Cena J.A. Komenského je udělována od roku 2012. Má za cíl poctít osobnost, která se v duchu Komenského myšlení a činnosti výrazným způsobem angažuje ve prospěch výchovy, vzdělání, vědy a kultury při rozvoji mezinárodního společenství.

Cena J.A. Komenského byla Tomáši Halíkovi udělena rozhodnutím poroty už v roce 2020, avšak k slavnostnímu převzetí nemohlo z důvodů pandémie coronaviru dojít.

Porota ocenila Halíka jako „jako jednoho z nejvlivnějších duchovních a nezávislých myslitelů této doby, který slovem a činem naplňuje Komenského myšlenkové dědictví v moderním a podnětném duchu.“

Dámy a pánové, vážení hosté,
Je mi velkou ctí být prvním českým nositelem Komenského ceny.

Tato slavnost musela být několikrát odložena, čekali jsme na lepší doby. Avšak sotva jedna ničivá bouře trochu ustala, propukla další. Evropa je ve válce. Každé ráno v uplynulých dvou týdnech jsem měl pocit, že noční sen byl pouze vystřídán dalším, hrozným a snažil jsem se z něj probudit. Bylo to podobné jako před dvěma lety, kdy se nás valila první vlna koronaviru. Když zapnu zprávy v televizi, mám zprvu dojem, že jde jen o hororový film nebo dokument z dávné minulosti. Po nějaké době člověk už nestačí vnímat počty zabitých, zraněných, počty uprchlíků. Náš mozek a naše představivost nemá kapacitu zpracovat všechny děsivé obrazy těchto dnů. Začínáme se ptát, zda „normální svět“ a „normální život“ nebyl jen sen, z něhož jsme se probudili do jiné reality, zda to nebylo dávno uplynulý čas dětství, na který si už dobře nepamatujeme.

René Descartes a Komenský žili v podobné době, v době války, kdy se radikálně přetvářel svět, Evropa byla rozdělena, byly otřeseny všechny dosavadní jistoty. Descartes se ve svém slavném textu, dříve než objeví nový kontinent jistoty, racionální subjekt („cogito“), si rovněž klade otázku, zda sen není realita a realita jen sen. Garantem pravdivosti denní reality je pro něj Bůh a jeho věrohodnost (veratitas Dei) – Bůh přece není zlomyslný démon (daemon malignus). Bůh je tak tichým společníkem rozumu v jeho zápasu o jistotu uprostřed temnot a násilí.

Blaise Pascal a Komenský hledají Boha, „centrum securitatis“, jinde – v lidském srdci. Srdce má svůj vlastní rozum, kterému rozum nemůže plně rozumět. Komenského poutník dojde v Labyrintu světa až na sám okraj „světa a světla“, pohlédne bez brýlí iluzí do propasti smrti a nicoty. Teprve pak nastane jeho konverze k oné hlubině člověka i světa.

I my se dnes díváme do tváře smrti. Odložme brýle naivních iluzí, že jde jen o lokální válku kdesi daleko, že se Putin spokojí s dobytím Ukrajiny. Vladimír Putin, Hitler naší doby, postupuje podle plánu, který známe z dějin Československa – nejdříve obsadit pohraniční území, pak celou zemi – a pokud se mu demokratický svět nepostaví včas a s dostatečnou razantností, půjde dál. Bude to povzbuzení pro diktátory a válečné zločince na celém světě. Země, které se včas neosvobodí od jakékoliv závislosti na Rusku, zaplatí za svou slepotu a národní egoismus v budoucnosti velmi vysokou cenu. Pokud Západ dovolí Rusku zničit svobodu Ukrajiny, zradí tím základní hodnoty, které jsou pilířem její identity. Tato válka je zápas o morální tvář Evropy, zkouška statečnosti a solidarity.

Přijímáme dnes Komenského cenu, připomínáme si muže, který zakusil utrpení války a exilu, ale neztratil důvěru v Boha, ve vítězství míru a humanitu. Jsem přesvědčen, že president Zelenskyj a lid Ukrajiny, který krvácí v zápasu za návrat míru, svobody a spravedlnosti, plně zaslouží Nobelovu cenu míru.

Václav Havel na prahu nové kapitoly českých dějin citoval ve svém prvním novoročním prorockou vizi Komenského, že vláda nad našimi záležitostmi se vrátí do našich rukou. Tehdy jsme se radovali z návratu svobody. Dnes víme, že svoboda je vzácný, ale také křehký dar; je to zároveň náročný úkol. Je třeba o něj stále pečovat, chránit ho a rozvíjet. Je čas se probudit.