Přesně před dvaceti lety při atentátu umřel Chico Mendes.

Chico Mendes byl chudý brazilský seringueiro, sběrač kaučuku. Nicméně v osmdesátých letech asi více než kdo jiný inspiroval starost o ekologické škody v rozvojových zemích. Američané či Evropané se do té doby zajímali hlavně o toxické sudy za svým domem, kouřící továrny ve vlastním městě, skládky, pesticidy a vymírající zvířata. Mendesův příběh patřil mezi hlavní podněty, které je upozornily na mnohem dramatičtější osudy lidí ve zbytku světa.

Mendes žil v brazilské Amazonii. Živil se sběrem kaučuku z divokých stromů v deštném pralese. V sedmdesátých letech, ještě za vojenské junty, s dalšími sousedy založil Sindicato dos Trabalhadores Rurais de Xapuri, místní kaučukářské odbory. Očima Evropana to jsou dost divní odboráři. Hlavně hájí prales a lidi, jež živí – sběrače kaučuku, indiánské kmeny, drobné rolníky –, před tlakem latifundií, velkých rančů, důlních společností nebo velkoplošné těžby dřeva.

Chudí, těžce zkoušení lidé v Latinské Americe často uvěří marxismu. Ale Mendes odbory namířil jinam – k prosazování reforem ve spolupráci s ekologickými organizacemi. Později vedl i Conselho Nacional dos Seringueiros, brazilské sdružení sběračů kaučuku. S pomocí vlivných zelených organizací v USA odjel do Ameriky, kde úspěšně přesvědčoval klíčové kongresmany, aby odmítli z peněz daňových poplatníků financovat masivní projekty, jež by vedly k plošnému odlesňování Amazonie a vyhánění místních lidí.

Amazonská nížina se právě stávala ikonou světové podpory pro ochranu přírody – a Mendes se stal tváří jejího zachování. Příběh jeho a jeho sousedů dobře ilustruje několik důležitých věcí, které si v Evropě někdy na první pohled neuvědomíme.

Především: v ochraně tropické přírody nejde pouze o divoký svět majestátních stromů, krásných orchidejí, pestrobarevných papoušků, tajemných jaguárů či roztodivných opic a lenochodů. V prvé řadě jde o živobytí místních lidí. Amazonské deštné pralesy jich živí asi dvacet milionů – a obdobně třeba v pralesích Asie žije populace několika set milionů. Další stamiliony rolníků závisí na řekách, které ze zalesněných území vytékají.

Mendes prosadil koncept takzvaných využívaných rezervací, inspirovaný tradičními národními parky. Rovněž ony jsou chráněny před kácením a vypalováním. Jenomže zde hlavním účelem tu není vytvořit útočiště pro původní přírodu, nýbrž uchovat prales pro využití místními lidmi. Dodnes jich v Brazílii vzniklo asi dvacet.

A za druhé - zde jde o život. Rovněž místní lidé na Mostecku hájí své domovy před povrchovými, uhelnými doly. Ale nejhorší, co se může stát, je, že jim vláda zabaví domy a poskytne nějakou náhradu. V Amazonii – dokonce i dnes, v demokratické Brazílii – se věci mají jinak. Zdejší poměry připomínají Divoký Západ. Chico Mendese 22. prosince 1988 odstřelili dva rančeři.

Stejně jako řadu jeho předchůdců i následovníků. Nová zpráva brazilské katolické církve odhaduje, že v zemi je dnes smrtí vyhrožováno asi 260 místním obhájcům lidských práv či ochráncům pralesů (což vesměs bývá totéž). V Kolumbii během letošního října vojáci zabili 27 indiánských rolníků, kteří mírumilovně požadovali ochranu své půdy před rozšiřováním dolů a monokulturních megaplantáží.