Kontrola má smysl, ale musí mít systém a směřovat k podstatě
Poslanecká sněmovna schválila zákon zjednodušeně o rozšíření pravomocí NKÚ (Nejvyššího kontrolního úřadu). Argumentace je pro lidi jako vždy líbivá (proto to taky dělají).
Více kontrol prý zajistí větší transparentnost, ochrání veřejné peníze, bojuje se tím proti korupci atp. Ta vyjmenovaná slova známe, voličům se zamlouvají, tak se používají. Výsledek je zase jinde.
Má to celé několik háčků. Jistě zásadní je, že ten zákon je v rozporu s Ústavou ČR a Poslanecká sněmovna to přesto schválí!
Nejvyšší kontrolní úřad již dnes může kontrolovat místní i krajské samosprávy, pokud jde o státní či evropské peníze. Na kontroly měst a obcí existuje jen ze strany státu osm nejrůznějších druhů kontrol. Je v tom hrozný chaos, různé kontroly chodí v různých časech v průběhu třeba deseti let a každá má na stejnou věc různé názory a metodické postupy.
Nastávají paradoxní situace. Poskytovatel dotace obci v průběhu čerpání dotace něco nařídí. Pak dotaci proplatí, zkontroluje, konstatuje, že je vše v pořádku. A třeba po pěti letech přijde na kontrolu ten stejný úřad a konstatuje, že došlo k porušení zákona a vyměří vratku dotace a k tomu penále.
Virtuální miliony lítají, obviňování také. Vůbec je nezajímá, že je to přesně podle pokynu toho stejného úřadu. Nejasnosti ve svých vlastních předpisech dávají úřady k tíži příjemcům dotací. Následuje letité odvolávání, dovolávání a případně i soudy.
Jde o výklad slovíček. Ve velké většině případů nejde o nic podstatného, jen o výklady nepřesných pravidel, často se opakovaně a v čase měnících. Když neumíte létat v čase, nemůžete splnit jejich rozdílné a dodatečné požadavky.
Žádné peníze nezmizely, nerozkradly se, stavby stojí, výborně slouží… To ale kontrolory vůbec nezajímá! Vůbec.
Opakovaně, když k nám do města přijeli kontroloři na kontrolu hromady papírů, které jsme jim před lety poslali a vůbec se nechtěli podívat na místo realizované stavby. Kontrola papírů po osmi letech, to je spíše hra na úspěšnost v archivnictví.
Státní úřady místo toho, aby stíhali opravdové velké zloděje a ty, co zneužívají dotace a veřejné peníze, honí se za blbostmi a zaměstnávají všechny okolo. NKÚ by měl kontrolovat především všechny státní úřady, instituce a státní organizace a podniky. Jsou jich stovky, či spíše tisíce a utratí se přes ně ročně několik set miliard. NKÚ stihne ročně zkontrolovat jen několik z nich. Výsledky jsou často alarmující, a přesto se nic neděje.
A teď jde o to, aby se NKÚ věnoval i samosprávám, tj. šesti a půl tisícům subjektů, v zásadě v jednotlivostech drobným, a neměl čas na podstatné. To je, obávám se ten pravý důvod celé téhle, naoko líbivé hry.
Více kontrol prý zajistí větší transparentnost, ochrání veřejné peníze, bojuje se tím proti korupci atp. Ta vyjmenovaná slova známe, voličům se zamlouvají, tak se používají. Výsledek je zase jinde.
Má to celé několik háčků. Jistě zásadní je, že ten zákon je v rozporu s Ústavou ČR a Poslanecká sněmovna to přesto schválí!
Nejvyšší kontrolní úřad již dnes může kontrolovat místní i krajské samosprávy, pokud jde o státní či evropské peníze. Na kontroly měst a obcí existuje jen ze strany státu osm nejrůznějších druhů kontrol. Je v tom hrozný chaos, různé kontroly chodí v různých časech v průběhu třeba deseti let a každá má na stejnou věc různé názory a metodické postupy.
Nastávají paradoxní situace. Poskytovatel dotace obci v průběhu čerpání dotace něco nařídí. Pak dotaci proplatí, zkontroluje, konstatuje, že je vše v pořádku. A třeba po pěti letech přijde na kontrolu ten stejný úřad a konstatuje, že došlo k porušení zákona a vyměří vratku dotace a k tomu penále.
Virtuální miliony lítají, obviňování také. Vůbec je nezajímá, že je to přesně podle pokynu toho stejného úřadu. Nejasnosti ve svých vlastních předpisech dávají úřady k tíži příjemcům dotací. Následuje letité odvolávání, dovolávání a případně i soudy.
Jde o výklad slovíček. Ve velké většině případů nejde o nic podstatného, jen o výklady nepřesných pravidel, často se opakovaně a v čase měnících. Když neumíte létat v čase, nemůžete splnit jejich rozdílné a dodatečné požadavky.
Žádné peníze nezmizely, nerozkradly se, stavby stojí, výborně slouží… To ale kontrolory vůbec nezajímá! Vůbec.
Opakovaně, když k nám do města přijeli kontroloři na kontrolu hromady papírů, které jsme jim před lety poslali a vůbec se nechtěli podívat na místo realizované stavby. Kontrola papírů po osmi letech, to je spíše hra na úspěšnost v archivnictví.
Státní úřady místo toho, aby stíhali opravdové velké zloděje a ty, co zneužívají dotace a veřejné peníze, honí se za blbostmi a zaměstnávají všechny okolo. NKÚ by měl kontrolovat především všechny státní úřady, instituce a státní organizace a podniky. Jsou jich stovky, či spíše tisíce a utratí se přes ně ročně několik set miliard. NKÚ stihne ročně zkontrolovat jen několik z nich. Výsledky jsou často alarmující, a přesto se nic neděje.
A teď jde o to, aby se NKÚ věnoval i samosprávám, tj. šesti a půl tisícům subjektů, v zásadě v jednotlivostech drobným, a neměl čas na podstatné. To je, obávám se ten pravý důvod celé téhle, naoko líbivé hry.