Česká ekonomická pomoc Rusku

Vláda dnes schválila, že pošle Gruzii mimořádnou pomoc na obnovu ekonomiky ve výši 150 milionů korun.

Možná ministry bude zajímat tohle: soupeřícímu Rusku stejnou částku posíláme bratru každých 18 hodin.

Český účet za import ruské ropy totiž v červnu činil přes 200 milionů korun denně.

Vysoká energetická náročnost české ekonomiky nejenže zvyšuje záporný sloupeček ve statistikách obchodní bilance. Navíc velkou část peněz posíláme přímo vládcům, kteří vůbec nesdílejí naše demokratické, svobodymyslné hodnoty – a od kterých bychom se raději drželi dál. Největším dodavatelem je Rusko; na druhé příčce není nikdo jiný než korupcí prolezlý režim dynastie Alijevů v Ázerbajdžánu.

Potíž tkví v tom, že většina českých politických špiček má na všechny energetické otázky jedinou odpověď: nové atomové elektrárny. Debata o dalších reaktorech je určitě legitimní. Ale s dovozem neudělá skoro vůbec nic. Importujeme totiž hlavně ropu. Přitom mezi ropou a elektřinou je velmi malý průnik. Drtivá většina benzínu a nafty končí coby pohon automobilů – a zde elektrická energie nehraje žádnou významnější roli.

Inovace a nové technologie

Ropa dnes stojí šestkrát více než v roce 2000. Urgentně potřebujeme, aby vláda přišla s plánem konkrétních opatření, která vylepší energetickou efektivnost v české dopravě. Sníží tak naši závislost na dovozu, rodinné účty u benzínových pump – a také exhalace skleníkových plynů i znečištění ve městech:

Vláda by měla hlavně podporovat nové legislativní standardy pro auta, o kterých právě jednají evropští ministři. Budou požadovat, aby výrobci na trh postupně začali dodávat vozy s vysoce efektivními motory. Mimochodem, české automobilky na tom vydělají, protože už dnes nabízejí auta s nadprůměrnými výsledky, a budou tak mít předstih před konkurencí. Martin Říman je paradoxně zatím spíš pro rozmělnění navržených pravidel.

Potřebujeme také účinná opatření, jež by motivovala firmy, aby své zboží na velké vzdálenosti vozily spíše po železnici než kamiony a aby více využívaly místních dodavatelů. Vláda by za tím účelem měla reformovat dálniční mýtné. Nemělo by sloužit pouze k vybírání peněz na opravy vozovek, nýbrž také coby finanční motivace.

A za třetí: stát by rovněž měl více investovat do kvalitní, levné a pohodlné veřejné dopravy ve městech i na dálku a do cyklostezek ve městech.