Píseň strašlivá o tom hrozném zdražování – které si Svaz průmyslu vymyslel

Evropská komise navrhla plán, jak nejen rozhýbat zelenou energetiku – ale také dát impuls moderním, čistým průmyslovým technologiím tak, aby klesly exhalace skleníkových plynů z elektráren, hutí, chemiček, cementáren a dalších podniků.

Český Svaz průmyslu a dopravy přišel se strašlivým údajem: cena elektřiny kvůli tomu prý vyletí nejspíše o stovky procent. Šokující číslo evidentně zaujalo, ve čtvrtek bylo nejčtenější zprávou na webu ČTK. Jenomže má jednu chybu: stačí pár minut s kalkulačkou a zjistíte, že si tuhle hrozbu vycucali z prstu.

Strašlivé zdražování

Přesněji – Svaz průmyslu a dopravy argumentuje, že kvůli změnám evropského obchodování s emisemi „dojde v letech 2013- 2020 k akceleraci růstu cen elektrické energie, a to v řádu desítek, ale pravděpodobněji stovek procent“.

Kalkulačka

A teď počítejte se mnou.

Nejnižší tarif ČEZ za jednu megawatthodinu elektřiny činí přibližně 2300 korun.

Tudíž aby se cena zvýšila nikoli o stovky, nýbrž jen o pouhou jednu stovku procent, musely by povolenky k exhalacím potřebným na výrobu jedné megawatthodiny stát přinejmenším dalších 2300 korun, tj. zhruba 89 euro.

Výroba jedné megawatthodiny elektřiny v České republice způsobuje exhalace asi 700 kilogramů CO2.

Aby cena stoupla o stovku procent, povolenky na 700 kilogramů by musely přijít na zhruba 89 euro – takže jedna tuna by musela stát přinejmenším 127 euro.

Tudíž zdražení elektřiny řádově o stovky procent by vyžadovalo, aby vypuštění tuny oxidu uhličitého přišlo řádově na stovky euro.

Versus skutečnost

Ale Evropská komise spočetla, že reforma obchodování s emisemi zvedne cenu na 30–47 euro za tunu. Ekonomové z univerzity v Cambridge ve své analýze předběžně odhadovali, že snížení emisí CO2 o plánovaných 20 % by cenu povolenek zvýšilo na 20–50 euro za tunu.

Aha. Aby Svaz průmyslu měl pravdu, elektrárny by za vypuštění tuny oxidu uhličitého musely zaplatit stovky euro, jenomže ve skutečnosti to bude řekněme 30–50 euro.

Přitom při použití průměrných tarifů namísto toho nejnižšího se rozpor ještě zvětší. (Základ – velikost současného tarifu – je větší, takže zvýšení o stovky procent znamená větší číslo, potažmo ještě dražší tunu oxidu uhličitého. Při dražších tarifech se už při zvýšení o jednu stovku procent dostáváme na desetinásobek nejvyšší očekávané ceny tuny oxidu uhličitého nebo ještě výše.)

V ekonomice nejsou jen náklady

A opravdová realita je ještě slabší. Prozatím jsme kalkulovali pouze s náklady. Ale jsou tady také zisky. Výrobci elektřiny samozřejmě budou na vyšší cenu exhalací reagovat – raději instalují moderní technologie, takže sníží znečištění. Tudíž poklesnou náklady na povolenky a také spotřeba paliv. Podtrženo a sečteno, Evropská komise se dopočítala k růstu cen o nějakých deset, patnáct procent během příštích dvanácti let. Což je směšné ve srovnání s výkyvy, ke kterým na trhu dochází každý rok. Navíc jej má spotřebitelům ještě částečně kompenzovat nárůst energetické efektivnosti.

Svaz průmyslu prostě plácnul první dostatečně strašlivé číslo, které jej napadlo. Může to být krátkodobě účinné. „Strašit prudkým zvyšováním cen elektřiny je oblíbený trik – působí na lidi i na politiky,“ podotkla Kateřina Husová z Centra pro dopravu a energetiku. Ale dlouhodobě škodí jen sami sobě. Perfektně si poškozují reputaci. Pokud budou argumentovat očividně nesmyslnými údaji, vybudují si pověst organizace, které se – při vší úctě – nedá moc věřit.

Americký příklad

Pointu nabízí pohled do USA. Tamní průmysl také kdysi brojil proti legislativě, která má snížit exhalace skleníkových plynů. Nakonec ale změnil názor. Dnes koalice velkých amerických firem – třeba General Electric, Chrysler, PepsiCo či DuPont – a vlivných ekologických organizací přesvědčuje Kongres, aby přijal zákon, který podstatně omezí průmyslové znečištění.

Příčiny jsou dvě. Za prvé byznysmeni v zelených, ultramoderních technologiích a vysoké energetické efektivnosti nevidí hrozbu, nýbrž příležitost rozhýbat ekonomiku. Za druhé jim došlo, že je lepší na legislativě spolupracovat a mít vliv na to, jak vypadá, než vést nekonstruktivní kampaň proti každému návrhu, jak problém řešit.