Můj výstavní chov napadla kuna. Sedm malých paduánek zardousila a sežrala. Pořád se mi po nich stýská... Jsem designer a umělec a tak jsem se rozhodla, že je znovuoživím ve svém konceptuálním projektu CocoKarl. S mamkou jsme jim postavily parádní kurníček, navrhli 3D tiskárnu a propojujeme město s venkovem.





Postprodukce přírody
CocoKarl nabízí hru, která je v dnešním světě sešněrovaném korporátními imperativy a povinnostmi konzumní společnosti možností smysluplně se navracet k vlastním kořenům, k sobě samotným. Právě Hra totiž umožňuje spojení a sdílení radosti i hlubokého vhledu do nekonečných tajemství přírody. Jedinečné společenství ekologicko-recyklačního projektu CocoKarl propojuje mistry svých oborů, ať už jde o design, haute couture, komunikaci, stavitelství i nejmodernější technologie s chovateli, kreativci a drobnými zemědělci i majiteli restaurací, se zákazníky design-shopů, ale také s milovníky umění a ekology a v neposlední řadě s dětmi a jejich rodiči.




Radost exploduje v kohoutích barvách, šedo-mrtvá tma se rozjasňuje
První z pilířů projektu CocoKarl nese titul Design v kurníku. Společnost dnes vnímá kury domácí jako hloupé ptáky, kteří žijí ve špinavém chlívku, zapáchají, vydávají divné zvuky a občas snesou vejce. Přitom v historii měly slepice čestné postavení u dvora a objevovaly se i na honosných obrazech.














A CocoKarl odkazuje k rustikálnosti designu. Nemusí mít přece jen strohou dnešní podobu, rustikálnost odkazuje k nostalgii, což je také vcelku aktuální impulz v našem myšlení. Tato část mého záměru našla propojení s mistr truhlářem Zdarem. Propojení s humorem je díky CocoKarl možné :)

https://www.facebook.com/tereza.janeckova.7524/posts/1549500005096339
https://www.facebook.com/tereza.janeckova.7524/posts/1542191935827146

Manuál

1 / Odpad neexistuje

Nic se nevyhazuje. Vše jednou poslouží. Zde se můžete pralesem navrstvených předmětů prodrat zcela po vlastní trase. Tak jsem to už založila v projektu Vlevo nahoře, vpravo dole (2005). Více









,,Byt Janečků je prabyt, tak jako v pralese bují příroda, tak zde bují civilizace. Zdá se, že každý předmět, který se zde ocitne tady taky zakoření. Jedná se o přírodu moderního věku, o hustotu předmětů tak různorodé povahy, že se v tom ohromujícím množství jinakosti ztrácí řád, podle něhož by bylo možné prostor vnímat.”

JAN GOGOLA ml., režisér, dramaturg ČT, pedagog FAMU, publicista

,,Strážcem rodinných příběhů dnes už není nejstarší člen rodiny a jeho vyprávění, ale fotoalbum a videotéka se záznamy našich výletů a oslav. Oblibu stále ještě neztratily papírové krabice, do kterých se zjihlým srdcem ukládáme lístky z divadelního vystoupení, pohlednice z Hamburku, obal od čokolády, šišku z neznámého jehličnanu nebo balený cukr z Terstu. Uložení nashromážděných předmětů osmyslňuje pouze naše existence, která hledá v nesourodé koláži důvěrné připomenutí našich činností a prožitků.
Není náhodou obydlí Janečkových obrovskou obytnou krabicí, kde se vrství stopy aktivit a událostí jednotlivých rodinných příslušníků? Byt Janečkových představuje jakýsi rodinný environment, který vyžaduje neustálou péči jeho uživatelů stejně jako kulturní krajina. Stačí, aby některá z částí bytu byla neobsazena lidskou přítomností a je okamžitě zanesena novými vrstvami událostí v podobě kuriozit všeho druhu stejně jako nálety dřevin obsadí nekosené orchidejové louky.”

ROSTISLAV KORYČÁNEK, historik umění

,,Domov Janečkových je monádou světa, v kterém je stále těžší určit, co je příroda a co technologie, kde končí džungle a začíná lidstvo, a zda se moderní člověk nestává zásluhou medicíny a technologických extenzí kyborgem. Vlastně to ani není obyčejný domov, ale skutečný kosmos, dokonalý a spravedlivý celek – ekosystém, v kterém harmonicky koexistují nejrůznější „spolubydlící“. Generace lidí, předmětů, zvířat a dokonce i myšlenek a stylu zde zanechávají vrstvy, které interagují na způsob postmoderního románu. To, o čem filosofové a další myslitelé psali po celá desetiletí, Janečkovi žili a stále žijí.”

DENISA KERA, teoretička Nových médií

,,Tak jako jsou dnes módní interiéry minimalistické, neosobní a chladné, tak je interiér Janečkových vřelý a možná až příliš osobní. Z extrému do extrému.
Uvědomuji si, jak by prostředí, které obýváme, vypadat nemělo. Ale zároveň se utvrzuji v myšlence, že podoba interiérů, jak ji prezentují současné časopisy, tedy interiérů sestavených z fragmentů různých tvůrců, interiérů bez charakteru a duše, není tím správným řešením.
Je správné klientovi implantovat autorský architektonický názor na podobu jeho soukromí, názor, který je mnohdy ovlivněn módními trendy a často nepracuje s představami a potřebami klienta? Je správné prosazovat jen svůj autorský pohled na svět a vybírat si stejně přemýšlejícího klienta, nebo klienta vzdělávat a být vzděláván klientem?”

YVETTE VAŠOURKOVÁ, architektka, Z Architects

Je báječné mít vše, na co si pomyslíte. Doma to prostě někde je, stačí jen trochu pátrat. Nevyřčeným pravidlem je, že se nesmí vyhazovat věc jiného člena rodiny, který o tom neví. A podobně je to s jídlem. Co nesní člověk, dostanou psi, co nesní psi dostanou kočky, po kočkách slepice a po slepicích vše zmizí po náletu vrabců.”

Říká architekt Osamu Okamura.

http://www.archiweb.cz/salon.php?type=10&action=show&id=5
https://fotografmagazine.cz/magazine/rodina/tendence-2/tereza-janeckova-pavlina-micova/


2 / Jakoby nahodilost

Jedná se o kurník džungli. Kurník působí dojmem pralesa, který si roste jak chce. Ovšem všechno, co se v něm kdy octlo, jakoby mělo jakýsi smysl. Vzniká tak určité napětí v tom smyslu, že vidíme civilizaci a přírodu zároveň. Účel jednotlivých předmětů a prostoru se relativizuje ohromujícím množstvím věcí a jejich jakoby nahodilosti. Jsme v přírodě moderního věku. Kurník totiž problematizuje klasické dělení na pracovnu, obývací pokoj, ložnici, dětský pokoj, kuchyni atd.






3 / Proč by to tak nakonec nemohlo být?

Spát v obýváku, mít dětský svět v obýváku, chodbu jako obývák, vše tady vypadá jako obývák. Je to obývací byt. Místnosti jsou zaměnitelné, princip živelnosti prorůstá bytem a sjednocuje ho až na dvůr. Byt má v sobě rovněž jakýsi přesah v tom smyslu, že v něm lidé jaksi zanikají. Je to byt demokratický, lidé a předměty v něm mají jakoby stejnou důležitost a roli. Věci jsou zde pro člověka, ale zároveň je zde člověk pro věci.




Pokračování příště:
V kurníku se jakoby neuklízí + GOLD Design Kurník…