován. Věříme, že to bude osobnost, která bude otevírat dialog mezi resorty, obcemi, lidmi bez domova, odbornou veřejností a poskytovateli sociálního bydlení a sociálních služeb. Koordinátor by se měl orientovat v tématu a musí umět anglicky – měl by čerpat podněty a zkušenosti ze zahraničí a z odborné literatury.
Co se týče výzkumu, nestačí mávnout rukou a říct, že už vše víme a nyní je potřeba jen napsat rychle zákon, jak často při jednáních slýcháme. Je mnoho věcí, které neznáme, ale musíme vědět, jak se na ně ptát a musíme zajistit, aby odpovědi byly dostatečně kvalitní a kvalifikované. To se týká i rešerší dosavadních znalostí.
Nevíme, kolik je volných bytů s vyhovujícími parametry a umístěním, které by při vhodné motivaci majitelů bylo možné provozovat jako sociální. Nemáme bilanci, jaké jsou vedlejší náklady bezdomovectví proti nákladům na sociální bydlení.
Chybí vyhodnocení programů podpory bydlení z MMR. Chybí rešerše znalostí o ubytovnách, metodika podporovaného bydlení, či akademicky poučená diskuse tzv. kompetencí k bydlení v kontextu individuálních potřeb uživatelů. O prostředcích na nutné výzkumy jsme dosud neslyšeli, zatím byl zadán pouze výzkum o ubytovnách, jehož zadání ani časový harmonogram se nám nezdají šťastné.
My z řad veřejnosti chceme státu při přípravě legislativy pomáhat, potřebujeme však aspoň tento minimální základ. Neztrácejme čas!
Uběhlo již čtvrt roku od schválení programového prohlášení vlády ČR, které označuje sociální bydlení za prioritu. Od řady vládních politiků jsme slyšeli, že se již na Koncepci sociálního bydlení a zákonu pracuje a jak jsou důležité. Pravdou je, že za tím účelem ustavená meziresortní komise se sešla za čtvrt roku pouze jednou (začátkem května) a zatím nic podstatného neřešila. Termín přijetí koncepce v srpnu tohoto roku se zdá vzhledem k nečinnosti komise zcela nerealistický.
Nedávno jsme do Prahy přivezli na konferenci Roberta Aldridge ze skotského Edinburghu, který se v letech 1999-2002 podílel na přípravě skotské legislativy sociálního bydlení, jež je dávána za příklad v celé Evropě. Co jsme se od něj dozvěděli?
Celá skotská reforma reagovala na neúspěch předchozích politik sociálního bydlení, které pracovaly s prioritními skupinami (matky s dětmi, senioři, hendikepovaní ad.). Namísto toho nová legislativa (s realistickým harmonogramem deseti let) určila nárokové právo na bydlení pro všechny lidi v bytové nouzi, kteří jsou bez domova ne z vlastní vůle (pozor, neplést s tzv. zaviněnou či nezaviněnou nouzí).
Definice je poměrně složitá, podstatné však je, že každý případ musí být přezkoumán a posuzován samostatně. I lidé, kteří byli vyhodnoceni jako bezdomovci z vlastní vůle, mají nárok na poradenství a přechodné ubytování a také na přezkum rozhodnutí.
Skupina, jejíž členové pracovali převážně dobrovolně, měla podporu tří administrativních pracovníků ze státní správy na plný úvazek. Během dvou let své činnosti nechala skupina vypracovat třináct akademických výzkumů, jednak rešerší, ale také tematicky zaměřených studií. Skupina vypracovala celkem padesát devět doporučení, která se promítla do legislativy.
Jaká je situace u nás? České Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo dosud představu, že by na přípravu koncepce vyčlenilo jednoho člověka na pozici koordinátora, který by koncepci a zákon na základě výstupů z pracovních skupin napsal. To je vzhledem k náročnosti úkolu naprosto nedostačující: podobně jako ve Skotsku potřebujeme aspoň tři pracovníky, kteří budou zajišťovat chod komise a pracovních skupin.
Koordinátor komise zatím nebyl jmenován. Věříme, že to bude osobnost, která bude otevírat dialog mezi resorty, obcemi, lidmi bez domova, odbornou veřejností a poskytovateli sociálního bydlení a sociálních služeb. Koordinátor by se měl orientovat v tématu a musí umět anglicky – měl by čerpat podněty a zkušenosti ze zahraničí a z odborné literatury.
Co se týče výzkumu, nestačí mávnout rukou a říct, že už vše víme a nyní je potřeba jen napsat rychle zákon, jak často při jednáních slýcháme. Je mnoho věcí, které neznáme, ale musíme vědět, jak se na ně ptát a musíme zajistit, aby odpovědi byly dostatečně kvalitní a kvalifikované. To se týká i rešerší dosavadních znalostí.
Nevíme, kolik je volných bytů s vyhovujícími parametry a umístěním, které by při vhodné motivaci majitelů bylo možné provozovat jako sociální. Nemáme bilanci, jaké jsou vedlejší náklady bezdomovectví proti nákladům na sociální bydlení.
Chybí vyhodnocení programů podpory bydlení z MMR. Chybí rešerše znalostí o ubytovnách, metodika podporovaného bydlení, či akademicky poučená diskuse tzv. kompetencí k bydlení v kontextu individuálních potřeb uživatelů. O prostředcích na nutné výzkumy jsme dosud neslyšeli, zatím byl zadán pouze výzkum o ubytovnách, jehož zadání ani časový harmonogram se nám nezdají šťastné.
My z řad veřejnosti chceme státu při přípravě legislativy pomáhat, potřebujeme však aspoň tento minimální základ. Neztrácejme čas!