Nějakých posledních patnáct, dvacet let jsme svědky neustálé novelizace zákonů a prováděcích předpisů, aniž by šlo často o nějaké převratné nové směřování. Upřesňování, zpřísňování… Říká se tomu často také zjednodušování (taková deklarace). Původní zákon na deseti stranách je dnes na sedmdesáti!

Pracuji téměř 30 let v samosprávě na radnici v Krásné Lípě, tak vím, jak se to zhoršuje v praxi, jak je to u obcí (ale ono je to u dalších aktivních lidí podobné – podnikatelů, ředitelů, spolků atp.).

Často poslední roky v Senátu čelíme snahám o další a další omezování měst a obcí různými novými regulacemi a snahám snižovat jejich pravomoci. Hádáme se o to s ministry, náměstky, řediteli odborů… Oni argumentují nedobrými příklady z praxe, systematickým obcházením zákonů, já potřebou větší volnosti pro samosprávy, potřebou větší důvěry, potřebou obcí disponovat dostatečnými vlastními finančními prostředky, potřebou menšího omezování a svazování často nesmyslnými předpisy. Opakovaně se velká debata vedla například o tom, zda městským samosprávám, resp. městským policiím ponechat či odebrat pravomoc měřit rychlost na silnicích a pokutovat řidiče. To bylo v době, kdy starosta „měšťákům“ možná řekl: „Běžte v pátek měřit, ať si něco přivyděláte na odměnách“. Tehdy šlo o desítky tisíc korun. Pak si některá města radar koupila a začalo jít o statisícové, někde i o milionové příjmy do městské kasy. A někteří tento systém „zdokonalili“ tak, že si radar najali. To je sice také možné, ale ne způsobem, kdy odměna měřící firmy je přímo závislá na počtu přestupků – logicky, neboť privátní firmě jde vždy především o zisk. Bezpečnost na komunikacích či veřejný zájem je pak až druhotný. V těchto případech už šlo o desítky milionů. A navíc do soukromých kapes.

Stále se také upravuje a zpřísňuje zákon o zadávání veřejných zakázek. Už se v tom skoro nikdo nevyzná, jakkoli základní principy a limity zakázek jsou jasné. Prý to zpřísnění je proto, že je trvalá snaha zákon obcházet, porušovat, ohýbat… A tak se pokračuje „ve zjednodušování“ (tj. rozšiřování paragrafů), dalším omezováním atp. To však stejně nezabrání tomu, aby ten, kdo chce podvádět a ohýbat zákony, tak přesto činil. Udělá to mj. třeba už jen proto, že vymahatelnost je na dlouhé roky sporů s Úřadem pro hospodářskou soutěž a v nedohlednu se ztrácí i roky soudů…

Města vykonávají také přenesenou působnost státní správy a v tom smyslu musí poslouchat nadřízené státní instituce (velmi zjednodušeně řečeno). Za to odpovídá tajemník městského úřadu. Je tu další návrh, aby v případě, že městský úřad nebude vykonávat tyto činnosti v souladu se zákonem a nepomohou ani opakované výzvy ministerstva vnitra, bude ministerstvo moci takového tajemníka odvolat. Dnes je to kompetence jen města – rady. Je to opět snaha o zásah do samosprávy, ale zároveň vidíme, jak stát reálně nemůže vymoci právo rychle a účinně a musí se roky soudit i tam, kde je porušení evidentní.

A tak kvůli malému zlomku nepoctivců, kteří hledají, jak pod nějakou užitečnou záminkou jakoby dobra to či ono ohnout a jak to či ono podojit, často za přikyvování těch, kterým toto počínání z nějakého důvodu imponuje, jsou stále více omezovány aktivity i ostatních. A všem přibývají další a další povinnosti v nejrůznějších předpisech. Negativním vedlejším efektem nepřehlednosti práva a následné sporné kriminalizace je pak obava lidí zapojit se do rozhodování samospráv či odchod těch schopných a poctivých z radnic.

Nepoctivci ale byli a budou vždycky, proč však mají za ně trpět všichni? Vynucujme místo nových předpisů a regulací vymahatelnost současného práva a urychlení policejní a justiční praxe. To umožní jednodušší selekci nepoctivců a ostatní nechá na pokoji. A i nadále pak nebude běžné, že policie zasahuje na radnicích či u starostů doma.

Váš senátor

Zbyněk Linhart