V Ústeckém kraji nepotřebujeme další strategie, ale dlouhodobou vizi, chytré investice a pobídky
V únoru 2016 jsem doložil premiérovi dalším dopisem na ekonomických ukazatelích dvě desítky let pokračující snižování životní úrovně obyvatel Ústeckého kraje. Poukazoval jsem na to, že se jedná o systémovou chybu státu, že stát oním neustále opakovaným „čerpáním“ různých programů a podpor regionální rozdíly stále více prohlubuje, místo aby je snižoval.
Vyzval jsem proto opět premiéra, aby vláda zásadně přehodnotila a radikálně změnila svůj přístup k takové regionální politice a na zhoršující se situaci obyvatel našeho regionu konečně adekvátně zareagovala.
Pan premiér v odpovědi ujistil, že vláda není ke stále většímu prohlubování regionálních disparit lhostejná. A že za tímto účelem nechává zpracovat analýzu stavu, po ní že nechá zpracovat strategický rámec, po něm nechá zpracovat strategii restrukturalizace a po ní nechá zpracovat akční plán nebo něco podobného dalšího.
Jistě, pane premiére. To srdce obyvatele ústeckého regionu hned radostně poskočí, nalito novou dávkou víry a naděje, že už nebude pokračovat další předstírání, formalizmus, zbytečné projekty, schůzování, vládní zmocněnci, kanceláře, asistentky, konzultanti, noví a noví úředníci atd.
Ale přeci jen, aby to náhodou i po sto poprvé nedopadlo stejně jako vždycky, napsal jsem panu premiérovi znovu začátkem prosince, že řešení problémů strukturálně postižených regionů nespočívá v opakovaném zpracovávání analýz, koncepcí, strategií a akčních plánů, které vedly dosud pouze ke čtvrtstoletí trvajícímu úpadku, že jaksi nepotřebujeme opakovaně konstatovat, že náš region je strukturálně postižen, a že opakovaná kosmetická opatření asi nebudou tím pravým ořechovým, když dosud nedokázala ani zastavit, natož otočit dlouhodobý trend úpadku Ústeckého regionu. Že by pro začátek možná bylo dobré pojmenovat příčiny, proč předchozí programy podpor opakovaně selhávají, že by to chtělo nějakou dlouhodobou vizi rozvoje pro dílčí regiony v rámci UK, a že bez konkrétního nástroje typu dlouholetých daňových úlev nebo cílených investičních pobídek pro malé a střední firmy se z toho asi fakt nikdy nevyhrabeme. A alespoň patnáctiletý program pro Ústecký kraj se specifickými opatřeními pro menší podregiony v řádu deseti miliard ročně.
Tak bych chtěl doufat, že se pan premiér a vláda pochlapí a připraví takový atraktivní program a vyčlení takové množství finančních prostředků a na tak chytré investice, že to konečně ke vzpamatování se našeho regionu povede. Za úzké spolupráce se samosprávami, aktivními organizacemi a podnikateli. A že zdejší příjmy budou alespoň průměrné. Nejen že nebudou odcházet, ale dokonce se sem budou stěhovat schopní a podnikaví lidé, s nimiž z regionu vybudujeme něco jako středoevropské Sillicon Valley. Já bych to opravdu chtěl. Nic není nemožné, když se chce a nepředstírá. Je před volbami a to se jeden snaží. Budu proto (možná naivně) věřit, že i premiér a vláda předloží konečně něco, co bude pro naši budoucnost znamenat skutečnou naději, která nás bude inspirovat ke zvelebování regionu tak, že to nakonec povede k vyšší kvalitě životů našich a hlavně životů našich dětí. Mám však vážné obavy, jestli jsou toho ochotni a navíc případně pak i schopni.
Dopis panu premiérovi na mých www stránkách zbyneklinhart.cz.
Váš senátor
Zbyněk Linhart
P.S. A už mi právě přišla odpověď. Bohužel dle předpokladu. Ale o té až příště.
Vyzval jsem proto opět premiéra, aby vláda zásadně přehodnotila a radikálně změnila svůj přístup k takové regionální politice a na zhoršující se situaci obyvatel našeho regionu konečně adekvátně zareagovala.
Pan premiér v odpovědi ujistil, že vláda není ke stále většímu prohlubování regionálních disparit lhostejná. A že za tímto účelem nechává zpracovat analýzu stavu, po ní že nechá zpracovat strategický rámec, po něm nechá zpracovat strategii restrukturalizace a po ní nechá zpracovat akční plán nebo něco podobného dalšího.
Jistě, pane premiére. To srdce obyvatele ústeckého regionu hned radostně poskočí, nalito novou dávkou víry a naděje, že už nebude pokračovat další předstírání, formalizmus, zbytečné projekty, schůzování, vládní zmocněnci, kanceláře, asistentky, konzultanti, noví a noví úředníci atd.
Ale přeci jen, aby to náhodou i po sto poprvé nedopadlo stejně jako vždycky, napsal jsem panu premiérovi znovu začátkem prosince, že řešení problémů strukturálně postižených regionů nespočívá v opakovaném zpracovávání analýz, koncepcí, strategií a akčních plánů, které vedly dosud pouze ke čtvrtstoletí trvajícímu úpadku, že jaksi nepotřebujeme opakovaně konstatovat, že náš region je strukturálně postižen, a že opakovaná kosmetická opatření asi nebudou tím pravým ořechovým, když dosud nedokázala ani zastavit, natož otočit dlouhodobý trend úpadku Ústeckého regionu. Že by pro začátek možná bylo dobré pojmenovat příčiny, proč předchozí programy podpor opakovaně selhávají, že by to chtělo nějakou dlouhodobou vizi rozvoje pro dílčí regiony v rámci UK, a že bez konkrétního nástroje typu dlouholetých daňových úlev nebo cílených investičních pobídek pro malé a střední firmy se z toho asi fakt nikdy nevyhrabeme. A alespoň patnáctiletý program pro Ústecký kraj se specifickými opatřeními pro menší podregiony v řádu deseti miliard ročně.
Tak bych chtěl doufat, že se pan premiér a vláda pochlapí a připraví takový atraktivní program a vyčlení takové množství finančních prostředků a na tak chytré investice, že to konečně ke vzpamatování se našeho regionu povede. Za úzké spolupráce se samosprávami, aktivními organizacemi a podnikateli. A že zdejší příjmy budou alespoň průměrné. Nejen že nebudou odcházet, ale dokonce se sem budou stěhovat schopní a podnikaví lidé, s nimiž z regionu vybudujeme něco jako středoevropské Sillicon Valley. Já bych to opravdu chtěl. Nic není nemožné, když se chce a nepředstírá. Je před volbami a to se jeden snaží. Budu proto (možná naivně) věřit, že i premiér a vláda předloží konečně něco, co bude pro naši budoucnost znamenat skutečnou naději, která nás bude inspirovat ke zvelebování regionu tak, že to nakonec povede k vyšší kvalitě životů našich a hlavně životů našich dětí. Mám však vážné obavy, jestli jsou toho ochotni a navíc případně pak i schopni.
Dopis panu premiérovi na mých www stránkách zbyneklinhart.cz.
Váš senátor
Zbyněk Linhart
P.S. A už mi právě přišla odpověď. Bohužel dle předpokladu. Ale o té až příště.