Katedrála je pro mě snem. Mám ji zapsanou v srdci. Patří nám všem a Pánu Bohu, bez kterého by byla jen prázdným domem. Před 670 lety začali naši předkové na její monumentální stavbě pracovat. Zároveň si také připomínáme velký úspěch Karla IV, který ve stejné době dokázal pozdvihnout pražské biskupství na arcibiskupství. V symbolické rovině šlo o poslední krok k završení plné státní suverenity a k našemu definitivnímu umístění v Evropě.



Na nedělní slavnost Nejsvětější Trojice do svatovítské katedrály bych rád pozval nejen pravidelné návštěvníky, turisty, ale i ty, kdo se chtějí přesvědčit, že církve nestojí opodál společenského dění.

Protože mučedník svatý Vít, podle nějž nese katedrála název, je patronem otonské dynastie, s níž spolupracoval svatý Vojtěch, další z „patronů“ katedrály, pozval jsem k bohoslužbám sídelního biskupa z Magdeburgu, Mons. Feiga. Svatý Vojtěch totiž v Magdeburgu studoval a navíc odsud byly převezeny do Strahovského kláštera ostatky zakladatele řádu premonstrátů, svatého Norberta, který se tak stal i naším zemským patronem.

Kromě slavnostní mše svaté v neděli v katedrále vyhlásíme plán pastorace pražské arcidiecéze na příštích pět let. Chceme jasně nabídnout, co vše jsme schopni a ochotni na tomto rozsáhlém území dělat nejen v oblasti náboženské. Stát i církev mají svou část zodpovědnosti o celou společnost, a to v celém rozsahu života. Co je zapotřebí? Ujasnit si, jak k sobě patří stát, církev a společnost. Že totiž společnost je celek, v němž stát a církev žijí a mají své role.

Také zde bude vyhlášen projekt „Stavíme varhany pro naši katedrálu.“ Od roku 1929 dodneška totiž nemohl být učiněn tento poslední krok dostavby milované katedrály, není vybavena nástrojem, který by odpovídal jejímu významu v naší kultuře a zemi. Kvůli nejrůznějším politickým zvratům bylo nutné čekat. Chceme tak navázat na to, co se povedlo v posledních několika letech: katedrála je opatřena plným počtem zvonů, má nové osvětlení,novou elektroinstalaci. To vše se podařilo ve spolupráci s dárci – ať jednotlivci, nebo firmami a věřím, že varhany půjdou také touto cestou. I jednotlivci budou moci zasponzorovat třeba malou píšťalu, aby mohli svým dětem a vnukům říkat, že jejich rodina se podílela na výstavbě katedrály. Převážnou váhu financování však ponese církev a velké firmy, protože se jedná o částku v řádu desítek milionů. Projekt přijali za svůj všichni držitelé klíčů od korunovačního pokladu, kteří se zavázali bdít nad stavem katedrály, která je v naší společné péči. Rád bych vyjádřil naději, že i toto dobré dílo se podaří a bude tak důkazem o užitečnosti spolupráce všech lidí dobré vůle, kteří nehledají důvody, proč by podobný podnik neměl dopadnout dobře, ale raději hledají způsoby, jak mu pomoci.

Katedrála je společným dědictvím celého našeho duchovního, kulturního ale i politického života. Je prvním kulturním stánkem naší země. V katedrále probíhaly důležité státoprávní úkony, jako byly korunovace. Zároveň je také mauzoleem, kde odpočívají naši světci a panovníci, mnohdy důležité osobnosti historie našeho státu, jako třeba sv. Vojtěch, nebo sv. Václav. Katedrála zažila za dobu své existence vzestupy i pády, pokaždé však dokázala povstat jako fénix z popela.

Přejme ji, aby nám ještě po mnoho dalších let ukazovala, k jaké Evropě patříme.