Minulý čtvrtek připlula k irským břehům vikinská loď. Poněvadž něco takového tu neviděli už skoro tisíc let, shromáždil se na nábřeží v Dublinu dav několika tisíc lidí, kteří se přišli na vikingy podívat.

Ne, nebojte se, nevypukla nová invaze Normanů. Svou experimentální plavbu Severním mořem tady jen ukončila pečlivá kopie vikinského korábu jménem Havhingsten (Mořský hřebec). Byl u toho také dánský ministr kultury Brian Mikkelsen a ten se v rozhovoru pro irský The Evening Echo vyjádřil způsobem, který irská média interpretzovala jako oficiální omluvu Dánska za vikinské přepady v 10. a 11. století.

A skandál byl na světě! Omluvil se opravdu pan ministr? No uznejme, bylo by to asi opravdu trochu absurdní. Komu všemu bychom se mohli omlouvat my a v podstatě kterýkoli z evropských národů? Stačí jen zapátrat v dějinách a kdekdo zjistí, že ta či ona národní minulost nebyla jen holubičí. Pokud jde o zmíněnou kauzu, objevila se ale v komentářích dánských čtenářů na stránkách internetových avisen.dk řada zajímavých reakcí.

Vedle více či méně ostrých slov na adresu pana ministra, jeho inteligence vůbec a historických znalostí obzvláště míní většina přispěvatelů, že Dublin stejně založili Norové (což je fakt), a že zrovna letos by se měli ze všeho nejvíc omlouvat Britové Dánům za brutální rozbombardování Kodaně roku 1807 (což je koneckonců také fakt).

Co mě ale na jedné straně zarazilo a na druhé zaujalo nejvíc je prakticky jednohlasný názor všech komentujících, že se Dánové – odhlédnuto od absurdity podobných omluv – nemají vlastně omlouvat za co, že do Irska přinesli civilizaci a že Irové mají vikingy – jak se mnozí respondenti osobně přesvědčili – neobyčejně rádi, krom jiného proto, že jim v žilách stejně koluje vikinská krev. Ani jeden hlas nepřipustil, že by se měli Dánové za něco stydět. Pointu celého příběhu představuje pak vyjádření muže, jenž to celé způsobil. Pan ministr v interview pro deník Politiken totiž mlžil a zatloukal. Ve skutečnosti prý řekl, že Irové utrpěli v minulosti mnoho pohrom, ale my se nebudeme omlouvat za vikingy. Vždyť to co dělali, bylo před tisíci lety běžné („usmívá se pan ministr“).

A potom, vikingové nebyli jen dobyvatelé, ale též obchodníci. Irská média naproti tomu zaznamenala tuto jeho řeč: „Jsme velice hrdi na tuto loď (tj. Havhingsten), ale nejsme hrdi na pustošení, které po vikinzích následovalo. Vřelost, s kterou jsme byli přijati dnes, však dokazuje, že jste nám naštěstí už odpustili.“

Tak co? Žertoval pan ministr? Nebo to bylo jen takové společenské klábosení? Zdánlivě rozmarná letní aférka ukázala v každém případě několik věcí. Za prvé: Dánům určitě nechybí národní hrdost a sebevědomí. Za druhé: národní výklady dějinných událostí, jakkoli odlehlých a zdánlivě emocionálně zasutých budou vždycky tak trochu odlišné. A za třetí: Omluvy za minulost jsou, pardon, hloupost.